Michaela Kerlehová, úspěšná kickboxerka a trenérka jabloneckého klubu Iron Fighters, se měla v těchto dnech připravovat na jeden z dalších těžkých, profesionálních zápasů. „Měla jsem před profi zápasem na profesionálním galavečeru. Měl se konat první dubnový víkend. Ale všechno zrušili. Trénuju pořád. Nemůžu čekat, co bude. V rámci možností se připravuji stále.“


ZRUŠILI ÚPLNĚ VŠECHNO
Michaela potvrdila, že v rámci jarní sezóny, která měla v těchto dnech začít, by se konala řada zápasů v rámci Světového poháru. Ale pořadatelská organizace všechny odvolala. Některé velké akce tohoto typu se přesunuly na pozdější termín. „Vypadá to, pokud se situace nezhorší, že turnaje začnou až v září. Je to velmi dlouhá doba a hodně náročná. Finišovala bych v těchto dnech v přípravě, měla jsem tři týdny do zápasu, když přišla všechna ta omezení. Měla jsem pocit zoufalství. Ale neudělám s tím nic. Má to určitě dopad na všechny sportovce a sportovní odvětví,“ shrnula pocity zklamání úspěšná kickboxerka.


OLYMPIÁDU TEĎ NE
Řeč došla i na blížící se letní olympiádu v Tokiu. „Určitě nejsem pro, aby se konala. Vzhledem k tomu, že se ruší všechny velké sportovní akce, Zlatá tretra, Mistrovství Evropy v judu a řada dalších. I když se v Japonsku situace s koronavirem asi už trochu zklidňuje, měli by se pořadatelé obávat toho, že by se jim tam nahrnuli sportovci z celého světa a virus by jim tam mohli opět zatáhnout,“ vyjádřila Míša svůj názor na konání Olympiády v Tokiu.
Vedle profesionálních zápasů a tvrdé přípravy se také věnuje v klubu Iron Fighters mládeži. A na nedostatek mladých zájemců o kick box a další podobné disciplíny si v klubu stěžovat nemohou.
„Teď má, bohužel, volno i všechna naše mládež, protože sportoviště musí být uzavřená. Každý by měl ale trénovat individuálně,“ dodala trenérka.


VÁHU SI STÁLE HLÍDÁ
Ona na sobě usilovně pracuje dál a nenechává nic náhodě. A trenérské činnosti se věnuje alespoň teoreticky. „Mám možnost číst různé materiály, které se tréninků týkají. Na to mi před tím nezbýval čas. A hlavně sama se budu intenzivně dál pořád připravovat, protože nechci z mého dosavadního rytmu vypadnout. To bych mohla taky ztloustnout a to by dobré nebylo,“ dodala s úsměvem Míša Kerlehová.
Patří k těm důsledným sportovcům, kteří na sobě pracují v jakékoli době. „Připravuju se stále, jen o trochu méně dodržuju jídelníček. Pevnou vůli mám. Ale zoufalství to je, když člověk neví, co bude,“ dodala kicboxerka, která má před sebou určitě mnoho úspěšných zápasů.


POSLEDNÍ BYL NEJTĚŽŠÍ
Za jeden z nejtvrdších označila poslední, který vyhrála v jablonecké sportovní hale před několika týdny v dalším ročníku Iron fight night, tentokrát O05.
„Můžu s jistotou říct, že to byl jeden z nejtvrdších zápasů mé kariéry,“ potvrdila úspěšná jablonecká závodnice.
Domácí prostředí bylo pro Michaelu určitě příjemné, ale také velmi těžké. V hledišti měla spoustu svých kamarádů a fanoušků. „Fandili mi jako nikdy. Mělo to na mne obrovský vliv. A bylo těžké tomu nepodlehnout. Hnali mě vpřed, takže, jak to mohlo skončit…,“ popsala Míša.


VYHRÁLA PRO DIVÁKY
Přišel kritický okamžik, kdy, jak sama popisuje, si přilítla pro hák na bradu. Skončila na zemi. Hlavou jí probleskly vteřinové otázky: Co to bylo, odkud to přišlo? Dlouho ale odpověď nehledala. Diváci stáli při ní. Postavili ji na nohy. Hlavně pro ně chtěla vyhrát. „Teda prohrát jsem nepřišla,“ prolítlo mi hlavou a trochu jsem chytla nervy. Ještě, že přišla pauza, trenér mě rychle probral,“ zamyslela se nad soubojem Michaela.Trenér Alois Škeřík jí udělil několik rad. „Začala jsem sbírat body, nicméně jsem byla počítaná. Tak to byla remíza po třech kolech. Spravedlivě jsme šly do extraroundu. Trenér mi dával další rady. A Míša vyhrála!
Byl to zápas, nad kterým se divákům tajil dech. „Je to vážně pěknej sport,“ řekla si po zápase. A proto se těší, aby se už co nejdřív dočkala dalšího takového souboje.