Jak korouhvička ve větru. Jednou se natočí na východ, pak na západ, popřípadě na další dvě světové strany. Ale ty dvě citované trochu lépe vystihují politický názor. Strana rodná, odkud Jindřich Berounský vzešel, se rozhodně řadí od středu doprava. Jeho strana současná pak hledí směrem k východu slunce. Ostatně povolební tahanice o koaličních uskupeních po krajských volbách tomu nasvědčují. „Raději se všemi ostatními než s Topolánkovci!“ znělo tehdy z Prahy příkazem.
Jindřicha Berounského si vybavuji, jak stál před lety, jsa sesazen z funkce na obyčejného výpravčího, hrdě na perónu. Pro média hřímal, že ze svého neustoupí. Všichni stáli za ním, od strojvůdců přes průvodčí, až po obyčejné lidi. A fandili mu. Nejen tehdy, ale především při následujících komunálních volbách. Říkali si: „Toho kluka na radnici potřebujeme.“ Jen nevím, co si tak asi říkají dnes.