Jezdecký oddíl TJ JO Nisa Jablonec běžně v těchto dnech finišuje s přípravou tradiční a velmi oblíbené Mikulášské, kterou členové oddílu připravují s každoroční pravidelností.
Je o ní vždycky velký zájem, protože čerti na koních a bezvadná režie, to se hned tak nevidí. Letos se Mikulášská konat nebude. Budou jistě zklamané nejen děti, ale i čerti z místního oddílu.


PŘIŠLI O SOUTĚŽE
„V letošním roce jsme měli méně výjezdů. Nemohli jsme se účastnit vyšších úrovní, protože tréninky byly, díky opatřením, omezené. Děvčata neměla pořádně natrénováno,“ dodala k mimořádné sezóně manažerka jízdárny Martina Pavlasová.
Trochu víc příležitostí k ježdění dostali ti, kteří zatím na závody nejezdí, ale už se připravují na první start v příštím roce. Manažerka a trenérka v jedné osobě zdůraznila, že díky volnějšímu programu se zase mohli členové jezdeckého oddílu věnovat koním a hodně s nimi chodit do přírody.


KE ZVÍŘATŮM SE MUSÍ
Jinak ale musela a musí jízdárna fungovat za každých okolností. A to se v době koronavirové situace potvrdilo dvojnásob. Zvířata bez péče být nemohou. Manažerka a Martina Pavlasová to potvrdila bez váhání: „Někdy to jednoduché nebylo. Když děti, které jsou našimi členy, měly zakázané docházet na volnočasové aktivity, tak na jízdárnu chodili jen dospělí zaměstnanci a majitelé koní. Dodržovali jsme všechno, co bylo nařízené, abychom uchránili taky sebe. Nedovedu si představit, že by bychom se dostali do karantény. U zvířat se musí být každý den. Ale teď už je situace lepší a do jízdárny už se zase všichni vrátili a pomáhají s péčí o koně,“ řekla k neobvyklé kapitole v historii jablonecké jízdárny zkušená trenérka a manažerka.
V jízdárně se starají o třicet koní. Ustájení tam jsou i koně soukromí. Například úspěšná jablonecká jezdkyně Bára Špicarová pečuje o svého mladého koníka a ještě má ustájeného dalšího svého koně, valacha Lotuse.


BÁRA ZÍSKALA STŘÍBRO
„Bára je naše úspěšná a nejvíc akční členka. S mladým koněm začala teď víc trénovat. Letos absolvovala několik drezúr a také v drezúře získala stříbrný odznak. Další dvě naše členky splnily v září podmínky licence, kterou musí mít, když se chtějí účastnit závodů. Je to základní zkouška jezdce, takový „řidičák na koně“, bez něho závodit nemůžou,“ vysvětlila s úsměvem Martina.
Úspěchy si jablonecká jízdárna připsala na své konto i v omezeném režimu, který musela respektovat.


U KONÍ CHYBÍ MUŽI
„Určitě jsme nelelkovali,“ dodala Martina Pavlasová.
Jízdárna má výlučně dámské obsazení. Jezdecký sport se zřejmě líbí více děvčatům než chlapcům. Mužskou ruku by při práci kolem koní určitě v jízdárně uvítali. Ale zřejmě chlapci dávají přednost jiným sportům.
„V tomto se nic u nás nezměnilo. Na jízdárně máme samá děvčata, která mají vášeň ke koním a u tohoto sportu vydrží,“ dodala Pavlasová. Martina v letošním roce dala přednost před účastí na závodech tréninkům mladých koní a jezdců.


I KONĚ MAJÍ SVOJI DUŠI
„Já letos hlavně trénuju, nezávodila jsem. Měla jsem „na opravu“ jednoho koníka, pracovali jsme na zklidnění a jeho návrat do sportovní kariéry. To se nám povedlo. Byl nemocný, měl zápal plic a zlobilo ho srdíčko. Tak jsme to museli zaléčit. Nedělalo mu dobře, že musel odpočívat, být zavřený a nic nedělal. Museli jsme mu pomoct vyčistit si hlavu a vysvětlit mu, že už je zase v pořádku. Chodili jsme rok do lesa, postupně jsme se vraceli na jízdárnu, šli jsme nejprve do klusu, pak do cvalu. Byla to spousta hodin. Ale baví mě na tom právě to, že vidíte u koně progresi. Měla jsem radost, že se nám to povedlo. Pak jsem připravila ještě čtyři děvčata z jiné stáje na získání licence. A aktuálně se s pětiletým koněm připravuji do drezúry, chci s ním příští rok už někam vyjet,“ popsala Martina svoji trenérskou činnost a svoje. Koním rozumí, pracuje s nimi už dlouho.