Biatlonisty čeká v Soči velmi náročná trať

Zkušenosti nasbíral jako biatlonový závodník na mistrovstvích světa a třech zimních olympiádách.  „Nejvíce se mi líbila ta v Lillehammeru," vzpomíná.

V roce 2007 nastoupil tento bývalý český reprezentant, který žije v Jablonci nad Nisou, jako servisman do amerického týmu. Co jeho práce obnáší a jaká úskalí podle něj čekají biatlonisty na letošní olympijské trati, prozradil v rozhovoru pro Deník.

Jak jste se dostal k biatlonu? O Jeseníku je známo, že nabízí dobré podmínky pro běžkařský sport, ale biatlon tam příliš rozšířený není…
Na lyžích jsem začal běhat v Jeseníku. Když jsem byl v dorostu, tak mě na závodech v Novém Městě na Moravě oslovili, jestli bych nechtěl zkusit biatlon. Chytlo mě to a tak jsem se tomu od druhého ročníku na střední průmyslovce v Jablonci nad Nisou začal věnovat naplno.

Měl jste již předtím zkušenosti se střelbou?
Můj táta byl myslivec, takže jsem se ke střelbě dostal díky němu. Měli jsme doma vzduchovku a občas jsem si střelil i z brokovnice. Už tehdy mě to bavilo.

Bylo pro vás těžké zkombinovat běžky a střelbu dohromady?
Samozřejmě, asi jako každého mě flinta na zádech zpočátku omezovala v lyžování. Výhodou bylo, že když jsem se biatlonu v roce 1985 začal věnovat, zrovna se přecházelo z klasického běžkařského stylu na bruslení. Začal jsem tedy rovnou s bruslením, což myslím bylo jednodušší, než kdybych se přeučoval z klasiky.

Jako závodník jste se zúčastnil tří olympiád, jak na ně vzpomínáte s odstupem?
Nejraději vzpomínám na svoji první olympiádu v Lillehammeru v roce 1994. Na rozdíl od těch pozdějších byla totiž opravdu o sportu.

Dnes je to jiné?
Dneska už jsou olympiády spíše o byznysu, komerci a reklamě. Prostě hodně o penězích.

Po ukončení aktivní kariéry jste se stal servismanem a staráte se o lyže amerických závodníků. Jak se vám s nimi spolupracuje? Je v týmu dobrá atmosféra?
Atmosféra je luxusní.  Je to dáno tím, že lidé kolem týmu jsou ze šesti různých zemí. Závodníci zůstávají obvykle celou zimu v Evropě, domů se moc nedostávají. Snažíme se jim tedy vytvářet dobrou atmosféru. Vymýšlíme legrácky a zábavu, a oni jsou za to rádi.

Starají se závodníci o své lyže nebo je vše na servismanovi?
Závodníci mají obvykle kompletní servis. To znamená, že jim chystáme lyže, zajišťujeme převoz, vybalování z vaků a další věci okolo.

A nemluví vám někdy do práce?
Ne, dnes je to všechno opravdu na velmi profesionální úrovni.  Vědí, že pro ně uděláme to nejlepší, co můžeme.

Co taková příprava před závodem obnáší?
Většinou začínáme zhruba 4,5 až 5 hodin před startem závodu. Změříme teplotu a vlhkost sněhu a dle toho začneme připravovat lyže na testování. Nachystáme asi dvacet párů lyží s různými vosky a případně ručními strukturami skluznice pro daný závod, ze kterých postupně vybereme ty nejlepší. Každý servisman má na starosti jednoho, nebo víc sportovců, se kterými společně objedeme trať a vybereme lyže pro závod.

Musíte projet celý závodní okruh?
Děláme to vždy, je to důležité. Na jednom kole můžou být třeba tři různé druhy sněhu a my chceme  vědět, jak se lyže nebo vosk na tom kterém konkrétním místě chovají.

Taková příprava je časově dost náročná…
To určitě, příprava se taky odvíjí od sněhových a povětrnostních podmínek. Čím jsou horší, tím je složitější mazání i testování.

Co když se lyže při závodu například zlomí?
Jedna lyže se při závodě vyměnit může, dvě už ale ne. Co se týče hůlek, tam problém není.

A v případě zbraní?
Pokud má někdo problémy se zbraní, každý tým má jednu rezervní na střelnici. Je to zbraň upravená tak, aby ji v případě nouze mohli použít všichni z týmu – samozřejmě po korekci miřidel. Je to provizorium, ale je lepší použít náhradní zbraň, než třeba po pádu a zlomení pažby odstoupit ze závodu.

Mají biatlonisté i servisáka, který se jim stará o pušky?
Většinou ne, možná ty větší týmy. O zbraně se starají sami sportovci nebo v případě větší závady jim pomáhají trenéři.

Máte nějaké zprávy, zda sportovce čeká na letošní olympiádě kvůli výhrůžkám teroristických skupin přísnější bezpečností režim?
Olympiády jsou obecně hodně hlídané z hlediska bezpečnosti a v Soči to patrně bude mnohokrát znásobeno. Co se týče biatlonistů, zbraně a střelivo musejí nechat na stadionu v trezorech.

Jak jste se na olympiádu chystal?
Lyže a kufry s vosky  jsem týden před olympiádou nachystal do dávky, ve středu  29. ledna jsem jel do Mnichova, kde jsem nafasoval olympijské oblečení. Druhý den jsem spolu se svým švédským kolegou letěl do Soči. Zbytek týmu spolu se sportovci přiletěl do Soči 2. února.

Zúčastníte se zahájení?
Na zahájení nebudu, americká výprava je početná a logisticky by se nedalo zvládnout, aby tam byli všichni. Možná budu na zakončení.

V areálu Laura (na svazích pohoří Psacheko), kde se poběží, se v minulém roce konal Světový pohár v biatlonu. Jak se vám líbí závodní trať?
Trať je docela těžká a má velké převýšení. Při testování vždy vyjíždíme z nejnižšího bodu a tím, že testujeme po celém okruhu, je to dost náročné na fyzičku. Problém je i v tom, že se tam trénuje odpoledne ve čtyři, kdy je teplo, takže sníh je mokrý. Závody se pak ale pojedou třeba v půl sedmé večer, kdy už je o hodně chladněji a trať začíná namrzat, což je pak nebezpečné ve sjezdech.

Jak vidíte šance amerického týmu?
Máme tam dvě naděje, Tima Burkeho a Lowella Baileyho, ti by mohli něco předvést. A u žen, pokud se zadaří, by mohla uspět i Suzan Dunklee, která byla na posledním Světovém poháru v Anterselvě na 4. místě.

Mají Češi šanci na úspěch?
Gabriela Soukalová určitě. I když teď přišla o průběžné vedení ve světovém poháru a tlak na ni nejspíš bude obrovský. Ale snad se s tím dobře popasuje.

close zoom_in

OLYMPIJSKÉ HRY. Fin Ville Raikkonen (č. 9), Petr Garabík z České republiky (č. 8) a Alexej Aidarov (č. 3) z Běloruska v první etapě olympijské štafety biatlonistů na 4x7,5 kilometru, která se běžela 20. února 2002 v Soldier Hollow. V Salt Lake City obsadila na česká štafeta 5. místo.
Biatlonisté startovali ve složení:  Ivan Masařík, Zdeněk Vítek, Roman Dostál, Petr Garabík.
Tehdy se v biatlonu trhl rekord. Všechny sportovce zastínil norský biatlonista Ole Einar Björndalen, který zvítězil ve všech čtyřech disciplínách.