„Havaj je poslední podnik sezóny, který zakončuje sérii dvaceti závodů po celém světě v průběhu roku. Pokud některý z nich závodník absolvuje jako první nebo druhý ve své kategorii, kvalifikuje se na Havaj. Ta se běží jako Mistrovstvím světa,“ uvedl ke své účasti Honza Berka.

MATĚJ VŠECHNO ZMĚNIL

Honza se kvalifikoval už v loňském roce, ale nakonec na Havaj nejel. Během roku se stihl oženit a stát se otcem malého Matěje. „Trénoval jsem do půlky července. Pak se mi narodil syn Matěj. A od té doby bylo všechno jinak. Trénoval jsem jen v takovém udržovacím režimu. A naplno jsem se pak začal připravovat až od konce srpna. V září jsem věnoval hodně hodin kolu. Ale nějak mi to „nechutnalo“, vzpomínal Honza.

NIKDO TAM NESPĚCHÁ

V myšlenkách se ale připravoval také na alternativu, že to bude jeho poslední závod. Proto do něj nastoupil na víc jak sto procent, odhodlaný vybojovat co nejlepší umístění. A na Havaji, mezi světovou elitou, se mu dařilo. „Byla tam víc jak polovina Američanů, se kterými jsem se viděl poprvé. Všichni byli moc fajn, takoví free, klidní.“ Důležité pro Honzovu pohodu bylo, v jakém stavu byla trať.

„Je důležité, jestli je mokrá nebo suchá. Loni byla trať suchá a vítěz na stejné trati jel na kole dvě a půl hodiny a tentokrát o půlhodiny déle,“ řekl triatlonista Honza. Přiznal ale, že se nejvíc ze všeho bál vln. „Taky proto, že jsem špatný plavec. Když jsem to tam zkoušel, byly zrovna třímetrové vlny. A bylo velmi těžké se do nich dostat,“ zavzpomínal Honza.

V samotném závodě musel absolvovat dvakrát okruh zrovna, když byly skoro třímetrové vlny. „Zpestřili nám trasu pořadatelé tím, že jsme z vln museli vylézat a hned zase do nich nalézt. Startovalo asi osm set závodníků. Už při kontaktu s vlnami některé z nich pak pořadatelé z vody vytahovali. Došlo i k úrazům, byly tam dvě zlomené ruce a sedm lidí museli dokonce oživovat kyslíkem, protože byli z těchto vln přitopení,“ uvedl Jablonečák Honza.

Z VLN MĚL STRACH

Účastníci startovali v několika řadách. Nejprve vyrazila osmdesátka profesionálů. Za nimi se na trať vypravilo tři sta závodníků, amatérů do třiceti devíti let a jako poslední vlna byli amatéři nad čtyřicet let. „Začínali jsme plaváním na 1500 metrů. Stál jsem ve třetí řadě. Na první vlně jsem se jen stihl skrčit. Všechny závodníky to hodilo přes mne a nastala obrovská mela. Slabší nátury si sedly a brečely, byly úplně KO a byly rozhodnuté, že už dál pokračovat nebudou,“ vylíčil okamžiky podobné těm, kteří zažívali klienty na potápějícím se Titaniku.

ANI KOLA SE NEOTOČILA

Odvážný triatlonista ale přiznal, že vln bál. A své sehrála i psychika. „První křeče jsem dostal už po výlezu z vody. Napadlo mě, že celý závod je v háji. Kolo jsem pak rozjel volněji. Čekalo nás ale pořádné bahno, které se nabalilo na všechno. Celou dobu nás doprovázel déšť a všude bahno až půlmetrové. Po pěti kilometrech jsem ho musel z kol odstraňovat, aby se vůbec točila, nabalilo se i na rám. Když se dostalo do přehazovačky, tak s ní nešlo hnout. Není divu, že jsem za takových podmínek, za bahna a deště, jel trasu třicet dva kilometrů až tři hodiny,“ vylíčil útrapy na havajské trati Honza.

Při jedné z kolizí mu z bahna koukala jen helma a kousek zad. Závod vyvrcholil poslední disciplínou, během, což je Honzova parketa. „Konečně to na běhu rozbalím,“ plánoval si finále závodu. Ale zaskočila ho křeč a první dva kilometry do kopce musel jenom jít. Druhou polovinu už jsem ale běžel,“ zavzpomínal triatlonista. Z vody vylézal dvě stě osmdesátý pátý, kolo ho pak posunulo na osmdesáté sedmé místo. V bahně musel předjet přes stovku závodníků, v běhu byl osmdesátý devátý. „Celkové jsem se ve své kategorii umístil na čtrnácté pozici z pětatřiceti soupeřů,“ právem se chlubil triatlonový maniak, který se hned tak před něčím nezastaví. Myšlenky s tím seknout se mu nevyhnuly.

HAVAJ BYLA JEHO SEN

Ale nevzdal to a bojoval až do úplného konce. Na Mistrovství světa na Havaji se odvážný závodník neztratil. Honza Berka si sáhl na dno svých sil a zároveň si splnil svůj sen „běžet Havaj“. Reprezentoval nejen svůj oddíl Active Tour Cycling Team, ale také město Jablonec a Českou republiku. Jestli se teď s terénním triatlonem rozloučí a bude si užívat syna Matěje, to zatím neprozradil. Dobře ale ví, že velké poděkování za splněný sen patří jeho manželce. „Ta pro mne byla v přípravném období ta nejdůležitější a hlavně díky ní jsem to zvládl,“ zdůraznil Honza.