Začátek roku jste trávil v zahraničí. Kde přesně jste byl?
Svou sezónu jsem začínal už v lednu v Jižní Americe. Začátek jsem měl v Kolumbii, pak jsem přelétal do Chile. Z té jsem se vracel do Kolumbie, ze které jsem odlétl na Nový Zéland. Od začátku března jsem měl už nějakých osm závodů, takže jsem měl dobře rozjetou sezónu. Překazila ji karanténa kvůli koronaviru. Ústecký závod byl první, kterého jsem se po karanténě zúčastnil.

Měl jste tehdy čas i na poznávání přírody, nebo jste se věnoval jen závodům?
Jel jsem osm závodů, což znamená prakticky každý víkend jeden. Do Jižní Ameriky létám pravidelně už asi osm let, takže prostředí tam znám. Tamní příroda se mi velmi líbí, navíc tam mám spoustu kamarádů a tréninkových parťáků. Jihoamerický životní styl mě baví, takže jsem si nějaký čas vyhradil na lidi i na přírodu. Převážně jsem se věnoval tréninku a závodění.

Díky kariéře jste hodně cestoval, kde se vám líbilo nejvíce?
Hodně mě baví Jižní Amerika a Nový Zéland. I proto se na tato místa vracím pravidelně. V Chille mám nejsilnější fanouškovskou základnu, navíc se tam jezdí největší závody v městských sjezdech. Pokud jde o přírodu, tak se mi nejvíce líbí právě Nový Zéland. Také tam rád chytám ryby.

Dozvěděl jsem se o vás, že jste koronavirové dění v České republice sledoval prostřednictvím sociálních sítí…
To je pravda, když se to v Česku rozjíždělo, tak se to v Jižní Americe vůbec neřešilo, virus se tam dostal o něco později. Následně jsem přelétl na Nový Zéland, který tou dobou byl absolutně nejbezpečnější místo na světě. Na Zélandu žádní nakažení nebyli. Situace na mě dolehla až po přistání v Česku. Sedl jsem do auta, zapnul rádio a na všech stanicích řešili koronavirus.

Nejprve jste si tedy myslel, že situace není až tak vážná?
V letadle jsme si z toho dělali legraci, že jde o vážnější chřipku, že to bude v pohodě. Až po příletu sem se nám otevřely oči a zjistili jsme, jak situace doopravdy vypadá. Situace byla o dost vážnější, než nám na Novém Zélandu připadalo.

O to větší šok musel být, že jste šel ihned do karantény.
No, to byl právě strašný paradox. Já jsem letěl přes Kanárské ostrovy, přítelkyně přes Čínu. Po příletu do Čech nám nikdo neřekl, že máme jít do karantény. Raději jsme se do karantény uložili sami, s ostatními lidmi jsme se nevídali. Rodiče jsme nenavštěvovali, raději jsme zůstali čtrnáct dní doma. Máme domeček v lese, takže jsme se tomu celému stranili. Jestli došlo k nějakému pochybení a z čí strany, to nevím. Ke karanténě jsme vůbec nebyli vyzvaní.

To znamená, že na letišti žádná bezpečnostní opatření neproběhla?
Vůbec žádná. Přiletěli jsme 10. března a pouze nám dali na letišti letáček s informacemi, jak bychom se měli chovat, pokud bychom měli nějaké příznaky.

Měl jste díky tréninkům v zahraničí před ostatními závodníky jistou výhodu?
Trénink v Jižní Americe přes zimu je velmi přínosný do začátku sezóny. V Česku je ještě zima, a tam už jsou dobré podmínky pro závodění. Pro start sezóny to pro mě výhoda byla.

Proč se na českých závodech objevujete jen velmi málo?
Účastním se převážně mezinárodních světových akcí. S ohledem na situaci kolem koronaviru mi nic jiného nezbývá, než se účastnit tuzemských závodů. Je teda pravda, že akci UL-LET, která byla zároveň Mistrovstvím České republiky, jsem měl domluvenou s organizátory půl roku předem. Dával jsem přednost mezinárodním závodům před těmi národními.

Ještě před hlavním závodem jste v Ústí jel noční duální sjezd. Jak se vám jelo?
Pokud si dobře vzpomínám, tak duál jsem v noci nikdy nejel natož ještě ve městě. Závody za umělého osvětlení jsou velmi těžké. Pro diváky to je krásná podívaná, pro nás, závodníky, je to značně komplikované. Umělé světlo vrhá stíny, které na trati celý den nebyly. Podél trati stojí fotografové s blesky, což nám také dvakrát nepomáhá. Věděl jsem, že to bude náročné a to se také potvrdilo. Člověk musí jet opatrněji a obezřetněji.

Hlavní závod jste vyhrál v kategorii Elite. Jaké jsou vaše pocity po závodu?
Parádní, jelo se mi dobře. Trať jsem viděl, procházel jsem si s organizátory. Je to závod, který má minutu a deset vteřin, což se může zdát, že není dlouhý závod. Musím ale říct, že během a po první závodní jízdě jsem byl překvapený, jak náročný závěr trati byl. Byla tam dlouhá šlapací rovinka, prakticky dvacet vteřin sprintování, což člověku před konec jízdy hodně zavaří. Tepovka byla hodně vysoko, ale napálil jsem to tam a čas byl perfektní. Myslím, že na takové trati jsem vyhrál s dobrým náskokem.

Tento náskok jste měl i díky tomu, že jste byl rozježděný z předchozích závodů?
Jistou roli to také hrálo. Závodní sezóna už je v určité fázi, takže kluci měli také možnost se rozjezdit. V této době už to tak velká výhoda nebyla. Pokud bychom se bavili o závodech v dubnu, tak bych řekl, že jsem měl výhodu velkou. Teď už jezdcům počasí přeje, mohou jezdit, tak to zas taková výhoda není.

Máte za sebou celou řadu závodů. Byla ústecká trať v nějakém ohledu jedinečná?
Pro mě už bylo jedinečné jen to, že jsem závodil v Česku. Jel jsem proti bývalým kolegům, přišli mě podpořit čeští fanoušci. Pokud jde o trať, tak zajímavý byl ten závěrečný dlouhý sprint. Člověk to nahoře drží pod tlakem, dostává hrozné rány do nohou. Sotva drží kolo, a pak musí v závěru ještě najít sílu na skoro půlminutový sprint. Specifikum této trati byl to, že byla extrémně náročná, i když je to jen minuta deset vteřin.

Z pohledu diváka se to možná nezdá, ale věřím, že musela být náročná.
Já jsem zvyklý na sjezdy v jiných nadmořských výškách a bývají dlouhé zhruba čtyři minuty. Na těchto delších tratích dokáže člověk své síly nějak rozložit. U kratších tratí musí člověk jet na maximum od startu až do cíle. Deset vteřin před koncem si člověk myslí, že už omdlí (smích).

Baví vás více městské sjezdy nebo v přírodním terénu?
Já jsem zastáncem městských sjezdů. Mnoho lidí se mě ptá, jestli mám ve městě větší strach, protože pokud závodník upadne, tak následky po pádu bývají daleko větší než někde na hlíně. Ve městě jsou stěny, domy, ploty nebo sloupy, nebezpečí je větší. Z nějakého důvodu se toho nebojím, mám k tratím přiměřený respekt. Městské sjezdy mi sedí mnohem více než ty v lese.

Představíte se fanouškům na dalších zastávkách Czech DownTown Series?
Zatím o své účasti jednám. Čekám, jaká bude situace v zahraničí s tamními závody. Teoreticky bych se mohl dostat na DownTown do Příbrami, ale ještě to není definitivně potvrzené.

Mám pocit, že vás trápí to, že se do zahraničí už asi letos nepodíváte. Pletu se?
Mám nějakých způsobem zajetou kariéru a jednotlivé sezóny. Prakticky všechny mé závody jsou zahraniční, vytváří mi mou práci. Najednou ji nemám, tak je to náročnější. Pořád trénuji, ale pořádně nevím na co. Během posledních týdnů nám zrušili mnoho závodů v září a říjnu. Snažím se hledat stále nové motivační výzvy. Doufám, že se letos ještě do zahraničí podívám.

Zmínil jste, že nemáte práci. To znamená, že letošní sezóna je z finančního hlediska problematická?
Neřekl bych úplně problematická. Mám roční nebo víceroční kontrakty, závodění není jediná věc, kterou v rámci sponzoringu děláme. Například se podílíme na vývoji kol, děláme reklamní focení a natáčení. Roli ambasadora značky plním poctivě a pečlivě. Řekněme, že kvůli rušení závodů jako jezdci přicházíme o prémie a honoráře od pořadatelů. Jinak plat zůstal, za což jsem rád a cením si svých sponzorů. Cením si toho, že mě v této situaci nenechali a jedeme dál na jedné lodi.

Jisté reklamní plnění probíhá i díky sociálním sítím. Ty vás baví, že?
Teď jsem o tom přemýšlel (smích). Máme po závodech, místo toho, abych jel na kolo nebo na trénink, tak jsem celé ráno psal tiskové zprávy, dával dohromady fotky a psal příspěvky na sociální sítě. Je zajímavá, jak se doba změnila.

Povídejte.
Dříve nám stačilo, když jsme vyhráli, v cíli zvedli ruce nad hlavu. Agent s námi podepsal kontrakt, závodník nic nemusel řešit. Teď máme mnohem více závazků, už to není jen o tom být hrozně dobrý na kole. Už je důležité být dobrý i v postprodukci a marketingu. Sám závodník se musí nějakým způsobem odprezentovat veřejnosti, všichni sledují sociální sítě. Kdybych tam nenapsal příspěvek, že jsem vyhrál UL-LET, tak by to lidé ani nevěděli.