První, liberecká skupinka ve složení Radek Pražák, Lukáš Kopecký, Aleš Rožec a Vojtěch Kučera za čtyřiadvacet hodin uplavala pětaosmdesát kilometrů. Jablonecká družina ve složení Štěpán Matek, Jiří Vavruška, David Halbich a Jindřich Maruška byla lepší a uplavala o deset kilometrů více. Přesto byli všichni spokojeni, že vůbec takovou štreku doplavali.

Ve štafetovém plavání plavala každá skupina jiným způsobem. Jablonecká se střídala častěji, po 200 a 400 metrech, zato ta liberecká se střídala po hodině. „Ze začátku jsme plavali 200metrové úseky, s čas kolem tří minut. Takže člověk devět minut odpočíval. Okolo oběda jsme si dali pětistovky, večer tisícovky. A ráno zase 200 metrů,“ popisoval strategii Jabloneckých Jiří Vavruška. „Poslední čtvrthodinu jsme plavali stovky a měli dobré časy,“ dodal. Nakonec se ukázalo, že kratší úseky jsou lepší taktikou.

„Plavali jsme převážně kraulem, v závěru jsme ale občas přešli na prsa. Každý z nás si prodělal krizičku nebo krizi. Chytaly nás křeče, zimnice, klouby bolely,“ přiznal liberecký plavec Pražák.

Proto si museli stahovat klouby. „Mazali jsme se hřejivými emulzemi, pili jsme ionťáky, antioxidanty s minerály, gely a další věci. Měli jsme také připraveno jídlo, většinou rýži s kuřecím masem, ovesnou kaši, ale to nakonec jsme nemohli ani jíst.¨ Nešlo to, protože jsme byli přeslazení od pití těch gelů,“ potvrdil Pražák.

Bylo to hodně náročné. Chtěli jsme také spát, jenže to kvůli ionťákům a dalším energetickým nápojům prostě nešlo. Takže jsem pochopil, proč plavec Venclovský, když překonal La Manche, křičel já su tak šťastné… Já byl taky,“ přiznal liberecký plavec.

Všichni zúčastnění toho měli po doplavání dost. Přesto většina z nich potvrdila, že do toho příští rok půjde zase. „Musíme také poděkovat Janu Švecovi, provozovateli bazénu, který nám zajistil dráhu zdarma a měli jsme navíc otevřený účet na pití v posilovně. Dohlíželi na nás plavčíci, kteří nám také zapisovali metry,“ poděkoval Radek Pražák.