„Jedna z vícero mých motivací, proč právě skok o tyči, je být příkladem zvláště pro mladé svěřence, že se dá sportovat i ve zralejším věku a „okořenit“ to i nějakou medailí z M ČR, ME nebo z Mistrovství světa. Ale hlavně předat jim nasbírané zkušenosti, a to nejen ve skoku o tyči, které se jim mohou hodit jak při sportu, ale i ve škole a v běžném životě. K nim patří třeba cílevědomost, plánování a systém v činnostech, péče o zdraví a další specifika. A pokud se výkonnost svěřenců ve skoku o tyči a zmíněná pozitiva plně a nebo alespoň částečně podaří realizovat, mám z toho hřejivý pocit.“

Nejen rok 2019, ale i mnoho předchozích měl úspěšné. Na skok o tyči nedá dopustit. V loňském roce získal ve své kategorii jednu zlatou a dvě stříbrné medaile.

ČLOVĚK SE MUSÍ HÝBAT

Jaký má recept na to, aby se mu dařilo a fyzička držela? „Je to můj životní styl. Člověk se musí pohybovat. Třikrát až pětkrát v týdnu jsem na Střelnici a věnuji se ve skupinách svým svěřencům, děvčatům i chlapcům. Když skončíme, začnu sám trénovat. Na některé věci ve svojí přípravě potřebuji mít klid,“ prozradil svůj recept na kondici a výkonnost úspěšný atlet. A dodal, že dobrý výkon je také o dobré technice a psychice.

Antonín Hadinger skáče nepřetržitě už pětapadesátou sezónu. „Bez pohybu nemůžu být. Když je hezky, chodím běhat a u jablonecké přehrady, na místě, kterému říkám Sonneplatz nebo-li sluneční palouk, se rozcvičím, provedu sprintérskou abecedu, dám si pár rovinek, na větvi pak ještě zvraty a shyby. Na hřišti jsou tam také posilovací stroje, takže si i zaposiluji. A to i v dnešním nouzovém stavu,“ vyjmenoval svoje tréninkové aktivity. A kromě toho, jak uvedl, cvičí také doma, hlavně posiluje břicho a další partie. K tomu využívá i on line cvičení v televizi.

NA LENOŠENÍ NENÍ ČAS

Dobrou kondičku chce mít také kvůli svým svěřencům, kteří pod jeho vedením nemají čas na lenošení. Naopak. „Jsem s nimi v kontaktu přes email.“ Napsal jsem jim, čemu se přesně mají v rámci individuálního tréninku věnovat. Každý musí mít v sobě zodpovědnost a trénovat dál, i když je to v rámci individuálního tréninku,“ uvedl trenér. Ani koronavirus ho v jeho sportovní dráze ovšem nezastavil. „Končit se mi zatím nechce. Mám radost, když se mým svěřencům daří. Zimní halová sezóna se jim povedla. Třeba Hristiana Atanasová byla druhá na Mistrovství republiky výkonem 320 centimetrů. To je na patnáctiletou žákyni velmi slušný výkon,“ zdůraznil.

ÚSPĚCH DĚLAJÍ DETAILY

A že skok o tyči je opravdu náročný sport, to potvrdil. „Hodně detailů může při skoku o tyči výkon ovlivnit. Skokan musí být dobře běžecky připravený, všestranný, rychlý. A také musí zvládnout některé prvky gymnastiky, zvládnout zvraty, při kterých je hlavou dolů. Děláme i speciální posilovací cvičení. A skokan musí také umět zpracovat tyč, mít pro ní cit. Všechno je to o technice a psychice. A hlavně nesmí mít zábrany, nesmí se bát, mít silné ruce a zápěstí, jednoduše správné technické parametry, které rozvíjíme v různých fyzických testech. Ty nám ukážou, co je potřeba vylepšit,“ vyjmenoval trenér Hadinger to, co by měl mít dobrý skokan o tyči.

Svoje zkušenosti předává mládeži hlavně ze ZŠ Pasířská a z TJ LIAZ. Dvacítka mladých trénuje pod vedením kdysi jednoho z nejlepších českých tyčkařů.

PRVNÍ SKOČIL 5 METRŮ

Také díky němu patří dnes k nejlepším českým tyčkařům třeba jablonecký Dan Bárta (nejlepší halový rekord 545 cm), který dnes už obléká dres pražské Dukly, ve které se připravuje řada sportovních špiček, nejlepších českých reprezentantů. 

Na začátku historie jabloneckých tyčkařů byl Antonín Hadinger ten nejlepší. Sedm roků oblékal reprezentační dres. Jako první Jablonečák překonal laťku ve výši pěti metrů. A jeho osobní rekord je 520 cm.

„Pak už po mě přicházely nové generace. Je ale vidět, že se tato disciplína stále vyvíjí a přináší lepší výkony. Současný světový rekord drží Švéd Armand Duplantis výkonem 618 centimetrů. A to má ještě rezervy. Je rychlý, má sílu, je dobrý gymnasta, nechybí mu prostorová představivost a orientace. S tím vším už se musí člověk narodit a cíleným tréninkem to vylepšovat,“ potvrdil úspěšný tyčkař.

KDY ZAČÍT S TYČKOU?

A kdy je vhodné s touto disciplínou začít? Určitě doporučuje až od momentu, kdy děti dospívají a nabírají sílu. „Z mých zkušeností tak od sedmé třídy. Na mistrovství republiky mládeže se tyčka skáče až od čtrnácti let,“ řekl Antonín Hadinger.

Kdy a jak se s tyčkou potkal on? K atletice ho přivedl kamarád. Tonda díky ní zjistil, že sice není tak rychlý, ale je obratný, má sílu, dovede se orientovat a nebojí se. A to je právě to, co je u tyčky třeba. „K tyči jsem měl nejblíž. Líbilo se mi, že to byla komplikovaná disciplína, že bylo potřeba zvládnout spoustu detailů a stále něco vylepšovat. Proto se mi taky tyčka nejvíc líbila, je o technice a o psychice. Měl jsem rád výšky a adrenalin,“ prozradil, proč se právě skok o tyči stal jeho vyvolenou disciplínou.

POPRVÉ MISTREM SVĚTA

Na co si za víc jak půlstoletí rád vzpomíná? „Určitě na první titul mistra světa, který jsem získal v Jihoafrické republice. Pak to byly WMG, světové Mistrovské hry, tedy veteránská olympiáda v Aucklandu, na které se prezentovalo dvacet osm různých sportů včetně atletiky. V kategorii 65+ jsem zvítězil ve skoku o tyči. Těšilo mě to o to víc, že jsem si s sebou nemohl vzít svoji tyč. Dopravit ji letecky bylo složité a také drahé. Přece jen je to sklolaminátová tyč, dlouhá 430 cm.

TYČ SI MUSEL VYPŮJČIT

Takže jsem skákal o tyči, kterou jsem si tam mohl z nabízených vybrat. Navíc byla kratší, než jsem běžně používal. Proto jsem měl z tohoto vítězství velkou radost. A šel jsem tam pak ještě další dvě disciplíny. Dálku, tu jsem také vyhrál a na výšce jsem skončil druhý,“ zavzpomínal na svoje velké úspěchy výborný tyčkař veterán.

Další úspěch, který mu zůstal v paměti, se zrodil na Mistrovství světa v italském Riccione. Přestože cesta autem před závodem nebyla příliš ideální, vybojoval si v kategorii 55+ za čtyřmetrový skok zlatou medaili a potěšilo ho, že skoky a vyhlašování tyčky zdokumentoval významný jablonecký atlet a fotograf Václav Novotný.

SBÍRÁ DALŠÍ MEDAILE

Také rád vzpomíná na loňské závody, HMS veteránů, kde v krásné víceúčelové hale, v polské Toruni, vybojoval stříbro a v italském Jessolu na ME získal kov stejné hodnoty.

A to se na startovní listině veteránů sejde i dvacítka tyčkařů, takže opravdu silná konkurence. Zlato za 340 cm si přivezl také z Mistrovství republiky 2019 ve Svitavách. (67 let) A v březnu letošního roku v Jablonci, v domácím prostředí, předvedl výkon 333 centimetrů a před očima svých svěřenců ukázal, že patří stále k tyčkařské špičce své kategorie.
„Na závodech v Jablonci, při menším počtu rozhodčích, mám občas náročnou trojroli, jako trenér radím svým svěřencům, závodím a zároveň pomáhám u tyče jako rozhodčí,“ řekl Antonín Hadinger. A právě Mistrovstvím České republiky v Jablonci ukončil svoji zimní halovou sezónu 2019 – 2020.

SPORTOVCE JEN ZBRZDIL

Koronavir sice sport v celé republice zabrzdil, ale sportovce nezastavil. Antonín Hadinger pokračoval a pokračuje ve své přípravě nejen na další závody, ale i na tréninky se svými mladými závodníky. „Režim je teď trochu jiný. Možná si člověk víc odpočine. Každá trenérská práce je náročná na přípravu. Je potřeba při ní dávat velký pozor zvláště u mládeže, která se mi střídá po skupinách. Dobiji teď baterie a budu pokračovat dál. Věřím, že se doba zase vrátí do normálu. Odborníci odhadnou nejlépe, kdy to už půjde zase naplno,“ zamyslel se trenér a závodník v jedné osobě.

V JABLONCI BYLA ŠPIČKA

Jablonecká atletika mívala velmi zvučné jméno. Je možné, aby se tyto zlaté časy vrátily? Co na to zkušený tyčkař? „Svoji roli tenkrát hrály výborné podmínky, spolupráce s podnikem LIAZ, kvalitní trenéři, organizátoři a nadšenci atletiky. V Jablonci bývali vždycky závodníci a závodnice se špičkovými výkony, hodně reprezentantů atletiky pocházelo právě z Jablonce. Jestli se taková doba ještě vrátí? To si netroufám odhadnout,“ uvedl atlet TJ LIAZ.

ODPOČÍVÁ POHYBEM

A když už je tyčky hodně, jak se od ní odreaguje? „Mám rád běh, plavání, v zimě běžky. Člověk si musí život zpestřit i jinak. Baví mě podívat se na zajímavý pořad v televizi. Třeba na čtení mi ale už moc času nezbývá. Hodně mi zaberou i trenérské plány pro mé svěřence,“ řekl jablonecký atlet.

Tyčka hrála v jeho životě prim, zvláště, když se stal reprezentantem nejen svého města a kraje, ale celé České republiky.

A jaké je jeho tyčkařské přání? „Měl jsem skákat na Mistrovství Evropy veteránů v Portugalsku, ale to se kvůli koronaviru nekonalo. Tak bych se rád zúčastnil Mistrovství světa v Torontu, které se má konat za půl roku. Mám tam dokonce jednoho bývalého svého svěřence, dnes už také trenéra. Uvidíme, jestli toto mistrovství pořadatelé ale uspořádají,“ řekl veterán.

Mezi svými svěřenci už má i šikovné pomocníky, kteří mu pomohou, třeba předvádějí chůzi po rukou a další specifika.
Atletů, kteří u své disciplíny vydrží padesát pět let, mnoho není. Takoví potřebují mít i výborné rodinné zázemí. A to má Antonín Hadinger ve své manželce a celé rodině. „Moje žena je výborná kuchařka. V jídle si hlídám pestrost, kvalitu a střídmost a v tom mě podporuje. Co uvaří, to sním. Jsem na sladké, ale jen střídmě,“ prozradil na sebe . tyčkař, mistr republiky i světa.