Tím narážel na následky pádu v předposlední etapě, když pouhých 600 m před cílem jej rozhodila skrytá terénní vlna a Milan skončil v kotrmelcích přes přední kolo. Mohl to být pád, který by ukončil jeho učinkování na letošním Dakaru. Motocyklisté jsou ale tvrdí chlapi, jinak by se ani do takového závodu nemohli vydat. A tak po nezbytném ošetření a „nadopování“ se prášky proti bolesti Milan pokračoval do bivaku a druhý den ráno startoval do poslední etapy.

Sám to okomentoval takto: „Mám za sebou maratonskou etapu, teď jsem ke konci trošku havaroval, ale jsem celej, akorát mně bolej kyčle a měl jsem vyhozený rameno . Rozrakvil jsem všechno, co šlo, šest set metrů před cílem. Nevím, jak jsem to udělal. Doktoři už mně chtěli trochu pomáhat, nemůžu skoro ani chodit a všechno bolí.Teď si trošku odpočinu, zaberou prášky a pojedu do bivaku.“

Bivak? Dalších dvě stě

Jen pro ilustraci ta cesta do bivaku představovala dalších 260 kilometrů v sedle motorky. Pro sympatického chlapíka tak byl závěr letošní rallye hodně dramatický a určitě i bolestivý. Po ztrátě ve čtvrté etapě, kdy absolvoval více než 60 kilometrů v závěru na holém ráfku zadního kola, se Milan probojovával zpět do lepších pozic v celkovém pořadí.

Hned v následující etapě, když startoval ze 73. místa, se posunul výrazně vpřed a etapu zakončil jako třicátý. Jako šance k posunu výsledkovou listinou výš se jevila právě maratonská etapa, kdy neměla rozhodovat pouze maximálka jednotlivých strojů, ale také navigace a jezdecký um.

Bohužel, její polovina byla z bezpečnostních důvodů zrušená a další šance sebral již zmiňovaný pád a s ním spojená časová ztráta. Že bezpečnost v soutěži je nezanedbatelná věc, to ukázala sedmá etapa a v ní smrtelná havarie portugalského závodníka Goncalvese. K té Milan dorazil a rozhodně z ní neměl dobré pocity : „Byl to strašně hnusnej pohled, už u něho byl Svitko a Benavidez a taky dva vrtulníky.Akorát ho nahazovali (oživovali), nebyl to pěkný pohled a trošku jsem potom musel zvolnit, šrotovalo mi to hlavou. Bylo mi z toho zle a hlavně mi ho bylo hrozně líto. Jak to bylo rychlý, tak to taky bylo nebezpečný!“ I po tomto ne dvakrát příjemném zážitku pak podal Milan heroický výkon. Celkové 26. místo v soutěži je za dané situace určitě hodně cenné.

Dal to za 46 hodin

O jaký se vlastně jedná výkon, to potvrzují statistiky: V průběhu dvanácti etap absolvovali všichni jezdci 4 906 kilometrů měřených úseků. Milan na ujetí této vzdálenosti po všech peripetiích potřeboval 46 hodin a 5 minut! To znamená průměrnou rychlost cca 106 km / hod . Slušný kalup i na silnici, ovšem tady se jelo v dunách, v poušti, na kamenech a v těžkém terénu.

Jezdci ovšem kromě měřených úseků museli také absolvovat přejezdy a dojezdy do bivaků. A to bylo dalších více než 2000 km.

Další komentáře nejsou potřeba. Před Milanem je potřeba smeknout za to, jak reprezentoval město, kraj, Českou republiku. A popřát mu rychlou regeneraci a hodně sil a štěstí do Dakaru 2021. A to všechno také ostatním českým závodníkům.

Josef Březina