Řád věcí se zase ujal vlády. Alespoň během státního svátku, jímž si připomínáme vznik Československa. V sobotu to bylo po sto páté, ale pro prezidenta Petra Pavla poprvé. Všechno bylo tak, jak být mělo. Ve Vladislavském sále byli přítomni lidé, kteří mají z titulu svých společenských rolí právo tam sedět. Nikdo neodmítl, naopak účast byla hojná a radostná.

Vyznamenané osobnosti si zasluhují úctu, obdiv a respekt všech občanů České republiky. Mezi šesti desítkami oceněných nebylo jediné sporné jméno. A pak zazněl projev. Petr Pavel to vzal zeširoka a zopakoval věci, které jsou notoricky známé, avšak není na škodu si je neustále připomínat, například nezpochybnitelnou hodnotu našeho členství v NATO a EU.

Martin Komárek
Izrael, Palestina, soucit

Nebo nebezpečí „podbízivého lákadla populismu a vlády pevné ruky, které se šíří Evropou i jinde na světě“. Hlava státu ho charakterizovala takto: „Populismu, který slibuje, který straší, který si pohrává s nacionální nesnášenlivostí a nedůvěrou ke všemu, co přichází z venku.“

Pavel zdůraznil roli občanské společnosti a vyzdvihl odvahu všech, kteří se nebojí postavit životním nástrahám. Za nejdůležitější považuji ovšem tato jeho slova: „Většina z nás pamatuje počátek devadesátých let. Společnost tehdy doslova překypovala energií, očekáváním a odhodláním ke změnám. Chtěli jsme svobodné volby, demokracii, svobodu a tržní ekonomiku. Chtěli jsme na západ, do Evropské unie a do NATO. A když se to vše pomalu naplnilo, jako bychom ztratili směr a odhodlání.“

Přesně to současnému Česku i jeho politické reprezentaci chybí. Premiér Petr Fiala v sobotu v Památníku na Vítkově uvedl: „Oslavujeme mimo jiné to, že náš národ přežil všechny krize. Že jsme pořád tady.“ Přežít je ale málo.

Luboš Palata
Fico je premiérem, evropským úkolem Čechů je udržet Fica u Česka

Po slavnostním aktu na Pražském hradě lidé mohli sledovat finále 10. mistrovství světa v ragby v Paříži. Střetli se v něm borci z Nového Zélandu a Jihoafrické republiky. A bojovali jako o život, každou setinu famózního zápasu. S krvavými šrámy, na pokraji sil, nezlomní. Prali se za svůj tým, svůj sport, za občany celé země, jak pak řekl kapitán vítězné JAR Siya Kolisi.

Touha po úspěchu, sounáležitost s vlastní zemí, potřeba ji bránit i proslavit z veřejného prostoru v Česku jako by zmizely.

Bylo by dobré to zase objevit a pěstovat.