„Právě jsem se vrátila z Jordánska z KASOTC, které patří mezi nejlepší centra proti terorismu na světě,“ říká kickboxerka Martina Ptáčková

Martino, co vás zavedlo až do Jordánska a do tohoto centra?
Vždycky mě toto místo fascinovalo. S nadšením jsem sledovala různé novinky a také to, co se tam děje. Je skvělé, že si člověk různé aktivity a boje může vyzkoušet v jiném geografickém a klimatickém prostředí. Celý areál je rozdělen do několika zon. Je zde i vesnice, poušť, skalnaté prostředí aj. Řekněme, že centrum nabízí takové různé tréninkové programy. A já jsem hrozně ráda, že jsem se sem dostala.

Jak se vám daří pohybovat se v takových zajímavých aktivitách, kterým se věnujete, oslovíte je sama nebo musíte absolvovat nějaké „výběrové řízení“?
Já bych to popsala jako takovou sněhovou kouli, která nejde zastavit. Člověk něco udělá a na to se postupně nabalují další a další aktivity. Někde jste, někdo si vás všimne, něco vyhrajete a dostanete nabídku, a tak dále. Je to takový koloběh.

Jaké je podle vás Jordánsko nebo alespoň to, co jste z něho stihla vidět? Jaký na vás udělalo dojem?
Jordánsko je zemí plné kontrastů. Na jednu stranu můžete vidět přepych a honosnost, na druhé straně chudobu. Odvážím si určitě nezapomenutelné vzpomínky. Například, když jsem se účastnila dražby holubů, zabloudila večer v jordánském ghettu nebo jak si málem dala k jídlu vařenou beraní hlavu se salátem, naplácala na sebe skoro všechno bahno z Mrtvého moře a tak dále. I přes nabitý program, jsem toho stihla spoustu. Zkoukla důležitá města, toulala se přírodou. Prostě paráda.

A jaký byl dojem z centra KASOTC, čemu se tam věnují?
Naprosto famózní dojem. Jsou zde špičkoví a elitní instruktoři. Skvělá je navíc vybavenost a technologie, které se v centru nachází. Je to takové složité jakoby pouštní městečko, městská oblast, která se skládá z různých systémů se simulovaným ohněm, moderních přístrojů a také třeba tréninkové letadlo - tréninkový Airbus. Všude jsou kamery, takže člověk na konci může vyhodnotit a zjistit, zda udělal nějaké chyby, a neustále se tak zlepšovat. Člověk tady skvěle zlepší postřeh, rychlost, taktiku, může se na vlastní kůži vyzkoušet různé situace a také reakce na ně.

S jakým úkolem jste tam jela vy?
Můj úkol byl jednoduchý. Načerpat nové poznatky, trochu si zacvičit ve ztížených tréninkových podmínkách a získat lepší fyzičku. Také jsem se jim přišla ukázat osobně, líbila jsem se jim a nabídli mi různé možnosti spolupráce.

Nebylo neobvyklé pro v KASOTCu, že tam přijela hezká, mladá a šikovná slečna?
Tam ne, ale zcela upřímně jsem budila rozruch například na ulici v Jordánsku. Bylo to hlavně myslím z toho důvodu, že jsem neměla zakryté vlasy, tak jako ostatní ženy, které jsou muslimského vyznání. Také se místní ženy nepouští do žádných velkých akcí. Není zde obvyklé, aby jste zde viděli ženy pracovat, zdržují se spíše v domácnosti. Tím, že mám dlouhé blonďaté vlasy a světlou pleť, všichni na mě obdivně s otevřenou pusou zírali. Není to, ale vždy úplně příjemné.

Jak dlouho jste tam byla a jaký jste měla program?
Krátce na skok, ačkoliv podle toho, co jsem stihla, mi přijde, že jsem tam strávila pomalu rok. Popsala bych svůj program jako takový poznávací.

Co jste si ze svého pobytu přivezla, zkušenosti?
Ano, odvážím si spoustu poznatků a hlavně inspirace, které ráda využiji i do svých tréninků. Trénovala jsem hlavně fyzickou kondici, bylo zde totiž neuvěřitelné horko. Slunce pálilo jako o život, do toho mě obtěžoval pouštní písek. Také se mohu nad vším lépe zamyslet a zapracovat na různých nedostatkách, o kterých vím, jenom já sama.

Vrátíte se tam ještě, bude spolupráce pokračovat?
Určitě ano, nominovala jsem se na Mistrovství světa ozbrojených jednotek, které by se mělo konat příští či přespříští rok. Také vyhlížíme další možnosti spolupráce. Pro vybrané zájemce by bylo možné je vzít do samotného tréninkového centra, seznámit je s chodem a fungováním střediska. Účastníci by si mohli vyzkoušet tvrdou přípravu a absolvovat možný kurz bojových sportů a sebeobrany ve ztížených tréninkových podmínkách, zúčastnit se střeleckého kurzu, výcviků psů apod. Byl to tady opravdu jedinečný zážitek. Není pochyb, že se sem znovu s bratrem vrátíme.

Čemu se věnujete doma, když se objevíte v Česku a v Jablonci?
Dělám, to co normálně. Věnuji si práci, přátelům, svým koníčkům nebo projektům, navštěvuji různé akce. Upřímně bych si, ale přála mít na všechno dost času. Ten mi hrozně chybí. Někdy mám trochu výčitky svědomí, když nestihnu to, co jsem si naplánovala.

Čekají vás nějaké závody?
Mě ne – až příští rok, ale naše svěřence ano. Čekají je mezinárodní závody, Mistrovství České republiky v dalších bojových sportech. Také budeme pořád vlastní závod pro malé šampiony a šampionky. Musím říct, že to bude zase trochu něco jiného. Vyzkoušet si závod v roli organizátora, bude velká změna. Úplně si vzpomínám na sebe, jak jsem poprvé stála na stupni vítězů. To jsou věci, na které člověk nikdy nezapomene. I když s mým prvním turnajem se pojí vtipná příhoda. Já jsem ani málem nestihla nastoupit. Vůbec jsem nevěděla, kdy asi přijdu na řadu, a pak už to bylo hrozně rychlé. Naštěstí jsem, ale všechno nakonec stihla a vyhrála.

Co všechno ještě stihnete do konce roku 2022?
Budu dále pokračovat v tom, co dělám. Nějaké pracovní povinnosti, tréninky, soustředění. Prostě takový kolotoč. Hlavně se z toho nezbláznit.