Jaký byl váš uplynulý rok?
Minulý rok byl, i přes všechny překážky, velmi úspěšný. Moc si vážím toho, že jsem byla oceněná mezi 24 nejvýraznějšími Čechy roku 2017. Ocenění jsem převzala například spolu s tenistkou Petrou Kvitovou, zpěvačkou Martou Kubišovou, letcem Martinem Šonkou, houslistkou Julií Svěcenou a dalšími.

A jaký bude ten nový rok?
Čeká mě cesta do českých vesniček v Rumunsku, konkrétně do Svaté Heleny, kde s bratrem budeme učit naše bojové sporty a sebeobranu. Také se mi podařilo získat prostředky na vybudování tamní tělocvičny. Mohu jim tak udělat radost i různým sportovním vybavením. Toho si vážím nejvíce. Velkou radost mám z toho, že jsem navrhla svoji valentýnskou kolekci Jeleních šperků s návrhářkou Bárou Vogeltanzovou a už se moc těším na jejich představení. V rámci celé kampaně jsem také nafotila fotografie se známou stylistkou Ivanou Tokárskou.

Neminou vás ani zimní OH…
Ano, ale jen tak, že se stanu koordinátorkou olympijského parku. Se společností Nadání a Dovednosti plánuji různé aktivity na podporu dětí z dětských domovů. Ráda pomáhám a myslím, že všichni můžeme udělat maličkosti, které za to stojí.

Komu konkrétně pomáháte?
Už se těším na výstavu s projektem Pomáháme fotografiemi. Výtěžek výstavy půjde na podporu mentálně postižených dětí. Ráda bych fotografiemi ukázala, že všichni můžeme sportovat, bez ohledu na to, kdo jsme. Nikdy není pozdě na to, abychom se zbavili svých předsudků. V rámci našich workshopů navštívíme i nevidomé občany. Mrzí mě, že této skupině lidí, se česká společnost moc nevěnuje. Proto pořádáme workshop pohybových aktivit a bojových sportů. Myslím, že každá překážka se dá překonat, stačí jen chtít.

A jak spolupracujete se skupinou Whakaari Rotorua?
Je to maorská kulturní skupina, která seznamuje publikum z mnoha zemí světa s unikátními domorodými maorskými zpěvy a tanci, kulturou původních obyvatel Nového Zélandu. Těší mě, že jsme naladění na stejné vlně a máme společný plán. Propojovat různé kultury mi připadá důležité.

Uvidíme vás také na velkém festivalu osobního rozvoje…
Ano, budu hostem největšího festivalu u nás, který se týká motivace a osobního rozvoje, společně s Tatianou Vilhelmovou, Chantal Poullain Polívkovou nebo badmintonistou Petrem Koukalem a dalšími.

Vedete ještě své přednášky?
V rámci své přednáškové činnosti mě čekají další dva motivační workshopy.

A v salonu Adina si už vybíráte svatební šaty?
Ne, ještě ne, to zatím neplánuji. Ale děkuji mu za to, že mi zapůjčil šaty na vyhlášení nejlepšího Sportovce roku nebo Rakouský ples.

Nezapomínáte ani na pomoc zvířatům, třeba vlkům…
Pomáhám v psím útulku. A nafotila jsem fotky Červené Karkulky. A právě to má za cíl podpořit vlky.

To všechno stíháte při studiu a tréninování kick boxu?
V hlavě mám na tento rok hodně plánů. Toto jsou jen malé střípky z toho, co mě čeká. Někdy je náročné všechny aktivity skloubit. Věřím ale, že všechno je jen v nás. Záleží jen na mně, jak to všechno zvládnu.

Jaké bylo trénování v NATO? V čem příprava spočívala?

Trénovali jsme Cross Fit ve sportovním zařízení NATO Staff Centre při velitelství  NATO. Příprava spočívala zejména v trénování komplexních cviků zaměřených na rozvoj síly a zvýšení fyzické kondice. Tréninky mě nesmírně bavily a byly skvělou přípravou pro nadcházející sezonu. Atmosféra byla skvělá. Moc se těším, pokud budu mít tu čest přijet znovu. S bráchou bychom chtěli moc poděkovat majorovi Renému Krátkému z kanceláře předsedy Vojenského výboru a trenérům, sourozencům Konstantinovi a Christosovi Sinapisovym. Hrozně moc je obdivujeme za to, jací jsou, stejně tak za skvělé výkony, které neustále podávají. Myslím, že se od nich máme co učit. Moc si pozvání vážíme a slibuje, že budeme pilně cvičit. Take jsme měli možnost se alespoň rámcově seznámit s prostory velitelství Severoatlantické aliance a s hlavními úkoly, které plní.

A co vás čeká v kick boxu?

Připravuji se na Světový pohár, který se budu tradičně konat v rakouském Innsbrucku. Připravovat se budu jak doma, tak i v zahraničí s německou reprezentací. Předtím mě budou nejspíše čekat nějaké přípravné závody. Také opakujeme s bratrem náš pořad o sebeobraně, kde předvádíme různé techniky a cviky. V rámci tréninku jsem zařadila i některá nová cvičení, tak uvidíme, zda sklidí své ovoce. Také nejspíš začnu trénovat i ruskou kombinaci. Tuto nabídku jsem obdržela od ruského trenéra, ale o tom až příště. Tréninkové plány se ještě ladí.

 Čeho si vážíte nejvíce ve svém životě?

Vážím si všech věcí, i maličkostí. Nejvíce však toho, že jsem zdravá. Dlouhou dobu jsem se musela vyrovnat s těžkým zraněním. Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek. Škoda, že si to, ale uvědomíme, až tehdy, když jednu z těchto věcí nemáme.