Letošní ročník JBC 4X Revelations bude mít jednoho speciálního jezdce. Je jím Michal Kosík, který v Jablonci předvede svůj prototyp na čtyřech kolech a jak sám s úsměvem říká, trať na Dobré Vodě se bude snažit spíše splužit než sjet.

Můžete se, Michale, čtenářům představit?

Jmenuji se Michal Kosík, jsem z Plzně a na kole jezdím od mala.

Jak jste se k downhilu dostal?

Začínal jsem, když byly na vrcholu Michal Maroši, Michal Červenka, Vlasta Hynčica. Kluci, kteří jezdí dodneška. Dokonce jsem je měl doma na plakátech. Začínal jsem s bikrosem, potom pokračoval přes XC, když se sem dostala horská kola, a potom přišla na řadu sjezdová kola.

Byl jste úspěšný?

Popravdě ani ne. Já jsem to nestihl. Měl jsem asi dobře nakročeno, ale pak přišel úraz a bylo vymalováno.

Ale ani to vás nezastavilo.

To ne. Jsou dvě varianty. Buď se z toho člověk sesype a nebo začne něco dělat. Zkusil jsem hodně sportů, které hendikepovaní dělají. Florbal hraji dodnes, ale hokej jsem vzdal. Vzhledem k mému postižení mi špatně funguje termoregulace těla, takže mi byla hrozná zima. Atletické disciplíny u mne nepřicházejí moc v úvahu. Zkusil jsem sice vrh koulí, ale opravdu to není sport pro mě.

Tím se dostáváme zpátky ke kolu. Můžete představit svůj speciál?

Nápad vytvořit ho jsem dostal už v nemocnici. Vyrábí se sice handbiky, které mohou jezdit po silnici, ale do terénu nic nebylo a víceméně stejné je to i teď. Počítám, že kol tohoto typu je celkově jen pár kusů celosvětově. Dát dohromady takový speciál tak nebylo vůbec snadné. Od nákresu po realizaci to trvalo pět let. Fungovalo to doslova metodou pokus omyl. Sám jsem postavil ještě jedno takové kolo pro francouzského jezdce a druhé teď stavím pro svého spoluhráče z florbalu.

Popravdě to spíše připomíná motokáru než kolo. Z čeho se vlastně skládá?

Ze sjezdového kola má pouze tlumiče, brzdy a řidítka. Rám je z hliníku, sedátko je na míru, konstrukci předního odpružení jsme odkoukali ze čtyřkolky. Vzadu jsme si potom museli pomoci sami. Čtyřkolky mají totiž spojená zadní kola a já jsem chtěl, aby byla nezávisle odpružená. Následovalo testování, což bylo někdy o nervy. Na týden ježdění navazovalo hned vzápětí vaření rámu. Teď všechno drželo. Tedy až do poslední nehody.

Co se stalo?

Minulou neděli jsem boural v bikeparku na Špičáku. Zlomil jsem kolo a převrátil se. Byl to celkem stres dát kolo dohromady. Nemohl jsem totiž sehnat čepy, které drží přední kola. Dokonce jsem přemýšlel jestli nepoužít čepy z Felicie. Výrobce těch původních už totiž neexistuje. Nakonec pomohl jeden z partnerů, který se zabývá čtyřkolkami. Doslova jsme dávali kolo dohromady na poslední chvíli. Zatím není ani srovnané a teď jsem si při jeho vyndávání z auta všiml, že jsou ještě prasklé dva dráty ve výpletu.

Zdraví na druhé straně vydrželo?

Také ne úplně. Při nárazu to odnesla ramena, jak jsem dal ruce před sebe, vyhodil jsem si je, ale už je to dobré. Byl jsem potlučený, ale naštěstí jsem si nic nezlomil. Kolo jsme dali dohromady s pomocí sponzorů a tělo zase moje přítelkyně, masérka Tereza Štilipová. Všem patří velký dík a je to i jejich zásluha, že jsem do Jablonce mohl přijet.

Jak jste se na JBC 4X Revelations dostal?

Po domluvě s Tomášem. Nápad se mu moc líbil a tak to celé vzniklo. Samozřejmě bych mu chtěl poděkovat.

Byl jste si už trať obhlédnout?

Ještě jsem se nesvezl. Na to bude čas při tréninku. Čekal jsem, že to půjde už ve čtvrtek, ale počasí to nedovolilo. Jenom jsem si byl trať prohlédnout a ty dvojáky budu muset nejspíš proplužit.

Čtyři kola mají být stabilnější než dvě, ale na videu, které se při zahájení pouštělo, to tolik nevypadalo. Zvládne toto kolo i skoky?

Dá se to, ale musí to být kopáky a nesmí být mezi nimi žádná díra. Z normálního kola člověk seskočí. To já nemůžu a přichází varianta pana orel, kdy člověk dělá kotrmelce. Pokud skáču, tak hlavně lavicové skoky, které hodně kopou. Většinou ale hlavně jezdím.

Bude to premiéra před tolika lidmi?

Je to tak, ale moc se těším. Tento závod je obrovská záležitost a pro partnery, kteří mi se splněním snu pomáhali, je to obrovská reklama. Já se chci hlavně svést, užít si atmosféru a být s dalšími jezdci. Je to super parta.

Kde jezdíte nejčastěji?

Jsou to hlavně bikeparky. Fungují tam lanovky, takže se na kopec dostanu poměrně snadno.

Vyrazil jste ale i do zahraničí.

Díky Richardovi Gasperottimu jsem byl jezdit ve Francii. Bylo to splnění mého snu a zároveň i mé první velké ježdění ve volném terénu po tom úraze. Z invalidního důchodu není šance na takový výlet našetřit. Náklady se pohybují ve stotisícových částkách, takže bez Richarda a partnerů by to vůbec nebylo možné. Ježdění v Black Hills byla čistá euforie. Jak z kopců nemám strach, tak tam jsem cítil respekt.