Jaké byly vaše pocity před nástupem do ringu?
Když člověk ví, že se kamarádi a ostatní přijdou podívat, tak je to už velká zodpovědnost, větší stres, taková daň, že si koupí lístek a přijdou se na člověka podívat. Čekají, že uvidí zápasy na vysoké úrovni. K tomuto sportu to prostě patří, že si lidé kupují vstupenky na konkrétního zápasníka.

Jaký tomu předcházel režim?
Začal jsem chodit na Technickou univerzitu v Liberci, nástavbový obor Všeobecná sestra. Když bylo zimní zkouškové období, tak jsem si čas mohl naplánovat podle sebe. Teď už ale chodím na přednášky, kde je účast důležitá, takže s tréninky to bylo a je náročnější než před akcí. Na běžky jsme chodili třeba už ráno před šestou hodinou, to bylo na Bedřichově i mínus patnáct stupňů. No a když cítíte, že příprava je tvrdá, odpovíte si sám, že se vám to musí přece někde vrátit. Teď mi začal letní semestr, tak už zase musím pravidelně chodit do školy a hlídat si docházku.

Budete někdy vykonávat profesi všeobecné sestry?
Držím se nohama na zemi. Dobře vím, že k tomuto sportu zranění patří, že je náročný a nedá se dělat do čtyřiceti. Práce zdravotní sestry mě baví, chtěl bych dělat na záchrance nebo by se mi líbilo být u horské služby.

I škola vás tak hodně baví?
To už je horší. Je špatné, že zdravotní sestra musí mít ještě nástavbu. To je, podle mne, ten důvod, proč je sester nedostatek. Studují vlastně šest let, než mohou vykonávat tuto práci. To raději půjdou po střední škole do sousedního Německa a vydělají si víc. Já ale pomáhat lidem chci, takže se budu snažit studium dokončit. A pak si chci ještě udělat kurz anesteziologicko-recuscitač-ní intenzivní péče. Směřuji všechno k tomu, abych jednou vykonával profesi všeobecné sestry a dělal ji dobře.

A budete tedy zdravotní sestra nebo bratr?
Je mi jedno, jak mi říkají. Když mi pacienti řeknou „sestři“, tak se vůbec nezlobím. Ten obor se jmenuje všeobecná sestra, nemusí mi zrovna říkat bratře. Jsem rád, že třeba budu šikovná sestra.

Znal jste dopředu soupeře?
Ano, věděl jsem, že to bude našlapaný Řek a že by měl být vysoké postavy. Podle toho jsem se také připravoval. S trenérem jsme trénovali taktiku, jak se k němu dostat a pak to tam bombit.

Je dobrý vyšší soupeř, nebo raději někdo menší?
Každý soupeř má svoji dobrou a špatnou stránku. Podle mne mají ti vyšší méně stabilní motoriku. Ti menší, jako třeba já, mají zase větší údery. Člověk by měl být komplexní a umět boxovat s vysokým i s malým.

Vnímáte atmosféru pár minut před soubojem?
Když člověk ví, že hlediště už čeká na vaše jméno a na váš nástup, tak stres určitě pracuje. Celý den vlastně čekáte jen na ten večer a na ten zápas. A tak poslouchám písničky, abych se soustředil.

A jaké byly pocity po vyhraném, vítězném zápase?
Řek nakonec tak vysoký nebyl, jak jsme si mysleli z videí, byl jen asi o pět centimetrů vyšší. Byl jsem zpočátku výborně zabalený a snažil se ho okopávat. A to se mi v prvním kole už povedlo. Cítil jsem, že už není tak stabilní. Ve druhém kole jsem ho pak dokončil. Po dvou minutách dostal finální loub na lýtko. A bylo po zápase.

Jaká byla atmosféra?
Určitě super, ještě lepší, než byla loni. Diváci povzbuzovali každého zápasníka. Já jsem si to od nástupu užíval. Sedl mi vlastně už celý den. Při nástupu hrála moje oblíbená písnička. A moje přítelkyně se o mne starala přímo pohádkově.

A teď po zásluze odpočíváte?
Ano, zastihla jste mne doma, užívám si odpočinku.

A co na to váš trenér?
Chtěl bych mu moc poděkovat za to, jak mě připravil. A celý den se o mne taky staral.