Staví se, opravuje, rekonstruuje. Navzdory volbám i politickému kotrmelci. Investicemi se sice šetří, ale jedou na plné obrátky, alespoň v současné době. V naší obci ke konci osmdesátých let kdosi z moudrých na ONV dostal skvělý nápad. Ve střediskové obci je potřeba nový panelák. Inu, začalo se srdnatě, jak velelo heslo doby, ale hlavně pomalu a nepřetrhnout se, jak velelo zase nepsané heslo většiny pracujících v rámci Akcí Z. A tak se do sametové revoluce stihly jen základy s několika sklepy. Pak se stavební ruch neruch zastavil a lidé si postupně chodili sklepy prohlédnout. Od té doby betonová skulptura v zemi chátrala. Do tajuplného podzemí si chodily hrát děti i divá zvěř, jelikož panelák měl stát na samém okraji obce. Až po drahných letech, kdesi ke konci let devadesátých, jiný moudrý filuta poznal, že základy stavby jsou stále zdravé a tudíž vhodné k dostavbě. Tak se přibližně po patnácti letech nový obytný dům v naší obci přece jen objevil. I můj rodný dům se za ta léta proměnil. Děda si na dvoře postavil tuze „krásnou“ dřevěnou šupu, akorát tak na jeho rejdy a experimenty s výrobou domácího samohybu. Když jsem tam tuhle vlezl, zjistil jsem, že celá středisková obec sedí na ekologické bombě. Ale to dědovi vůbec nevadilo. Celé dny a týdny chodil kolem šupy jako rychtář, s rukama za zády. A já s ním, protože jsem mu pomáhal.