Třiaosmdesátý ročník motocyklové Šestidenní hostilo v letošním roce Řecko. Závod, který je neoficiálním mistrovstvím světa týmů se každoročně účastní i Česká republika. Druhým rokem jedou národní týmy pod křídly úspěšného Motoklubu Jiřetín v čele s manažerem Ladislavem Michálkem. České týmy obsadily v kategorii Trophy tým a Stříbrné váze shodně jedenácté místo, což podle šéfa reprezentace Ladislava Michálka lze považovat za úspěch, i přesto, že oproti loňskému roku se tým o jedno místo propadl.

Letošní soutěž enduro se konala v prvním zářijovém týdnu v Řecku. Jak v ní Česká republika obstála?
Závod probíhal v Řecku v okolí města Serres, kde nás čekaly velmi náročné tratě, které vedly prašným a hornatým terénem. Za úmorného vedra, kolem osmatřiceti stupňů v nadmořské výšce dvaceti metrů se startovalo, trať vedla do výše přes šestnáct set metrů, kde byla teplota o dvacet stupňů nižší. Hlavním nepřítelem byl hlavně všudypřítomný prach. Z osmadvaceti států celého světa, které se soutěže zúčastnily, jsme obsadili v obou obsazených kategoriích jedenácté místo.

Stále se ale nedaří navázat na úspěchy let minulých.
To je pravda a mám obavy, že se to v brzké době nepodaří. Toto byl již 83. ročník Šestidenní a za doby Československého státu jsme hlavní soutěž vyhráli patnáctkrát, což při zrušení Dukly a Rudé hvězdy a zejména ukončením výroby motocyklů Jawa a ČZ je nyní téměř nemožné. Náš sport je finančně náročný a činnost zajišťujeme, jako většina sportovců, pomocí sponzorů.

Mladí závodníci jiřetínského klubu na Šestidenní startovali také?
Ano, vlastní odchovanec Milan Engel, který společně s Lukášem Sedláčkem, Petrem Huškem a Markem Borákem bojovali v juniorské soutěži o Stříbrnou vázu, což při minimální možnosti během roku zúčastnit se kvalitních soutěží není zase tak špatné. Tři kvalitní závody za rok jsou málo, chybí závody, jaké se konají v Uhlířských Janovicích, kde Sedláček obsadil třetí místo.

V posledních letech je tendence obsazovat Šestidenní spíše motokrosaři?
To je vidět na výsledcích třeba v Trophy týmech, kdy my jsme měli jenom jednoho typického motokrosaře z šesti závodníků Michala Kadlečka, který byl také z nich nejlepší a obsadil v absolutním pořadí čtyřicáté místo. Ve své kubatuře byl dvanáctý. Naši mladíci se umístili ve druhé stovce pořadí. Vítězné týmy mají ve svých kolektivech pouze motokrosaře, což rozhoduje v rychlostních zkouškách.

Jak se stane mladý kluk terénním motocyklovým závodníkem?
V patnácti letech mu musí otec sehnat motorku, na uzavřených tratích může trénovat, ke startu v enduru musí mít výjimku ministerstva dopravy. My jezdíme i mimo tyto tratě. Připravujeme se v Tanvaldské kotlině, kterou máme v pronájmu, v zimním období se věnujeme fyzické přípravě i na týdenním soustředění, pak jezdíme na deset dní v únoru do Itálie, kde již jezdíme na motorkách. Když je v Jizerkách ještě v březnu či dubnu zima, tak jezdíme na přípravu do středních Čech. Kvalitní motorku půjčujeme již hotovým závodníkům k větším závodům, a tu my máme většinou v pronájmu od zástupců firem.

Jaká je perspektiva Motoklubu Jiřetín?
Vše samozřejmě závisí na množství peněz, které se podaří od sponzorů sehnat. Za rok budeme zajišťovat státní reprezentaci na Šestidenní v Portugalsku, pak se uvidí. Možná se vrátíme ke klubové soutěži, kde jsme v roce 2006 v Chile získali první, třetí a páté místo.

Výsledky Šestidenní:
Trophy tým: 1. Francie 14:50:25, 2. Itálie – 53 s., 3. USA - 8:20 min., 11. Česká republika (Gottwald, Loukota, Horák, Rudolf, Kadleček) – 1:18:3.
Junioři: Stříbrná váza: 1. Itálie 9:02:23, 2. Austrálie – 12:13, 3. Francie – 14:58, 11. Česká republika (Engel, Sedláček, Hušek, Borák) – 1:01:07.