A opět velká část obyvatel netuší, proč se má zase stávkovat. Hlavním důvodem jsou daňové a zdravotnické reformy. Je až s podivem, že reformy zvláště zdravotnictví tak rozhýbaly nejen politickou scénu, ale v podstatě celou veřejnost. Je to zamotaný kruh. Průměrný obyvatel ještě nepřišel na to, proč má platit za recepty a ošetření u lékaře, když si platí nemalé zdravotní pojištění. Stávají se případy, a nejsou zas až tak ojedinělé, že lékař předepíše na recept lék, který je volně dostupný v prodeji a stojí méně než třicet korun. Je pak na lékárníkovi, jak se zachová. Zda pacienta upozorní, že lék může získat levněji přímým nákupem nebo mu bez uzardění napálí k devíti korunám dalších třicet. Pokud se lékař i lékárník shodnou na tom nejhorším možném postupu pro pacienta, řekl bych, že je něco prohnilého nejen ve zdravotní sféře, ale i společnosti jako takové. Pevně ale věřím tomu, že drtivá většina lékařů i lékárníků se chová k pacientově spokojenosti. Nakonec, poplatky lékařům nevadí, ti bojují proti privatizaci zdravotních pojišťoven a převodu státních nemocnic na akciové společnosti v rukou podnikatelských skupin. Nevidím přímo do duše lékařovy, ale opět – věřím, že myslí na nás, pacienty. Tak si představme budoucnost: soukromá pojišťovna tlačí na zisk. Tím začne tvrdě tlačit na lékaře a nemocnice, aby zlevnily léčbu. Pacient platí stále víc a víc. Stane se tak? Toť otázka na hluchou vládnoucí garnituru.