Zápasu přihlížela na současné poměry více než pětitisícová a tudíž skvělá návštěva a domácí hráči tentokrát svoje diváky odměnili. Trenér Rada se potýká se zraněními i karetními hříšníky a proti hochům ze Strahova tentokrát ušil na současné jablonecké možnosti chytrou taktiku. Překvapil dvěma defenzivními záložníky, a tím pádem zahuštěním středu pole, neboť se (nakonec ukázalo že zbytečně) obával slávistického stylu smrtících brejků. Kontroval i Jarolím, ten postavil jediného útočníka, rychlonohého Vlčka, ale bylo až neuvěřitelné, jakou slabotu ještě před měsícem tolik obdivovaný tým v Jablonci předvedl. Nakonec ironie a nelogičnost fotbalu jakoby zazářila i tím, že o jablonecké vítězství se postarala jedinou brankou po dlouhé střelecké absenci právě Slavie Aračičem, ale bohužel, pro červenobílé do vlastní sítě ! Smíškovo břevno a několik dobrých nevyužitých situací už ponechalo Aračiče v roli smutného hrdiny jedináčka.
Ačkoli na Střelnici vládla spokojenost s výkonem domácích, uvidíme v dalších kolech, zda k tomu nepřispěla více než výrazně skutečně až neuvěřitelně slabá Slavie, jenom stín týmu, který právě vloni na jaře na Střelnici s velkou jistotou 2:0 vyhrál. Zatímco nemocí sužovaný Švento stínoval jenom krátce, marně jsme hledali v Krejčíkovi toho dravce, který po letitých remízách právě na Strahově Radovy hochy doslova roztrhal, ale těch neviditelných tam měl Jarolím víc. Nejviditelnější byl Dosoudil, protože takovou pakárnu udělat v lize, to není jenom na přeřazení do béčka, jako spíše k návštěvě věhlasného doktora Chocholouška.
Paradoxní jarní bilance Radových hochů říká, že si tříbodově zatím vychutnali jenom obě slavná pražská S !
A béčko? Další porážka „doma“ s Krčí, když hosté byli jednoznačně lepší, fyzicky nadupanější a díky tomu, že nemají žádné pendly, tak i sehranější. Je vůbec s podivem, jakou vidím ve třetí lize podobných týmů fyzičku. O tom, že se stylově hraje daleko modernější, atraktivnější a záživnější fotbal než v ospalé Gambrinus, to bych jenom opakoval již mnohokrát napsané.