Soupeřkou jí byla zkušená Italka Samin Kamal Beik.Navíc zápas probíhal v MMA rukavicích, se kterými měla soupeřka daleko větší zkušenosti a také zkušenosti z klasického boxu.

Můj nejtvrdší zápas

„Můžu s jistotou říct, že to byl jeden z nejtvrdších zápasů mé kariéry. Největší chyba byla nechat se strhnout lidmi,“ popsala své dojmy z vítězství úspěšná jablonecká závodnice.

Domácí prostředí bylo pro Michaelu určitě příjemné, ale také velmi těžké. V hledišti měla spoustu svých kamarádů a fanoušků. „Fandili mi jako nikde. Mělo to na mne obrovskou moc. A bylo těžké tomu nepodlehnout. Hnali mě vpřed, takže, jak to mohlo skončit…,“ popsala Míša další svoje pocity. Přišel kritický okamžik, kdy, jak sama popisuje, si přilítla pro hák na bradu. Skončila na zemi. Hlavou jí probleskly vteřinové otázky: Co to bylo, odkud to přišlo? Dlouho ale odpověď nehledala. Diváci stáli při ní. Postavili ji na nohy. Hlavně pro ně chtěla vyhrát. „Teda prohrát jsem nepřišla,“ prolítlo mi hlavou a trochu jsem chytla nervy. Ještě, že přišla pauza, trenér mě rychle probral,“ zamyslela se nad vývojem Michaela.

Trenér Alois Škeřík jí udělil několik rad, připomenul „gameplan a to, aby dodržovala, na čem se domluvili. „Už budeš normální?“,zeptal se jí v pauze. „Začala jsem sbírat body, nicméně jsem byla počítaná. Tak to byla remíza po třech kolech. Spravedlivě jsme šly do extraroundu. Trenér mi dával další, hodně důležité rady.abych do toho šla naplno. .„Musíš ji rozkopat. Potřebujeme bodovat,“ to byla slova, která mi v dalších okamžicích zápasu zněla v uších. A Míša svého kouče poslechla. Byl to zápas, nad kterým se divákům tajil dech. A nejen divákům. Někomu se tento sport pro dívky a ženy líbí, někomu ne.

Noc bojovníků v jablonecké Městské sportovní hale nabídla velmi zajímavé souboje. K těm nejtvrdším patřil zápas jablonecké Michaely Kerlehové se zkušenou Italkou.

Míše s jistotou ano. „Je to vážně pěknej sport. To jsem si uvědomila i v momentě, když za mnou v nemocnici přišel zřízenec a vyděšeně pronesl: „To musela být teda hrozná autonehoda“ vyprávěla s úsměvem a vysvětlila: „Po zápase mě přišel zkontrolovat doktor a nelíbily se mu zornice, tak mě poslali do nemocnice na CT. Ale vše bylo ok, pustili mě domu.“

To mluví za všechno. Spokojená Míša Kerlehová už myslí na další souboje, které ji čekají. „Jsem v pohodě. Teď mě čeká volnější týden. A pak hned naskočím do přípravy na dubnové XFN. Tenhle galavečer mě opět obohatil o neskutečné zážitky. Děkuji trenérovi Lojzovi Škeříkovi, kamarádovi Martinovi Valentovi i celému Iron teamu, který mi pomáhal a pomíhá v mé přípravě. .Děkuji všem, kteří mi fandili, byli jste neskuteční,“ vzkázala všem vítězka Míša Kerlehová.