To je úroveň, pomyslí si slušný člověk při pohledu na mládež rozvalující se na zbrusu nových lavičkách na Dolním náměstí. Zřejmě znaveni mládím a bolestí z křečových žil se pohodlně uvelebí a nohy v botech natáhnou na protilehlou lavičku. Tak tam si raději ve světlém plášti nesednu. Pohled přitáhli nejen můj, ale i mladšího muže. Jenže já stojím a on jde. Fascinován si bohužel nevšiml, že na Dolním náměstí přibyly i schody. „Do pr…!“ zní jadrná čeština, ale vybral to. „Jen počkejte až usednou jako na hřad,“ upozorňuje mne jablonecký znalec historie a mimo jiné i radní. Zavedeme řeč na trhy. „No, neslušelo by to tady pravidelným trhům, parkovat auta by mohli nedaleko,“ míní Václav Vostřák a jedním dechem dodává: „Jenže to mělo v plánu bývalé vedení radnice, takže to teď neprojde.“ Zase tu bude pusto. Tedy více méně. Až v okolí laviček přibudou i stromky a vrhnou na ně příjemný stín, bude tady jistě narváno. Ve stínu přece sluníčko už nemůže ublížit ani těm, co si kůži opálili na dřevěném „Titaniku“ na přehradě, ani těm, jimž příroda dala bronz už do vínku.