Nechyběli v nich ani dva členové jabloneckého týmu. Kryštof Ivanka a Ondřej Chvátal. A vrátili se spokojení, se zlatou, stříbrnou i bronzovou medailí.

Jak vlastně probíhá sezóna karatistů?
Sezónu máme dvouletou, cyklickou, jeden rok je mistrovství světa a druhý mistrovství Evropy. A my si do ní přidáváme ještě světové poháry. Nedávno jsme se právě zúčastnili jednoho v Irsku. A pak jsme se ještě vrátili do Irska na pro nás úspěšný turnaj. Chceme, aby si závody naši závodníci vyzkoušeli i v jiných státech a poznali jinou než domácí konkurenci.

A sezóna byla úspěšná?
Ano, byla. Díky našemu systému trénování mohu říct, že máme stabilní medailové žně. No a hlavně se nám podařilo všechny ze všech akcí v pořádku a zdravé přivézt zpátky, nikdo se při závodech nezranil. (s úsměvem).

Kdy objevíte u vašich členů, že mohou být úspěšní?
Říkáme, že do patnácti let se karatisté vyperou. Na přelomu patnácti šestnácti se mění a talent se objeví a pak už se usadí. Většinou začnou vyhrávat a pokud se rozhodnou u karate zůstat, tak se zlepšují. Je to ale běh na dlouhou trať. Kdo čeká výsledek hned, tak mohu říct, že u mladších a starších žáků se hned určitě nedostaví.

Co vás čeká v nastávajícím roce?
Je to pro nás začátek druhé části našeho dvouletého cyklu. Tým máme dobře připravený, skládá se právě z Kryštofa, Ondry a ještě k nim patří Petr Vacek. Čekají nás nejprve národní soutěže, kde se vyperou. V létě celoevropské soustředění v Chorvatsku a pak na podzim mistrovství Evropy a světa nebo světový pohár. V říjnu roku 2018 bude Mistrovství Evropy v Ruské federaci, pak nás čeká jedno kolo Světového poháru v Anglii a další zase v Irsku. Tam jezdíme rádi proto, že na ostrovech jsou tvrdí zápasníci a kluci si pořádně odzkoušejí, co umí.

Máte před sebou zajímavé výjezdy…
To ano a v roce 2019 máme už teď v plánu vyjet na testovací soutěž i někam mimo kontinent. Zatím se rozhodují, zda to bude do Spojených států nebo do Asie, který turnaj bude pro kluky příznivější. V rámci takového výjezdu je pro ně připravený vždycky i zajímavý doprovodný program, díky kterému se tým dobře stmelí a to je zase dobrá motivacee k účasti na tréninku. No a v roce 2019 nás čeká ještě také Mistrovství světa, které se bude konat v Brazílii. I proto chceme turnaj Světového poháru absolvovat mimo Evropu, protože je dobré, když kluci poznají co nejdřív podmínky, které je mohou v zahraničí potkat a nejsou pak překvapení. A samozřejmě si tak otestují i časový posun.

Takové výjezdy ale něco stojí, jak se s tím vyrovnáváte?
Všichni trénujeme zadarmo, šetříme tak členské příspěvky. Dostáváme dotace od státu, od kraje a také od naší TJ Bižuterie, za které jim patří náš dík. Náklady trenérům proplácíme, ale žádný z nás nebere plat nebo odměnu za to, že kluky trénuje. Náš model trénování zdarma je sice trochu náročný na dobrou vůli trenérů, ale šetříme tím příspěvky, které dál použijeme právě na závody.

Máte dost trenérů?
Překvapivě ano a dávají do toho všechno, co mohou. Samozřejmě, že bychom si přáli mít třeba kondičního trenéra, ale to není možné. Máme trenérů pět, kteří se střídají, máme pokryté všechny tréninky od začátečníků až po náš závodní tým zdatnějších kluků a také ostatní bojová umění má kdo trénovat.

Jablonecké karate je tedy hodně úspěšné…
Ano, poslední úspěšnou generaci tvořili naši závodníci Martin Bartoš, Jirka Arnošt, Martin Šípoš, Matěj Hulík. V roce 2016 odmaturovali a odešli studovat na vysokou školu. Ti měli medaile jak z mistrovství světa, tak i z Mistrovství Spojených států. Toho se účastní až deset tisíc závodníků, koná se šestí dní na dvanácti zápasištích, v obrovských halách. Kluci se prali už v kategorii dospělých, protože byli starší osmnácti let. Karate je tam velmi oblíbené. Naši závodníci přivezli hodně medailí, jak v týmových, tak v individuálních disciplínách. V poslední době patřili tedy k naší nejúspěšnější generaci. Někteří z nich v rámci svých možností stále trénují.

A trojice Ivanka, Vacek a Chvátal by na ně měli navázat…
Ano a mohu říct, že jsou to výborní kluci. Pro mě je největší odměna se na ně dívat. Jsou fajn i na cestách, můžu se na ně spolehnout, dobře se chovají, když je třeba pomoct, jsou první v řadě. V tom už teď jsou pokračovateli předchozí úspěšné generace jabloneckého karate.