Jan Cikán, bývalý úspěšný trojskokan a dnes vedoucí družstva mužů, atletů TJ LIAZ, působí u družstva mužů už dvanáct let.

Jak jste spokojený s letošní atletickou sezónou a nejen s ní?

Před dvěma roky jsme se potýkali s generační výměnou. „Staří" odcházeli, mladí atleti chyběli a tím i výkonnost. Ale udrželi jsme se.

A situace se pak zlepšila?

Ano, díky sportovní základní škole na Žižkově Vrchu a sportovnímu gymnáziu se atletická mládež začala zlepšovat. Kluci dorostli, mančaft ze zlepšil. V loňském roce jsme byli druzí.

Takže jste měli pro letošní sezónu dobré ambice?

Chtěli jsme vyhrát a postoupit do kvalifikace na extraligu. Ale zbrzdila nás některá zranění a absence z různých důvodů. A tak jsme skončili uprostřed tabulky.

Nebylo to pro vás zklamání?

Udrželi jsme se. Ale měl jsem pro letošní rok smělejší plány. A doufám, že se tyto naše plány podaří uskutečnit příští rok. Mladé závodníky máme, další určitě ještě přibudou.

Kdo z vašich svěřenců tedy zaslouží pochvalu?

Určitě Dan Bárta. To je dorostenec a skáče pět metrů o tyči. A to je fantastický výkon. Zapomenout nesmím na stálou oporu, kapitána družstva, Jana Lechnera. Je to nejlepší bodující závodník za letošní sezónu, patnáctimetrový trojskokan, který do dálky skáče sedm metrů. Ale patří k nim i další, Vojtěch Obhlídal nebo Ondra Rab. Ten studuje v Americe, výborný skokan do do dálky s výkonem osm metrů čtyřicet. Chybí nám ale vrhači. Naší oporou a nadějí je pouze Patrik Hájek.

Přijdou do družstva pro další sezónu nové posily?

Určitě. Každý rok se objeví tak tři čtyři juniorského věku, které už mohou závodit kvalitně za A družstvo. Právě to, že závodíme v první lize, druhé nejvyšší soutěži v republice, nabízí juniorům ideální podmínky porovnat si výkony s podobnou konkurencí. Rádi v lize závodí.

A co když by se vám podařilo postoupit do extraligy?

Tam je to hlavně o jiných podmínkách, o penězích. Když bychom chtěli mít extraligu, můžeme vzít šest hostujících závodníků, nakoupíme třeba šest Poláků nebo jiné závodníky. Ale je to, jak říkám, o penězích. Asi by to šlo, ale Jablonec i jiná města staví svoje výkony hlavně na juniorech a dorostu. Pro ně je první liga ideální. O extraligu proto ani neusilujeme.

A chybí něco, podle vás, ještě dnešní jablonecké atletice?

Je to hlavně o trenérech. V dnešní době máme profesionálního trenéra jednoho. Pak jsou ti dobrovolní. Ti ale mají také svoje povinnosti, hlavně pracovní i jiné. A dnes už se trénuje každý den. Trénovat je časově velmi náročné.

Vy jste také dřív trénoval…

Ano, změnil jsem před třemi roky ale zaměstnání a už se trenérské práci nemohu věnovat a působím jako vedoucí mužstva.

Vidíte nějaké řešení kolem trenérů?

Měli bychom mít ještě jednoho profesionálního trenéra na plný úvazek a dva na poloviční. Nabalili by na sebe další atlety na náborech, školních závodech a dalších akcí, kam by měli chodit. Získali by tak další talenty.

Na který závod v sezóně si rád vzpomenete?

Hodně medailí jsme získali na Mistrovství republiky juniorů, jednotlivců i dorostu. Mládežnická atletika se nám v Jablonci daří.

A halová sezóna je pro závodníky příjemnější?

Halová sezóna je motivační, přeruší stereotyp tréninku a nabízí také mistrovství republiky, boj o medaile.