Ve dvoudílném pokračování Tomáš fanoušky vzal na ty nejprudší sjezdy a nekonečně dlouhé schody do Hongkongu a Indie, kde se neobjevil jen tak náhodou. Účelem jeho cesty byl skauting tamních míst pro potenciální nové zastávky série závodu Red Bull Cerro Abajo.

Jak probíhala příprava na natáčení? 
Spoustu věcí jsme se naučili z předchozího natáčení ve Španělsku na jaře. Tam jsme pochopili, jak se věcí mají dělat. Natáčení ve městech je náročnější než natáčení po kopcích, kde nikdo nechodí, není tam žádný provoz a trail máte sami pro sebe. Ve městě musí člověk hodně dbát na bezpečnost celého provozu a lidí okolo. Je třeba mít na place helpery, kteří zastavují dopravu a všechno chystají. Dávali jsme si záležet, abychom při příletu měli na místě nachystané helpery, měli vyskautované a dopředu odsouhlasené lokace, protože jsme neměli moc času. Dohromady jsme na natáčení měli asi pět dní, což je strašně málo, pokud chce člověk natáčet při východech a západech sluníčka.

Můžete nám něco prozradit k vybraným lokacím?
Ty jsou na tom všem to nejvýjimečnější. V rámci městských sjezdů jsem procestoval strašně moc zemí světa a musím říct, že to co jsem viděl v Hongkongu, jsem ještě nikdy v životě neviděl. Vlastně jsem ani netušil, že něco takového existuje. Jsou to nádherné lokace jak na záběry, tak na sjezdy. Na některých místech jsem musel brzdit sám sebe, protože jsem se o sebe bál. Indie má zase šťávu. Celá trať vede úzkými uličkami a těsnými a rychlými průjezdy.

Kde přesně jste jezdili?
 V Indii jsme jezdili ve městě Aizawl ve státě Mizoram. Je to oblast, kde jsou města v opravdu prudkých kopcích, Aizawl je pro tuto lokalitu signifikantní. Převýšení na tamní dva kilometry dlouhé trati bylo skoro tři sta metrů, což je strašně moc. Je to už takové Valparaíso, což jsou pro nás ideální podmínky. V Hongkongu se to pohybovalo hodně podobně. Snažili jsme se vždycky vybírat tu nejatraktivnější lokalitu v centru, s krásnými výhledy a zároveň technickými pasážemi. Jak v Aizawlu, tak v Hongkongu se nám to podařilo. Každá ta lokalita má svůj identický nádech.

Je to asi půl roku, co jste vydali první díl projektu Stair Chase.  Je něco, co jste se na prvním díle naučili a zúročili to teď u dalšího natáčení?
Na 100 % bych řekl, že jsme se více naučili praktikovat bezpečnost. Natáčení ve městě je strašně specifické. Začínali jsme ve Španělsku, kde jsme měli jenom dva helpery. Když se něco dělo, zavolali nám. Tentokrát jsme byli propojení celou dobu vysílačkami. Taky jsme se čtyři nejdůležitější lidi propojili nonstop na telefonu přes WhatsApp. Měl jsem nahlas telefon ve sluchátkách a slyšel jsem prakticky všechno, co se děje na trati. Pomocníků jsme někdy měli až šest na jednotlivých lokalitách, což je asi nejzásadnější změna. Nechceme, aby se cokoliv stalo a my zranili sebe nebo někoho z okolí. Spousta lidí bezpečnost řeší už i na internetu. Nelíbí se jim, že jezdíváme ve městě a že se může cokoliv stát. Pravda ale je, že každou lokalitu máme naprosto podchycenou. Dokonce se to snažíme už i komunikovat u každého postu na sociálních sítích.

Už máte v hlavě, kde by se mohly točit další díly?
Samozřejmě už myšlenky na dvě lokality mám. Těším se na to. Je to projekt, který se lidem opravdu líbí a baví to nejen je, ale i nás jako crew. Je to zajímavý content, který na internetu moc není. Ještě vás ale s další lokalitou budu chvilku napínat. Jde ovšem o dvě nejzásadnější místa, která si se mnou můžete spojit. Těm, co mě sledují, to musí být už teď snad skoro jasné.