Zřizovatelem je Město Turnov. V zařízení je pět běžných tříd mateřské školy a tři pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které mají různé postižení. Dále jsou ve škole čtyři třídy základní školy speciální.

Ředitelka Rakoušová je bezpochyby, díky svému vzdělání a zkušenostem, člověk na správném místě. A dobře si uvědomuje, to, co zvláště zdraví lidé často berou jako samozřejmost. Ale pro některé je to celoživotní běh na dlouhou trať.

NENÍ POHYB - NENÍ VÝVOJ

„Jsem speciální pedagog, předškolní pedagog a také mám maturitu a státní zkoušku z tělocviku. Mám tedy k pohybu blízko a dobře vím, že hýbat se je pro život člověka hodně důležité. Od pohybu se odvíjí všechno. Když není pohyb, nedojde ani k dalšímu vývoji člověka, protože nedojde k propojení mozkových hemisfér. Ve své profesi jsem se vždycky snažila, aby děti pohyb měly.“

Po maturitě nastoupila na MŠ v Turnově. S dětmi chodila plavat, lyžovat, absolvovat nadstandardní tělocviky, nechyběly výlety. Potom přešla do speciální MŠ v Jablonci a následně se stala ředitelkou Základní a mateřské školy speciální v Turnově, kde je pohybu potřeba mnohem víc a děti se ho učí díky speciálním pedagogům a rehabilitačních sester. V roce 2013 došlo k propojení běžných a speciálních tříd mateřské školy se speciálními třídami základní školy. Oblasti těla a vývoje tělesného pohybu věnují velkou pozornost. Ale vždycky záleží na tom, jaké mají k dispozici prostory. A ředitelka Rakoušová má ve svém zařízení prostory a podmínky pro děti velmi dobré. „Pro mě je hodně důležité, aby se děti měly možnost v našem zařízení pohybovat co nejvíce a aby k tomu měly k dispozici co největší prostory. V naší nabídce jsem chtěla pohyb co nejvíce propagovat. Díky dotaci se podařilo vybavit zahradu školky za 1 800 000 tisíc korun. Přibyly nové herní prvky, včetně lanového centra. Prostor kolem školky máme, bylo jen potřeba ho vybavit tak, jak to naše děti potřebují. Město nám hodně pomáhá. Pohyb a všechny svalové skupiny velmi dobře rozvíjí lanové centrum, které teď máme k dispozici,“ chválila vybavení ředitelka školního zařízení.

POHYB POOTŘEBUJEME KE VŠEMU

A ze své profese speciálního pedagoga ví, že od hrubé motoriky se rozvíjí i další pohyby dítě. Je proto potřeba, aby bylo komplexně rozvinuté. „Bez pohybu se neobejde nikdo z nás a potřebujeme ho ke všemu,“ zdůraznila ředitelka.

Před několika lety se seznámila s organizátorkou projektu Děti na startu Janou Boučkovou. A velmi se jí zalíbil. „Chtěla jsem projekt u nás ve školce realizovat. K tomu je potřeba mít jak prostory, tak personál. Jana má projekt bezvadně připravený a propracovaný systém. Stala se naší zaměstnankyní a díky její urputnosti a zápalu se podařilo ve spolupráci s Městem Turnov dojednat sálek, kam chodíme už cvičit pravidelně každý den na hodinu a půl. A dojednává ještě další prostory, velkou halu na akci nazvanou Svatomartinské cvičení. Jedenáctého listopadu bude všech pět běžných tříd mateřské školy, všechny děti, které ten den přijdou budou cvičit.“

Realizátoři projektu jsou pedagogové MŠ, kteří pracují pod vedením Jany Boučkové, která cvičení naplánuje a připraví pomůcky. Všichni pak dohlížejí, aby děti cvičily správně. V kolektivu předškolních pedagogů v této škole působí i muži.

NEZAVŘELI ANI V LOCKDOWNU

Jak jsou na tom podle Dagmar Rakoušové současné děti v běžných základních a mateřských školách?

„Covid nám s touto oblastí hodně zacloumal. Naše školka není zavřená skoro vůbec. A nebyla ani v době lockdownu, protože k nám docházely děti rodičů, kteří pracují v Integrovaném záchranném systému. Loňský lockdown byl na našich dětech vidět. Když se vrátily, byly takové kulatější. Ten letošní už dopadl o něco lépe, asi kvůli tomu, že i opatření už byla volnější. Lenošení postihlo nejvíce dětí na začátku této situace, kdy opravdu skoro, alespoň tady v Turnově, nebyly vůbec vidět venku. Možná odjely k babičkám, ale na sídlišti, kde se naše školka nachází, ztichl život skoro úplně. V tom druhém lockdownu už to bylo o něco lepší.“

Podle ředitelky Rakoušové jsou děti ochuzené o běhání venku, protože se rodiče o ně daleko více v současné době bojí. „Buď jim organizují kroužky, ale většinou jsou to výkonnostní, například fotbalové, taneční, gymnastické nebo hokejové. V nich jde ale o jednostranný rozvoj. I když záleží na trenérovi, jak trénink připraví. Pokud je to trenér, který ví, že musí dítě rozvíjet všestranně a nesmí zapomenout na protažení před i po tréninku, dělá to správně a nedojde k jednostrannému zatížení organismu. Je málo dětí, které navštěvují cvičení v Sokole, a to je zaměřené právě na všestranný tělesný rozvoj. Děti nemají spontánní rozvoj, chybí jim docela obyčejné běhání venku, lezení po čemkoli. Když jsou ty menší venku, tak většinou na pískovištích. A ty větší sedí na lavičce s mobilem v ruce a cvičí jen palce. Dříve se děti pohybovaly daleko více a častěji. Dnes mají k pohybu lepší podmínky, ale rodiče se dnes více bojí pouštět je jen tak ven běhat.“

KDYBY SI MOHLA PŘÁT TŘI PŘÁNÍ…


„Přála bych si pro naši školku tělocvičnu přímo v areálu. Už jsme jednali o přestavbě, ale stavebně i jinak je to nereálné. Společně s Janou Boučkovou uvažujeme o venkovní třídě, která by se dala využít i jako venkovní tělocvična alespoň při hezkém počasí. Byla dostupná našim dětem, kdykoliv by ji chtěly využít. A do příštího školního roku bych si přála, aby se nám povedla jedna z dalších našich aktivit. Jedná se o program Začít spolu. Jeho jsme pro Liberecký kraj i metodickým centrem. Fungují v něm čtyři třídy. A Letní škola tohoto programu se má konat za rok v Turnově, přijede přes dvě stě účastníků. Byla bych moc ráda, kdyby se do něj zapojilo co nejvíce školek, neboť se jedná o velmi zajímavou aktivitu. Není to o alternativním školství, o pomůckách, ale o principu, jak můžeme připravit děti na budoucí život. Všechno se kolem nás rychle mění. A proto je potřeba vést děti k sebeuvědomění, sebevzdělávání, k zodpovědnosti, ke spolupráci a schopnosti naučit se být spokojený sám se sebou. Vědět, že nemusím být první, vyhrát, získat medaili nebo co nejvíc gólů a bodů. Ale být spokojený se svým výsledkem, s tím, čeho jsem dosáhl. Děti se mají v tomto programu naučit nebýt motivované výkonem, ale tím, že jsem to zvládl. Získat chuť hýbat se celý život, protože vím, že je pohyb důležitý a mám z něj radost.“ 

PŘÍBĚHY S DOBRÝM KONCEM


Bez Sluníčka si někteří rodiče nedovedou představit fungování svého dítěte, ani svoje. Sluníčko je sluníčkem v životě celé rodiny. Prostředí, moderní pomůcky a vstřícní pedagogové jsou hlavně pro jejich ratolesti s postižením obrovskou pomocí a vzpruhou. A ředitelka ráda vzpomíná na příběhy, které vypadaly, že nemají řešení. A opak byl pravdou.

„Měly jsme u nás děti s hodně těžkým autismem, přišly jako nemluvící, nespolupracující. A díky našemu úsilí a spolupráce s rodinou, která je velmi důležitá, jsou dnes už v běžné základní škole. Byly u nás i děti nechodící, o kterých si každý myslel, že budou po celý život vozíčkáři. A už začínají chodit.“


Bez pohybu si nedovede Dáša Rakoušová představit ani svůj život. Chodí pravidelně cvičit jógu, aquaerobik, jezdí na kole a na lyžích. „A ráda chodím pěšky. Letos jsem už nachodila přes dvě stě kilometrů.