A tak jsme se všichni ve skrytu duše těšili, že nám náš kolega Jan Sedlák z nedělní dobročinné aukce v Železném Brodě přiveze tu vychvalovanou slivovičku. Ale je to naše chyba, vybrali jsme mezi sebou málo peněz. Tak máme také málo muziky. Rozhodně však na švestičky dojde. Až dozrají, bude jich na velkém talíři pro všechny dost. Jen mě tak právě teď napadlo, který z kolegů přijde s notoricky známou větou: „Tady jsem si dovolil..... z vlastní zahrádky…“ Je skvělé mít takový tým a jsem na něj právoplatně hrdá. Každý je jiný, ale dohromady jsou přesně pasující soukolí, a tak někdy zbyde čas na legraci, na nadsázku, ale i na věci úplně mimo redakční rámec. Jeden z kolegů s pohorkami a montérkami připravenými v tašce navrhne reportáž ze zaplavené oblasti s tím, že jen tak nadarmo tam při tom přece nebude zevlovat s foťákem, druhý se nesměle přijde zeptat, jestli nám nevadí, že po večerech bude studovat, další vezme kartony s nealkoholickým pivem z redakce a pošle je zasahujícím hasičům na Frýdlantsko. Pak padne návrh: Koupíme si něco hezkého ze skla do redakce, kolik kdo dáte? Když člověk netlačí na pilu, jde všechno mnohem snáz.