„Byli jsme na turnaji a náš tým vyhrál jednu stříbrnou, jednu zlatou a já ještě bronz z individuálních zápasů. Na turnaje, které pořádá karatistická organizace IKU už jezdíme tři roky, zúčastnili jsme se ještě jednoho v Rumunsku,“ informoval patnáctiletý karatista.

Jaká byla konkurence, bylo těžké tak dobře uspět?
Měli jsme suprový tým, ale těžké to určitě bylo. V našem týmu jsme dva z Jablonce, oba nižší postavy a jeden z Liberce, který je vyšší. My menší jsme měli problémy tehdy, když proti nám nastupovali vysocí závodníci i přes metr osmdesát pět. To je pak těžké dostat se jim na hlavu nebo i na břicho.

Proč jste si vybral právě karate, zkoušel jste i jiné sporty?
Nezkoušel. Na karate mne v sedmi letech přihlásila maminka a mně se to zalíbilo. Líbí se mi ale ještě třeba free sporty jako třeba parkur. Karate je ale můj hlavní koníček a hodně mě baví. Věnuji se mu už sedm let.

Máte představu, kam až byste to chtěl v karate dotáhnout?
To zatím ne. Ale mám teď radost hlavně z toho, že jsme přivezli medaile z Irska. Byl jsem v uplynulém roce dost nemocný. Takže jsem hlavně rád, že jsem se dostal zpět do formy.

Jaký úspěch vás ještě zatím nejvíc potěšil?
Když jsem byl menší, zúčastnil jsem se také turnaje IKU ve Slovinsku. Tam jsem v individuálech získal zlato a z toho jsem měl velkou radost.

A medaile si ukládáte?
Ano, všechny je mám vystavené.