Štědrý den by se dal nazvat také pohoda, den strávený s rodinou nebo svátky nadějí. Ne však u každé rodiny se tato pohoda ubírá správným směrem. U někoho panuje chaos a zmatek, za některými dveřmi se ještě uklízí před příchodem Ježíška. Jsou ale i rodiny, kde se pohoda dodržuje ne však vlastními silami, ale zkrátka protože je. Děti koukají na pohádky, maminka připravuje štědrovečerní večeři a taťka zatápí v krbu. V dalším domečku však tahle pohoda být nemůže a snažit se o ni je ještě více tragické. Tak například naše rodina, a to děkuji, se o tuto „pohodu“ letos výjimečně nesnažila a tentokrát ani já ne. A bylo to lepší. Taťka dělal to co vždycky, prostě otevřel láhev s rumem a šel připravovat nějaké pohoštění. Jen s tím rozdílem, že byly Vánoce, a tak mu mamka nic nevyčítala. Docela pohodlně a s klidem se natáhla na gauči a vyčkávala na mne. Jako vždy přišla jsem pozdě. Důležité je říct, že ani nenadávala. Mělo to opět stejné zdůvodnění, byly Vánoce. Ke štědrovečerní večeři jsme si nepustili tradičně koledy, ale překvapivě Tři sestry. Dárky nerozdal nejmladší člen rodiny, tedy já, ale ujmul se toho taťka. A jelikož si vlastně udělal každý s respektem k ostatním to, co mu nejvíce vyhovuje, tak Vánoce dopadly k mému překvapení pohodově. Bylo to právě proto, že nikdo se nepřetvařoval a na nic si nemusel hrát, ten jeden den v roce.