Josef říká: „Bojovým sportům jsem se začal věnovat v roce 2009. Původně jsem chtěl hrát florbal, ale okolnosti rozhodly. Když říkám okolnosti, myslím tím svoji sestru Martinu, několikanásobnou mistryni světa v bojových sportech. Začala trénovat dříve než já. Vždy přišla z tréninku a něco si na mě vyzkoušela. To se mi úplně nelíbilo, a proto jsem tedy i já začal s bojovými sporty, abych se ubránil.“

První bojový sport, se kterým mladý muž začal, bylo tradiční Jiu-Jitsu, které pochází z Japonska a jedná se spíše o sebeobranný systém než sport. Vydržel u něj přes pět let. Během této doby ovšem zkoušel i jiné bojové sporty. Například brazilské Jiu-Jitsu a Grappling, kterým se věnuje stále. Hlavním důvodem této změny sportovní disciplíny bylo to, že v japonském Jiu-Jitsu není možné porovnat své zkušenosti a umění na závodech.

„Pro ty, kteří neví, co je Grappling a BJJ jsou to bojové disciplíny, ve kterých lze soupeře škrtit, lámat ruce, nohy a mnoho dalšího. A to já rád,“ vysvětluje Pepa. Dobře si pamatuje na své první závody. „Přijde mi, že tady se všechno zlomilo. Táta tam byl se mnou. Když jsem se šel podívat na poháry, zakázal mi to a řekl, že si ho přineseme domů. Tím má zápasnická kariéra začala,“ zavzpomínal dnes už úspěšný závodník. Vlastně měl první závody dříve než sestra. Ta si závody po jeho návratu chtěla také hned vyzkoušet. Asi ji bratr inspiroval. Navzájem se ale učí jen techniku. Nikdy se spolu neperou.

Překonává sám sebe

„Na trénincích jedu rád naplno, mám rád tvrdý a náročný trénink. Baví mě se pořád překonávat, neustále se těším na nové výzvy,“ říká o sobě závodník. Mezi jeho výhody patří to, že si techniky dobře pamatuje. Když ale začínal, chyběla mu síla, což se jeho otci nelíbilo a chtěl, aby to zlepšil. Proto Pepa začal posilovat a běhat a problém odstranil.

Martina Ptáčková
Ptáčková: Jsem terminátorka! Nic mě nepoloží!

V dnešní době už učí své malé i velké svěřence, kteří mu připomínají jeho začátky. „Nemám rád, pokud někdo trénink fláká, myslím, že to poznám velmi dobře,“ říká mladík, který má svoji sportovní kariéru přesně nalajnovanou a ví, co chce. Už dosáhl titulu čtyřnásobného mistra světa v Grapplingu, sedminásobného více mistra světa v Grapplingu, vicemistra Evropy ve Fightingu, mistra ČR v Brazilském Jiu-Jitsu, Grapplingu. A je také držitelem černého pásku světové organizace WUCSA.

Někdy mě vytáčí

Sestra Martina: „Bráchu vnímám jako nejlepší parťáka a kamaráda, na kterého se mohu ve všem spolehnout. To ale neznamená, že se nehádáme. Hádáme se v jednom kuse a někdy dost ostře. Ale za pět minut o ničem nevíme. Navzájem se podporujeme. Je od přírody hodně šikovný, na co sáhne to se mu podaří. Co bych mu ale vytkla je jeho flegmatická povaha. Tou mě někdy hrozně vytáčí. A taky je občas trochu línej a na něco občas zapomene. Já jsem hodně plánovací typ, všechna data, kontakty, dopisy mám v malíčku, takže v tomhle se fakt neshodneme. Ale bráchu bych nevyměnila. Když se narodil a babička si ho chtěla půjčit, nepovedlo se jí to. Chtěla mě uplatit sladkostmi, ale nepořídila. Jsem starší a celý život na něj budu dávat pozor. A on na mě.“