Zpráva o hledání dědiců více než sto let po smrti zůstavitele mne poněkud překvapila, když jsem bloumal po úřadě za účelem vyřízení dokumentace. Sto let. Ohromná časová plocha, ve které může v propadlišti dějin zmizet nejen samotný člověk, ale i celé státy a politická zřízení. Jen od smrti pana Sochora proběhly obě světové války, zmizelo Rakousko–Uhersko, první republika, protektorát, komunistický diktát a věřme, že i nejhorší nemoci z návratu k demokracii. Světem otřásly nejen válečné roky, ale i atomové bomby nad japonskými městy. Člověk je na vrcholu ve využívání spalovacích a zážehových motorů, o takovém stavu se panu Sochorovi zřejmě ani nesnilo, kdo ví, zda vůbec stihl nějaký samohyb vůbec zahlédnout. A přece něco zůstalo ve společnosti. Vědomí, že bohatstvím nejsou peníze, ale půda a její poklady. Již dávno před životem pana Sochora bylo bráno zlato a jiné drahé kovy jako symbol bankovnictví a úspěšných investic. Dnes možná jen o něco víc.