Na sedmi tatami se ve dvou dnech utkalo tisíc čtyři sta chlapců a děvčat, z toho tisícovka z klubů celé České republiky. Čtyři stovky závodníků přijely ze zahraničí. Nechyběli zástupci Polska, Německa, Slovenska a Rakouska. Domácí a zároveň pořadatelský Judo Klub vyslal do bojů ve Velké ceně Jablonce a Českém poháru nejvíce zástupců. O medaile a diplomy se popralo 44 jeho členů.

Patřila mezi ně také Kateřina Poláková, která naposledy startovala v juniorské kategorii. V dalších zápasech už bude nastupovat mezi dospělými.

Katka má za sebou úspěšný první semestr studia na Právnické fakultě v Praze. Hned jak nastoupila na vysokou školu, pokračovala ve svém oblíbeném sportu. Uvědomila si, že by se k němu jen těžko vracela, pokud by se hned nezapojila do tréninků v jiném kolektivu, když přes týden je mimo Jablonec. Ví, že bez oblíbeného juda a kamarádů, které díky němu našla, by se zcela určitě neobešla.

V čem je rozdíl prát se v kategorii juniorů a dospělých?
V kategorii juniorů je daleko více závodů. Pro dospělé se tolik závodů nepořádá. Takže sezona v této kategorii bude chudší. A to mne mrzí. To bude pro mne asi největší rozdíl.

Proč myslíte, že to tak je?
Asi proto, že jen málo judistů vydrží až do dospělácké kategorie. Obyčejně když odchází na střední nebo vysoké školy, tak s judem přestanou.

Od kolika let tedy v judu začíná kategorie dospělých?
Od jednadvaceti let. Pak se může stát, že když jste v této kategorii první rok, můžete do zápasu nastoupit i s o několik let starší a také zkušenější soupeřkou. Ale v pravidlech se pro nás nic nemění. Jen se člověk setkává s jinými lidmi.

Kdo s vámi bude ještě reprezentovat jablonecký Judo Klub v této kategorii?
Moc nás není. Ještě se v této kategorii pere Marek Man.

Když je málo závodů, tak proč tolik trénovat?
Hlavně proto, že člověk chce s judem pokračovat i po skončení střední školy. Studuji Právnickou fakultu v Praze a mám za sebou první semestr. Všechny zkoušky jsem zvládla. A taky se snažím zvládat k tomu judo.

Byla nějaká zkouška, při které jste se pořádně zapotila a hrozilo i opakování?
Ani ne. Nevyhazovali na zkouškách. Pohořeli spíš ti, kteří nechodili na přednášky. Za to v prváku většinou vyhazují, protože docházka se sleduje. Někdo se tam dostane, ale vůbec nechodí.

Pocítila jste rozdíl mezi středoškolským a vysokoškolským studiem?
Tak to určitě ano a o dost. Hodně je to na člověku samém. Nikdo nám přesně neřekne, co se máme naučit. Nemáme jednotné podklady, už nám látku nikdo nediktuje, jako na základní nebo střední škole. Člověk se v tom musí sám zorientovat a naučit se na zkoušku tak, aby ji zvládl. Materiálů je ke studiu na výběr opravdu hodně, studenti na vejšce se musí umět rozhodnout, z čeho se budou připravovat, a pak se musí taky umět učit.

A věděla jste, že budete pokračovat v judu i při studiu?
Ano, věděla jsem, že chci pokračovat. Proto jsem si také našla v Praze oddíl, ve kterém trénuju, a to už hned v říjnu loňského roku.

Pro který z pražských klubů jste se rozhodla?
Začala jsem chodit do oddílu Sokol Vršovice. Už jsem za ně závodila v družstvech, když jsem byla v kategorii dorostu. Takže se tam s lidmi znám. Občas jsme k nim z Jablonce jezdili i na tréninky. Přešla jsem do známého prostředí, a proto se mi tam šlo dobře. A budu tam mít možnost startovat i za dospělé.

Jak často nyní trénujete?
Snažím se pravidelně docházet na tréninky do Vysočan dvakrát týdně a v pátek pak ještě trénovat v Jablonci. To hlavně proto, abych se setkala s lidmi, se kterými jsem v jabloneckém oddíle vyrůstala. Jakmile z toho člověk vypadne, už se pak těžko ke svému sportu vrací.

Věděla jste, jaká bude v Jablonci konkurence?
Ne, po tom nikdy nepátrám. Nechám se překvapit, kdo přijede a s kým se poperu. Někdy je lepší to nevědět.

Jak hodnotíte akci v Jablonci z pohledu závodnice?
Určitě má velký význam. Pro každého, kdo se takových velkých závodů zúčastní, je to příležitost poznat, jak je na tom on sám a jak kvalitní je konkurence. Hlavně ale pro ty mladší je to velká zkušenost. Pro některé z nich jsou to první závody.

Hraje velkou roli taky výhoda domácího prostředí?
Určitě ano. Na nás Jablonecké se mohou přijít podívat rodiče, kamarádi, známí. Kdežto když jedeme někam na závody jinam, tak nás vidí pouze trenér. Tady je to pro nás úplně něco jiného. A navíc je to největší turnaj, který se v republice pořádá, sjede se na něj velká konkurence. A pro ty menší se tak velké závody ještě nekonají. Takže si vyzkoušejí i atmosféru takové velké akce.

A co váš první zápas?
Byl v Německu, v Žitavě na vánočním turnaji. A pak byly moje největší ty v Jablonci. S tímto turnajem rostu