Adam startuje za lučanský tým CYKLOSTAR Pirelli. Je odchovaný Jizerskými horami, ve kterých má najeto mnoho tréninkových kilometrů. Studuje první ročník Střední stavební školy v Liberci. A na kole má spoustu plánů.

Kdy a proč jste se rozhodl právě pro cyklistiku?
Rozhodl jsem se díky tátovi. Věnoval jsem se nejprve napůl kolu a napůl běžkám. Ale kolo mě bavilo vždycky víc a víc se mi na něm dařilo. Začal jsem už v dětství, jezdil jsem hodně s tátou, který také závodil a trénoval nejlepší české cyklisty, například Jána Svoradu, Radomíra Šimůnka nebo Jaroslava Kulhavého. Ten pod tátovým vedením dokonce získal titul vicemistra světa a odešel pak do amerického profi týmu. Takže já jsem určitě zdědil vztah k cyklistice po tátovi. Od dětství jsem se v tomto prostředí pohyboval a viděl jsem trénovat nejlepší české cyklisty v Jizerských horách.

Nikdy jste neměl chuť kolo vyměnit?
Nikdy. Byla to pro mne samozřejmost.

Máte v paměti nějaký svůj závod víc než ty ostatní?
To byl třeba můj první Český pohár v Praze. Ten se mi příliš nepovedl, ale byl to můj první velký závod.

Jaký je váš tréninkový režim v létě a v zimě?
V létě trénuji šestkrát týdně, když jsou prázdniny, tak i dvoufázově. Zimu mám volnější, i když stále je to pětkrát, šestkrát v týdnu, ale mohu tréninky kombinovat třeba s posilovnou, běžkami, skialpy. Od února ještě přidám trenažér.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu?
Přes léto jsem závodil na horských kolech. To jsem se trochu hledal a ladil jsem závodění s cukrovkou. Začátek cyklokrosových závodů byl průměrný, několik závodů jsem nedojel, ale závěr byl dobrý. Jezdil jsem v kategorii kadetů do pátého místa. V létě ještě pojedu na horských kolech tuto kategorii, na podzim v cyklokrosu už budu startovat v kategorii juniorů.

O co vás cyklistika připravila, čeho jste se musel vzdát?
Nemám moc volného času, snad teď v zimě ho bude trochu víc. Ale třeba chodit někam „pařit“ s kamarády, na to mi čas vůbec nezbývá. Po každé sezóně mám týden volna, kdy nedělám nic. Dá se jet i na krátkou dovolenou.

A jak zvládáte povinnosti ve škole?
Počítal jsem, že bych mohl dostat individuální studijní plán. Ale ten se na naší škole nedává. Musím se domluvit s vyučujícími, abych měl dostatek známek a všechno si musím doplnit. Mám průměrné výsledky, takže jsem spokojený.

Proč se vám z cyklistických disciplín zalíbil právě náročný cyklokros?
Asi zase díky tátovi. Je to náročná disciplína. Zkoušel jsem i „silnici“, ale ta mě neláká.

Kdy vám začne závodní sezóna? 
Prvního května už pojedu Český pohár. V dubnu mu ale ještě předcházejí závody v zahraničí.

Kdo vás trénuje a jaké máte cíle?
Trénuje mě Pepa Jelínek. Chtěl bych se dostat do reprezentačního mládežnického týmu České republiky a na Mistrovství republiky zajet do TOP 5. Plánuji účast na Mistrovství Evropy mládeže ve Švédsku. Tam právě jezdí reprezentace. A já bych byl rád, kdybych tam mohl jet už jako její člen.

Co to obnáší dostat se do reprezentace?
Dostanou se tam čtyři kluci ze všech domácích cyklistických týmů. Na startu stojí třeba i stovka závodníků. Konkurence je velmi silná. Většinu kluků v základní pětce znám. Sledujeme, jak si kdo vede. Šanci ale určitě, po pátém místu na mistrovství republiky v cyklokrosu, mám. Rozhodovat budou výsledky nominačních závodů, vybírat si bude reprezentační trenér.

Cyklistika není levná disciplína. Kolik máte kol?
Kol mám dost. A kolik to všechno stojí, to si ani neumím představit. Za podmínky děkuji celému realizačnímu týmu, bez kterého bych určitě nejezdil tak, jak jezdím. Pomáhají mi všichni. Máme výbornou partu.

Vaše cyklistická kariéra je ale v něčem náročnější než kariéra soupeřů. Musíte se vyrovnat se svým onemocněním…
Mám cukrovku. Naučil jsem se s tím už ale jezdit. Diagnostikovali mi ji před dvěma roky v listopadu. Přes zimu jsem se s tím už učil trénovat, jezdil jsem hodně na běžkách. Chtěl jsem být připravený na jaro, na kolo, chtěl jsem vědět, co od toho asi mohu čekat. Prostě mi nezbývalo, než se s tím smířit.

Bylo to náročné?
Jednoduché to nebylo, naopak celkem náročné. Ale dá se to. Na tréninku si musím hlídat cukr, to ani tak složité není, moje tělo si na to zvyklo. Smířil jsem se s tím, beru to jako samozřejmost. Důležité a těžší je spočítat a vyladit to před závodem. S tím jsem měl třeba problém v létě. Měl jsem vysoké cukry a to mi asi zhoršilo některé výkony. Pak jsem ale potkal v pražském Motole doktorku Obermannovou a ta mi hodně poradila. Už vím, že se s tím dá žít, sportovat i závodit, i když člověk nějaká omezení má a musí se hlídat. Paní doktorka mi zdůraznila, že to není nemoc, ale život s diabetem.

Musíte dodržovat správnou životosprávu?
Ano, musím, ale někdy mi to ujede, třeba o Vánocích. Ale to k tomu patří.

Jaký je váš cyklistický vzor?
Nemám konkrétního závodníka, některé závodníky ale sleduji. Líbí se mi Cameron Mason z Velké Británie, druhý na Mistrovství Evropy v cyklokrosu. Jezdí horská kola a cyklokros, jezdí dobře, je sympatický a hodně pohodový. To se mi na něm hlavně líbí.

Mohlo by vás zajímat: Peče celá země změnila život cukrářce z Jablonecka, prozradila zákulisí pořadu

Anna Klápšťová alias Anička z první řady soutěže Peče celá země dnes. | Video: Sedlák Jan