Byl jsem svého času chvilku anonymním dopisovatelem nejmenovaného internetového fanzinu věnovaného tvrdé muzice. Recenzoval jsem desky, reportoval z koncertů, sem tam udělal nějaký rozhovor. S dalšími dopisovateli jsem se znal jen podle nicku, tedy jména, které si každý sám pro sebe vymyslel. Virtuální šéfredaktor si mne pochvaloval, jak taky jinak, že. Jenže po čase začal jeden z dalších dopisovatelů mé příspěvky hanět a to dost nevybíravým způsobem. Nadával jak malé děcko, až mi na mou otázku odpověděl, že mu je přes padesát. Poté, co se na mou stranu postavila většina virtuální redakce, opět se milý padesátník urazil jako děcko a z redakce odplul po síti. To byl klídek. Však dočasu. Ješita se vrátil a sním se vrátil i nesoulad. Drtivá většina dopisovatelů z magazínu odešla, magazín změnil jméno a jede dál. I s urážkami. Vzpomínám si snad dobře, že ten urážlivý padesátiletý fracek, který mi zábavu znechutil, figuroval pod nickem Márty. Nic víc o něm nevím. A ani nechci vědět.