K záchraně tvorů ze zvířecí říše jsem se na Jablonecku už dostala nesčíslněkrát. Jednou uvízne ve fotbalové síti mlsná kuna hledající na zahradě něco na zub, jindy se na vrcholku stromu usadí po nalétaných kilometrech barevný papoušek. Také jsme asistovali při lovu zdatného kozla, kterému jsme mohli po stopách jít i po čuchu a onehdy se na Liberecké ulici v Jablonci promenádovala bachyně i se selaty. Ať tak či onak většinou šlo o nešťastnou náhodu nebo nepozornost majitelů.

Dokáže mě ale rozčílit, když se lidé na živých tvorech mstí. Jak jinak nazvat týrání. Samozřejmě by ochrana zvířat nemusela docházet tak daleko jako ve Švýcarsku, kde je etický odchod akvarijních rybiček z tohoto světa téměř procesem. Jde mi o přivázané psy na řetězu už zarostlém do srsti, nekontrolované křížení psí smečky ze zcela neznámého důvodu, vyhození nechtěných koťat do Nisy a v neposlední řadě likvidace želv nádherných.

Hezky se na ně dívá, když jsou malé a nepotřebují extra prostorné akvárium, ale co s nimi pak? Ty dvě tulačky, které se podařilo živé odchytit před časem v druhé jablonecké přehradě se mají čile k světu. Jedna skončila v přírodovědném kroužku a druhá dělá radost příchozím do Útulku pro opuštěná zvířata.

Ale čerstvý nález z novoveského koupaliště už happy endem neskončil. Co majiteli? Šup s tebou taky do vody a chvíli podržet pod hladinou.