Kdy jste vůbec se sportem začala a s jaký byl ten první?
Začínala jsem mezi 8. a 9. rokem. Nejdříve se jednalo o pohybové aktivity s prvky bojových sportů. Hráli jsme různé hry, soutěžili, pracovali na pytlích, zkoušeli techniky a nácviky. Byl to celý můj svět. Vždycky jsem se na trénink hrozně těšila. Hned, jak jsem přiběhla domů ze školy, rychle jsem prohodila aktovku s tréninkovou taškou a běžela na trénink. Pamatuji si, že jsem vždycky ze školy přiběhla na poslední chvíli a měla vždy zhruba 15 minut na přesun na trénink.

Tak už v dětství v běhu…
Ano. Měla jsem rozfázované úseky cesty a za jak dlouho je musím urazit. Takže třeba kus cesty ke stromu jsem musela proběhnout za 10 vteřin. Jak bych přišla pozdě, dělala bych tunu angličáků. Nikoho nezajímalo, že jsem byla ve škole. Prostě to bylo bráno jako fakt, přišel jsi prostě pozdě. Tohle mě hrozně mrzí u dnešních dětí, i u některých, kteří k nám chodí na tréninky.Všichni se vymlouvají na dopravní špičku, kvůli rodičům. Jenže pozdní příchod je prostě pozdní příchod. Dokonce se už stalo, že dítě nedorazilo, protože by přišlo o pár minut později a nechtělo se mu odmakat trest ve formě 20 angličáků. Tohle prostě nikdy nepochopím. Vždycky bychom měli nést následky.

Proč jste se na sport dala a nezvolila jste nějaký úplně jiný koníček?
Upřímně nikdo se mě neptal. Sport vybrali rodiče. Myslím, že podpora rodičů je velmi důležitá, a pokud by mě třeba tenkrát dali na kuželky, třeba bych teď hrála kuželky. Nepřemýšlela jsem o tom, co bych měla nebo neměla dělat. Kroužek mi zaplatili na celý rok. To mi bylo nějakých osm roků. A kdybych jim řekla, že mě to nebaví a nechci tam chodit, bála jsem se, že by mě měli za nevděčného spratka. Takže jsem si to nikdy nedovolila. Nikdy jsem neměla s tátou moc na výběr.

Jaké vlastnosti vám na sportovcích imponují?
odhodlanost, víra, touha vítězit, čestnost, … těch je, že? Třeba já mám takový trojboj – odvaha, víra, vítězství, kterými se snažím řídit. Nesnáším, když někdo řekne, že to nejde a není to možné. Mám vždycky hroznou chuť se hádat, že tomu tak není.

A myslíte, že všichni sportovci vždycky hrají fair play?
Ne. Nemám žádné iluze o tomto světě. Sama jsem několik podrazů na mou osobu zažila, a to nejen ve sportu. Nic příjemného to nebylo. Pravda je taková, že křivda většinou přichází od někoho, komu věříte a má k vám blíže než ostatní. Zná vás prostě lépe než ostatní, takže ví, dobře ví, jak ublížit.

Jaký je váš názor na doping a jeho použití ve sportu?
Když je člověk dobrý, žádný doping nepotřebuje. Naprosto ho odsuzuji.

Koho ze sportovního světa byste si vybrala jako svůj vzor a proč právě jeho?
Snažím se jít svou vlastní cestou. Dříve jsem pár vzorů měla, a nejen ze sportovního světa. Když jsem se ale s nimi setkala osobně, byla jsem zklamaná. Byli úplně jiní, než jak se prezentovali. Jako vzor se mi líbí Marie Curie Sklodowská. Bojovala za to, čemu věřila. A i když například ženám v Polsku nebylo umožněno absolvovat vyšší vzdělání, stejně se na nic nevykašlala a pokračovala dál.

Jste jí v tomto podobná…
Ano, mám to podobně. Vím, čeho bych chtěla v životě dosáhnout. Jsem, ale teprve na začátku. Mám v životě body, kam bych se jednou chtěla dostat. Jsou to postupné kroky v horizontu let. Také byla pro mnohé z jejího okolí takový podivín, což jsem asi také. Navíc byla tajemná, což také splňuji. Vím, že jsem takové tajemství pro všechny. I když si někdo myslí, že mě zná velmi dobře, není tomu tak. Vždy se něco objeví, čím dotyčného překvapím.

Teď mají sportovci nechtěné volno, jak se s touto situací vyrovnáváte vy?
Upřímně nevím, kde mi hlava stojí. Zaměstnává mě takových věcí, že vůbec nestíhám. Spíš pořád řeším, jak všechno stihnout. Když to řeším tak, že vstávám hodně brzo, jsem pak unavená, což také není ideální. Večer se podívám do sešitu a vím, že mi toho spoustu chybí. Třeba vím, že jsem neodpověděla na všechny maily, nestihla vyřídit telefony, mám ještě něco docvičit nebo se naučit. Někdy je to šílený. Mám potom výčitky svědomí, když si všechno přepisuju na další den. No… Snad tu rovnováhu jednou najdu. 

Pohybujete se také v modelingu, jaká je práce modelky?
Asi bych se přímo neoznačovala za modelku .Nemám útlou postavu a vosí pas. Ale baví mě to. Ráda vypadám jako princezna, když mě někdo hezky upraví.

Je to lehčí „práce“ než kickbox nebo dá taky zabrat?
Každý si myslí, že je to jedna velká sranda. Ale ono tomu tak není. Chodit celý den v oblečení, které nebývá vždy pohodlné, odřené nohy z podpatků a spoustu dalších věcí… To jsou věci, které běžný člověk nevidí.

Jakou módu ráda předvádíte a jakou ráda nosíte?
Miluju šaty, což se hodí tak trochu k mé povaze. Neznám většího snílka a romantika než jsem já. Já vlastně ani nic jiného ve skříni nemám.

Píší vám vaši fanoušci, muži, že Vám to sluší a že by se s Vámi třeba chtěli i sejít?
Ano, píší. Dostávám spoustu milých vzkaz od všech. Ale na druhou stranu někdy dostávám zprávy, které jsou naprosto nepublikovatelné. Občas žasnu, jak toto někdo může napsat a myslet vážně. Jsou dost za hranou. Z toho má potom člověk nepříjemné pocity.

Jak by měl vlastně jednou vypadat váš životní partner, co se vzhledu týká?
Pro mě je důležitější, jaký je člověk uvnitř.

A jaké by měl mít vlastnosti? Měl by to být sportovec?
Nemusí. Pro mě je důležité, aby byl pracovitý, čestný, zodpovědný. Přeju si, aby mě měl upřímně rád a abychom se navzájem podporovali. Měl by to být prostě parťák na všechno.

Jak jste na tom s ryze ženskou vlastností, umíte vařit?
To musí zhodnotit ostatní, ale myslím, že docela obstojně.Vždycky všem chutná, takže asi dobrý. Miluju hlavně pečení. Zrovna včera jsem si vyhlížela spoustu vychytávek na pečení – speciální zdobící gely, spreje, třpytky.

Co ráda jíte, jaký máte jídelníček a na čem občas „ulítáváte“?
Ulítávám na čokoládě. Mám ji jako lék na všechno. Takže když mám depku, Milka to jistí. Co se týká mého jídelníčku, hrozně závidím bratrovi. Cpe se vším možným a není to na něm vůbec vidět. Já vlastně ani zdravé věci nemám ráda, a kdybych nemusela, tak je úplně vynechám. Místo zeleniny mám prostě radši steak.

Jaký recept byste doporučila našim čtenářům v této divné době, aby ji zvládli a byli v pohodě?
Vypněte zprávy, běžte na vzduch a dejte si něco dobrého. Třeba tu čokoládu.