Zdravotní stav talentovaného sportovce, který se 22. srpna vážně zranil při pádu z horského kola při soustředění ve slovinské Rogle, se každým dnem lepší. Od července třicátník se moc těší na příští dny, kdy zahájí rehabilitaci pod dohledem svého operatéra, ošetřujícího lékaře a stále aktivního biatlonisty Martina Smetany.

„Od pátku jsem doma, hlavně odpočívám. Sice si dopřávám i kanape, ale hned jsem byl s manželkou na procházce venku, najedli jsme se v jablonecké pizzerii a pak jsem se ještě stavil na SKP," je cítit z Jardových slov velká porce optimismu a odhodlanosti, která se samozřejmě mísí s obrovskou únavou. Podle vlastního Soukupova vyjádření ho zásobila nejsilnějšími doušky energie právě jeho paní. „Moc jsem si užíval, že jsem konečně u manželky. Když jsem byl v nemocnici, byla u mě často, ale doma je doma."

Zdravotní stav Soukupa nabral výrazný obrat k lepšímu. Operaci otevřené zlomeniny pravé ruky sice napřed doprovodila nepříjemná infekce, ale dnes rozhodně Jaroslav nesmutní. „Ruka už je od zánětu téměř čistá. I proto jsem mohl včera prvně domů. Snad na další operaci nepůjdu. Tedy až za rok, kdy mně vyndají z ruky šrouby a matice," parafrázoval s náznakem úsměvu hit poprockové kapely Mandrage a na adresu doktora Smetany dodal: „U Martina jsem v nejlepších rukách. Zná nás už několik let, a i to mě uklidňuje."

„Pomalu a opatrně začínám rukou hýbat podle instrukcí Martina Smetany. Napřed musí zlomenina správně srůst. Nikdo zatím pořádně neodhadne, kdy se budu moci vrátit k tréninku. Příští závodní sezonu ale doktor teď moc optimisticky nevidí," zhluboka vydechl bronzový muž ze stíhacího závodu SP loni ve švédském Östersundu. „Teď si víc uvědomuju i jiné hodnoty než jen sport. Přesto se moc těším, až se začnu pořádně hýbat i posilovat. Rozhodně zatím víc než na další biatlonový závod," říká.

Kromě pravé ruky má Soukup zafixovaný i krk. „Napřed jsem dostal velkej a tuhej límec, teď už mám menší a slušivější," znovu zavtipkoval.

Jak reprezentant z SKP Jablonec k úrazu přišel, se přesně neví. V té době ve sportovním středisku Rogla sjížděl kopec osamoceně: „Nic si nepamatuju. Jen to, že jsem jel na kole," míní Soukup.

Podobný pohled na věc má i asistent trenéra Marek Lejsek. „Nikdo podrobnosti nezná, protože Jarda si z pádu nic nepamatuje a nikdo v jeho bezprostřední blízkosti nebyl. Jardu jsme nalezli až po pádu. Dopravili jsme ho do nemocnice v Celje, kde mu vyčistili ránu po otevřené zlomenině. Den si Jarda pobyl ve slovinském špitálu. Večer se pak vrátil Rybis (Ondřej Rybář) se zprávou, že je Jarda schopen návratu s námi, plánovaného na 24. srpna, tedy pouhé dva dny po nešťastné události. Seděl, tedy spíš polehával v autě a my jsme ho převezli rovnou do nemocnice v Liberci. Teprve tam odhalili i jeho další zranění," vysvětluje Lejsek.

Převoz snášel zraněný atlet dobře. „Cestou jsem hodně spal. Celou jsem vydržel ve stejné poloze. Kluci se mnou jeli opatrně. Všichni jsme to zvládli v pohodě," uzavřel Jaroslav Soukup s tím, že nic uspěchat nemíní, ale netouží rehabilitaci natahovat.

Autor: Jan Doležal