Co vás přivedlo k atletice?
Můj táta. V mládí hodně sportoval, běhal, pravidelně trénoval. Zkoušel a kombinoval hodně sportů a tak myslím, že jsem všestranně založený právě po něm. Jako malý kluk jsem hrál fotbal, ale zranil jsem se a hledal náhradní sport, tak jsem zkusil atletiku. Bylo mi 14 a docela rychle jsem se zlepšoval. Chytlo mě to a u atletiky už zůstal.

V Jilemnici je blíže k lyžím, tak proč jste zvolil atletiku?
To je pravda, ale atletů je v Jilemnici také dost.

Věnoval se ještě někdo ve vaší rodině atletice?
Celá naše rodina je hodně sportovně založená. Lyžujeme, plaveme, jezdíme na kole a potápíme se. Jeden z mladších bratrů hraje fotbal. Atletice se závodně a poměrně úspěšně věnovaly mé pražské tety. Jedna z nich běhala krátké, a druhá dlouhé tratě.

A proč jste si vybral zrovna tu nejtěžší disciplínu, kterou desetiboj asi je?
Jak už jsem říkal, táta mi nejspíš předal “všestrannost“, která je pro víceboje důležitá a mám také štěstí, že se rychle učím. Když jsem před 4 lety s atletikou začínal, zkoušel jsem různé disciplíny. Líbily se mi všechny a ve všech dělal docela rychlé pokroky. A v té době jsem se dostal ještě jako starší žák na své první MČR ve vícebojích a vyhrál ho. Byl jsem “atlet“ pár měsíců a bylo to pro mě obrovské povzbuzení. Zpětně si myslím, že tehdy jsem si víceboje zamiloval. Desetiboj je neuvěřitelně náročný, baví mě každá z těch deseti disciplín a myslím si, že nejvíc vyhovuje mé povaze.

Máte nějaký atletický vzor? Koho a proč?
Ano. Ashton Eaton už od chvíle, kdy jsem s atletikou začal. Líbí se mi, jakým stylem prochází každou disciplínou, jeho soustředění a motivace být nejlepším. A z našich bývalých desetibojařů to je Tomáš Dvořák, který se jako první z Čechů přiblížil k hranici 9000 bodů.

Jak se vám daří skloubit studium, tréninky a závody?
Řekl bych, že zatím to jde. Škola mi s tréninky vychází vstříc a za to jsem opravdu vděčný. Důležitá je komunikace s učiteli. Po vyučování trénuji v Jablonci, nebo Turnově. Časově je to trochu náročné a na učení mi nezbývá tolik času, kolik bych sám chtěl, nebo potřeboval, mám ale štěstí, že se učím docela snadno a rychle. Snažím se v rámci možností dávat i škole maximum.

Jak to časově zvládáte? Jak vypadá takový “normální“ týden z pohledu školy, tréninku, domova?
Můj týden je dost monotónní a dost nabitý. Vstávám brzy ráno, vlakem jedu do školy, první trénink mám někdy už dopoledne, po vyučování odjíždím trénovat ještě na několik hodin a domů se vracím obvykle dost pozdě večer a to mě čeká učení nebo domácí povinnosti doma. Když mám volno, snažím se co nejvíc odpočívat a regenerovat.

Jste členem AC Jablonec. Jak to časově zvládáte? Dojíždíte na tréninky, nebo jak to máte zorganizované?
Ano, do Jablonce jsem přestoupil před rokem a jsem tady spokojený. Můj trenér pan Rucký je učitelem na jilemnickém sportovním gymnáziu, kam chodím. Tím se to trochu zjednodušilo. Na tréninky jezdíme často spolu přímo ze školy.

Kdo byl váš první trenér a jak jste se dostal do Jablonce k trenérovi panu Ruckému?
Můj první trenér byl Petr Kužel z Nové Paky. Trénoval jsem u něj asi dva roky oštěp a skok daleký. Při talentových zkouškách na gymnázium si mě všiml pan Rucký a od té doby s ním také trénuji.

Jaké jsou vaše atletické cíle? O čem sníte?
To je jasné! Olympiáda v dospělé kategorii a odtud medaile. Chtěl bych být nejlepším na světě. Mám takovou povahu. Ať už dělám cokoli, co mě baví, přijde mi logické dát tomu vše a snažit se dosáhnout úplného vrcholu. Jestli se mi to povede, netuším… ale vím, že dokud budu závodit a dělat atletiku, budu se o to snažit. A samozřejmě zůstat zdravý, abych se mohl sportu věnovat co nejdéle.

Desetibojaři jsou chlapi s pěknými figurami. Co na to holky?
Myslím, že vysportované tělo se obecně holkám líbí a nejenom u atletů.

Je nějaká? Atletka?
…mně se líbí nejenom atletky. Pravdou je, že mimo školu se soustředím hlavně na desetiboj, tréninky a vše kolem toho. Svůj program tomu úplně podřizuji a moc volného času mi nezbývá. A to se zas pro změnu moc nelíbí holkám. A na tom se ještě nějakou dobu nic nezmění.