Letos to byl již šestý ročník kempu. Jak vznikla myšlenka pořádat takovou akci?

Já jsem spoustu let závodil a přišlo mi divný, že kluci jezdí jen na závody a nemají tam tolik zábavy. Je to stres od rána až po závod, potom rodiče řeknou hybaj a jedeme domů, protože se chtějí koukat večer na televizi. A kluci si nedokážou pořádně popovídat a udělat si větší přátelství než setkávání někde na závodech. Na to, že mají tolik společných zájmů, tak se vlastně vidí jen při těch stresových situacích, tam si horko těžko dokáží přátelství utužit. Samozřejmě v dnešní době mohou být v kontaktu na facebooku, ale myslím si, že je lepší se potkat a zároveň sportovat. Další věc tam byla ta, že jsem před dvaceti lety psal výukové články do cyklistických časopisů pro normální lidi, takže se to nějak celé spojilo zkusit učit lidi jezdit na kole, což v posledních letech děláme. Tenhle kemp je o tom, abychom spojili trialovou komunitu, jsou tady motorkáři, jednokolkaři a cyklisti. Chtěli jsme udělat kemp, který je pro celou rodinu. Je vidět, že tady jsou jezdci od starších chlapíků, kteří třeba závodili dřív a mají své malé děti, nebo lidi, co přišli z horských kol, jsou tu malý děti, velký děti. Dopoledne se trénuje, odpoledne se pak závodí. Jsou tu i nějaké koncerty a tak. Já tomu pracovně říkám sportovně kulturní festival. Tím, že to trvá šest dní, tak dojde na každého, někdo má raději koncert a někdo raději trénuje s dětmi. Někdy to je samozřejmě trochu těžký to namíchat, aby nebyli všichni naštvaní, ale spokojení.

Dokázal byste si vzpomenout na úplně první kemp, který jste v Tanvaldu pořádal? Změnilo se něco od té doby?

Změnilo se toho hodně. To bylo někde v roce 2007, kdy jsem ještě závodil. V té době jsem se ještě více cítil jako člen té komunity, od té doby jsem spíš ten, kdo kemp připravuje. I když jsem tady poprvé vyhrál jeden závod na svém kempu, poslední roky jsem tu byl spíš jako organizátor, letos jsem si dal za úkol, že se musím stát také jeho aktivním účastníkem. Jel jsem tady pumtrack, to je závod na zvlněném okruhu, kde se nesmí šlapat a člověk jede jen, jak se vlní. Porazil jsem celou anglickou skupinu, která tady je, tak jsem z toho měl radost, že se mi to povedlo. Takže rozdíl je v tom, že se toho snažím více zúčastňovat, v prvním roce tady bylo tak padesát šedesát jezdců, byla to spíš akce pro starší kluky, takový společný větší trénink od pátku do neděle. Teď už to je o hodně větší akce pro větší záběr lidí, jsou s tím samozřejmě větší starosti a větší náklady. Každý den se něco děje, máme plno závodů a tak. Vymýšlím si spoustu „pitomostí", které nás stojí spoustu energie a těch šest dní je dřina.

Trialový Dressler camp opět obsadil na šest dní autokemp v Tanvaldské kotlině.Pro mladé závodníky je to ale určitě dobrá příležitost. Přeci jen je konkurence sportů v Čechách velká, je tu fotbal, hokej a další tradiční sporty. Jak je to s trialem? Je o něj velký zájem?

Trial je cyklistický sport a vychází z obrovsky populární cyklistiky, i tady na kempu jsou děti a rodiče, kteří jezdí na horském kole a můžou si tady něco zkusit. Pro normální lidi ale spíš děláme takové víkendové akce, kde učíme cyklisty základy trialu. Tenhle kemp už je taková „vyšší dívčí". Tím, že je trial složitý sport a není jednoduchý se to naučit, chce to spoustu dřiny a odříkání. Jak říkám já, tak kopnout do míče se naučí každý a trefit branku není tak těžký ani pro malé dítě. Na tom kole se něco naučit jezdit je hodně těžký a trvá to strašně dlouho, než z toho děti mají radost. Ono je to samozřejmě baví, ale pak přijde chvíle, kdy zjistí, že to nejde tak rychle, jak si mysleli. A není moc oddílů, kde by se o ně starali, takže k tomu jsou potřeba rodiče. To samozřejmě tu základnu zmenšuje. Ale na druhou stranu to zase podporuje rodinu, pokud dítě vodíte na fotbal a tam na něj jen řvou zpoza branky, tak to podle mě vytváří jiné vztahy, než když je rodiče musí na závody odvézt, musí tam s nimi být a prožívají to s nimi trochu jinak. Není nás tolik, co by nás mohlo být. Kdyby bylo více oddílů, tak by to mohlo být jednodušší, ale je to možná dobře. Atmosféra je taková lepší než ve větších sportech.

Na druhou stranu je ale jednodušší spojit celou komunitu trialistů.

Ještě je tu taky tenhle problém. My jsme z Prahy a tam neexistuje pořádný oddíl, jsou to spíš takové skupinky, které jezdí a je jasný, že se mě ptá spousta lidí, že chtějí, aby jejich dítě jezdilo, a kam ho mají přihlásit. A takových oddílů je po republice málo a vždycky to chce větší aktivitu od rodičů. Rodiče asi přicházejí na to, že se doba zase trochu změní. Jinak to fungovalo za socialismu, kdy měli rodiče více času, v Čechách bylo tři tisíce licencí, protože rodiče měli čas. V devadesátých letech začali všichni podnikat a já nevím co všechno, a na děti neměli tolik času. Možná se to teď trochu vrací zpátky, samozřejmě ne moc, ale trošku jo. Tohle tady vlastně není dětský tábor, kam pošlou rodiče děti a my se o ně staráme. My chceme, aby tady rodiče byli taky a fandili tady, můžou si tady najít další zábavu, můžou tady pracovat, je tady připojení na internet, ale vidí svoje děti, jak trénují, a myslím si, že je to dobře.

Na kemp vám také jezdí stále více zahraničních jezdců. To je asi také důkaz toho, že se kemp pořád rozšiřuje.

První rok jsme tady byli všichni z Čech, myslím, že tu nebyli ani Slováci. Pak přijelo pár Poláků a Slováci. Loni tady byli kluci z devíti zemí Evropy od Španělů přes Italy, samozřejmě Slováci, Poláci a tyhle okolní země. Jezdí k nám kluci z Anglie, kemp má pro ně dobrý zvuk. Letos sem poprvé přijel kluk z Norska. Loni sem také poprvé přijela parta kluků z Rumunska takovou starou Dacií, jeli sem tu spoustu kilometrů. Těší mě, že to takovým klukům za to stojí, aby sem přijeli a jezdili tady, jsou z toho nadšený. Taky nám naspali čtyři Izraelci, kteří se chtěli vždycky s někým svézt a někoho vidět, takže si na to vybrali Dressler Camp, aby poznali nový kluky. Po světě je samozřejmě víc akcí, ale rozhodli se přijet sem. Potom ale člověka mrzí, že Čechům je občas všechno málo a přijde jim, že z Moravy je to prostě daleko, z toho je člověk tak trochu smutný. To jsou prostě občas Češi, ale to není stěžování, to je spíš konstatování faktu.

Každopádně je vidět, že zájem o kemp je, to si nebudeme nic namlouvat. Přesto se nabízí jedna otázka. Budete s kempem pokračovat i v dalších letech?

Já si vždycky předtím a potom říkám, že ne, protože mě stojí spoustu energie předtím a potom jsem unavený. Ale když je vidět, že to děti baví a mají z toho radost, tak to člověka nabíjí, a říká si, že to asi špatný není. Potom mám pár telefonů, že si někdo stěžuje, že to je drahý nebo levný a že bude špatné počasí, a tak. To je ale normální. Ale myslím si, že pokračovat budu, za těch šest roků se to nějak stabilizovalo a věřím, že přijede ještě víc lidí z ještě větší vzdálenosti. Tanvald sice nemá pro Českou republiku úplně ideální místo, ale tady je ten areál pro nás výtečný, takže  paráda.

V Tanvaldské kotlině jsou i nějaké překážky přímo v areálu, ale to vám k pořádání kempu asi úplně nestačí, že?

Máme tu i navezené překážky, to taky stojí nějakou energii, těch šutrů je málo a pro nás je dobrý, že děti tady můžou jezdit a tátové sedí tady. Je to lepší, než kdybychom jezdili v lese, chodili bychom na záchody na toitoiky a sprchovali se u rybníka. Tady ten areál v Tanvaldu je úžasný.

K pořádání takových akcí patří také hodně peněz. Takže určitě je dost složité v dnešní době takovou akci financovat.

Peníze se shánějí těžce, protože je to kemp. Takže to není úplně jednoduchý, díky tomu, že já dělám pro Českou spořitelnu někde jinde, tak ji tady máme a dává nám na to peníze spíš kvůli tomu, že se jim líbí, co já pro ně dělám na jejich závodech. Takže to je tak propojený. Třeba by bylo lepší udělat jeden exhibiční závod někde na náměstí, stálo by nás to méně energie, finančně by to asi taky vyšlo líp, ale takhle to dělají jiní (smích).

Třeba by šla propojit exhibice například v Jablonci na náměstí s kempem v Tanvaldu. Přemýšleli jste o tom?

Nad tím jsme také jeden rok přemýšleli, ale víc se mi líbí, že děti běhají tady a chtějí jezdit dál než dělat show pro lidi, kteří se na to jen kouknou, řeknou dobrý a odejdou někam pryč. Přijde mi, že tímhle kempem se vychovávají děti, aby je to bavilo, aby jezdily víc. Tam bychom sice ukázali ten sport, ale nemělo by to takový zásah, podle mě je z tohohle kempu větší výstup.