Když v roce 2011 vyjel poprvé Radim Gregor na kole z Harrachova na Voseckou boudu (1260 m.n.m.) vůbec netušil, že tahle trasa se pro něj stane srdeční záležitostí. Trasa Z Nového Světa přes Mumlavské vodopády a Krakonošovu snídani až na Voseckou.
ĎÁBELSKÉ PŘEVÝŠENÍ
Pro fajnšmekry začíná pořádnější stoupání až od Krakonošovy snídaně (1030 m.n.m.), převýšení na 2,5 km trase k boudě je rovných 230 metrů. „Alpská výživa však začíná až od rozcestníku pod Voseckou (1135 m.n.m), kde na vás čeká na posledním kilometru doslova „ďábelské“ převýšení 125 metrů po kamínkové cestě. Mimochodem tahle cyklotrasička byla zpřístupněna oficiálně až 1. července 2010,“ začal své vypravování nadšení cyklista, který se ještě nedávno velmi aktivně a úspěšně věnoval stolnímu tenisu.
Nejzápadnější horská bouda na hraničním hřebenu Krkonoš se může pyšnit tím, že jako jedna z mála bud nebyla nikdy v minulosti postižena požárem. A to není vše „ Wossecker Baude“  není napojena na elektrickou síť, veškerou potřebnou energii zajišťuje vlastní agregát. „Ze začátku jsem jezdil střídavě jak na Voseckou, ale i přes Ručičky na Dvoračky. Ale tahle trasa mi nabízí větší klid a není tolik „komerční“ jak Dvoračky. O tom, že s jídlem roste chuť je asi celkem přirozené. Časem přibyly pěšky-vejšlapy s dcerami a kamarádem. Poté přišly na řadu i běžky, u kterých jsem zjistil, že cestu na samotnou Voseckou absolvuji jen, když napadne sníh. Po ledu dolů na běžkách ke Krakonošově snídani je fakt masakr a hrozí zranění,“ vyprávěl Radim.
Díky harrachovskému kamarádovi Robinovi Frankovi (v roce 2014 jsme spolu absolvovali pěšky – vejšlap Harrachov – Sněžka a zpátky)  jsem se seznámil na Krakonošově snídani v kiosku s bývalým nájemcem Vosecké boudy Petrem Hronovským. Ten na mé srdeční boudě pracoval nepřetržitě 30 leto d roku 1984 do roku 2014. Měl větší srdce než já!
NEJSEM HONZA KOPKA
To nejlepší nakonec, letos jsem absolvoval svou první „fatbike“ sezonu. Nejsem žádný Jan Kopka, jablonecká fatbike legenda. Jsem samouk…, vždycky jsem si říkal, že v zimě se má jezdit na běžkách a ne na kole. Nakonec mi to nedalo a  snowbikeové kolo, tzv. lidově „tlusťocha“ jsem vyzkoušel. Kolo působící na první pohled frajersky je ale opravdu dřina,“ popsal zážitky Radim.
POŘÍDIL SI TLUSŤOCHA
Rám z hořčíkaté slitiny v leteckém průmyslu. Super stabilita na ledu či na sněhu. Trénovat začal koncem prosince na Mumlavském vodopádu. Zjišťoval, jak na tom je fyzicky. A pak přišel ten den. „Po ránu jsem si pustil ve věži cédéčko punkové legendy Plexis, song: Tra la la song a jako správný tralalák vyrazil na Voseckou boudu… v tisíci metrů nad mořem začaly ty praví „hundštyky“ (podle samotného autora: psí kusy), mlha, do toho všeho Mistr Vichr. A to vlastně letos žádná zima nebyla. Do toho všeho si ze mě udělal šéfkuchař na Vosecké srandu se slovy: „Dnes je fakt ideální den vyjet si na kolo!“ Vydřený, splněný sen se splnil a pokračuje, nesmíme být trudomyslní a až skončí tahle „KORONA“  tak chystám běh na Voseckou… a pak už jen na sněžnicích,“ dodal odvážný sportovec. Ten také chystá na léto knihu s názvem BIKE RÜBEZAHL. Nebude jen o Krkonoších a Jizerských horách, ale i o Rakousku kde si sáhl až na samotné dno…