Ale nezůstal jen u učitelování před tabulí nebo v hodinách tělocviku. Jako ředitel Sportovního gymnázia v Jablonci poznal také druhou stranu práce pedagoga, více zaměřenou na administrativu a organizační práce kolem provozu školy. Se školou a postem učitele se už rozloučil. Ale sport ještě zdaleka na hřebík nepověsil. V zimě lyže, v létě kolo. A v zimě také post moderátora všech lyžařských akcí, které pořádá Ski Klub Jablonec na lyžařském kolečku v Břízkách. Tam také s lyžováním začínal…

Pocházíte z Podkrkonoší, ale už dlouho žijete v Jablonci…
Narodil jsem se v Podkrkonoší, ve Zlaté Olešnici. V mých šesti letech se rodiče přestěhovali do Jablonceuž, tak už jsem přes sedmdesát pět let Jablonečák. Jen kromě vysokoškolských studií a vojny, to jsem v Jablonci moc nebyl.

Jak jste se dostal ke sportu?
Ke sportu a lyžování jsem přišel přes rodinnou tradicí. Už můj strejda byl lyžař, sdruženář a zúčastnil se několika olympijských her. Například dojel na čtvrté zimní olympiádě v Garmisch-Partenkirchenu v roce 1936 na pátém místě. Z rodinné tradice jsem proto nemohl vybočit a pokračoval jsem v lyžování. Ještě jsem trochu hrál fotbal. Ale to nebylo nic vážného, pouze v žákovských letech. V Jablonci jsem chodil do školy, absolvoval gymnázium, tehdy pod názvem jedenáctiletka a v Praze pak Fakultu tělesné výchovy. Pak mě čekala ještě vojna.

Herna uzavřená, akce zrušené, tréninky žádné. Takový stav je teď také u jabloneckých hráčů kulečníku z týmu TJ Bižuterie.
Kulečník: Na květnovém mistrovství republiky chtěli obhájit zlato

Jste také učitelem českého jazyka.
Ano, po ukončení studia tělesné výchovy na fakultě jsem ještě na přelomu šedesátých, sedmdesátých let externě vystudoval český jazyk. Zdálo se mi, že učit jen tělocvik je málo. No a pak už jsem učil tyto dva obory. A k tomu jsem také závodil na lyžích.

V jakém to bylo období?
Byla to sedmdesátá léta, kdy jsem běhal na lyžích. A pak jsem přešel na post trenéra mládeže, hlavně dorostu.

Na co rád ze své závodní kariéry vzpomínáte?
Na Šestidenní. Ta patří dodnes v Jablonci k tradicím. To byla velmi zajímavá akce. Tehdy jsem na jaře startoval na závodech ve Finsku. A tam se jezdilo ve městě. To mě zaujalo a když jsem se vrátil, obrátil jsem se na trenéra Zdeňka Cilera a vyprávěl mu o tomto seriálu na pěti okruzích, každý z nich měl přibližně dva kilometry. Lidé fandili kolem trati, závodníky doprovázela výborná atmosféra. Domluvili jsme se spolu a podobnou akci jsme uspořádali v Jablonci.

Kdy se konal první ročník?
Poprvé se Šestidenní uskutečnila na přelomu sezóny devadesát šest, devadesát sedm v centru Jablonce. To tady ještě býval i v centru sníh. Závodilo se například na okruhu na Horním náměstí, ve Fügnerových sadech nebo u přehrady. Já jsem dal podnět, hlavním organizátorem byl ale Zdeněk Ciler, který měl na tom, že se akce konala a koná dodnes, velkou zásluhu.

Střelec gólů a mozek týmu FK Jablonec B. To je Nikolas Daníček, který si vyzkoušel také atmosféru I. ligy.
Daníček si oddychl. Chyběly mu společné tréninky

Takže tradice žije ještě stále.
Ano, každý rok se jede šest závodů za sebou, vždycky v období Vánoc. Samozřejmě, když to dovolí sněhové podmínky.

Lyžování vás provázelo ještě mnoho let…
Ano, vydrželo mi až do devadesátých let, do Sametové revoluce. Na závodech jsem se pohyboval v rámci republiky na desátém až dvacátém místě. Lyžoval jsem a pomáhal jako dobrovolný trenér. Závodil a působil jsem v dnešním Ski Klub Jablonec. Ten v minulosti několikrát svůj název změnil, ale jezdil jsem pouze za něj. Jinak jsem byl ale hlavně učitelem.

Jak jste se stal ředitelem školy?
Od roku 1969 jsem učil na jablonecké strojní průmyslovce, až do devadesátých letech. Na tu dobu velmi rád vzpomínám, na pana ředitele Hubičku a jeho přirozený způsob vedení školy. Pak jsem uspěl v konkurzu a stal se ředitelem Gymnázia Dr. Randy v Jablonci. Přibylo víc práce a ubyl volný čas. Tak jsem se s lyžováním rozloučil a začal s moderováním lyžařských akcí a závod, které Ski Klub pořádal. Chtěl jsem být s lyžaři stále v kontaktu. Působil jsem i ve vedení úseku běžeckých disciplín v Praze.

Na co rád vzpomínáte z doby svého učitelování?
Rád vzpomínám na roky, kdy jsem učil na průmyslovce. V té době to měli učitelé jednodušší. Děti i rodiče byli ukázněnější. Žáci byli poslušnější. Když jsem jim na tělocviku řekl, že poběžíme na Bramberk a zpátky (12 km). Tak jsme běželi, já s nimi. Pravda, někteří zůstávali pozadu, ale každý něco zvládl. Teď si myslím, že bych je k tomu už nedonutil. Učitel měl daleko více pravomocí. Nemusel se tolik ohlížet na to, co smí a nesmí. A omluvenky na tělocvik? Ty tenkrát moc nefungovaly.

GMM Jablonec
Futsalisté GMM zápasy dohráli, v příští sezóně chtějí hrát na špici

Učil jste i jako ředitel?
Ano, už jenom český jazyk. Ten jsem učil moc rád, hlavně literaturu. Stále jsem měl mezi studenty řadu zajímavých žáků, kteří pak šli třeba také studovat češtinu nebo se z některých stali úspěšní sportovci.

Je lepší byl učitelem nebo ředitelem?
Určitě učitelem. Nejvíce jsem si školy a studentů užíval právě, když jsem s ředitelováním dva roky před odchodem do důchodu skončil a v klidu jsem učil. To mě moc bavilo. Dalších šest let jako učitel češtiny jsem si užíval.

A učil jste raději chlapce nebo děvčata?
Velký rozdíl mezi nimi nebyl. Ale asi chlapce, s těmi se daly dělat větší experimenty třeba při tělocviku. Byli odvážnější. Dívky byly opatrnější.

V životě se vám nevyhnula ani politika.
Ano, v devadesátých letech jsem se stal členem městského zastupitelstva. Tehdy vzniklo Nezávislé sdružení škol a čtyři jeho členové, včetně dnešního primátora Jiřího Čeřovského, jsme se stali členy zastupitelstva. A tím přibyla další práce. Působil jsem tam dvanáct let. To byla doba, kdy se všichni snažili všemu pomoci, změnit bývalý zkostnatělý režim a uvolnit víc práv, možností, volnosti. Byla to příjemná doba a člověk nehleděl na to, kolik mu to zabírá času. Měnilo se i školství. Zastával jsem také funkci vedoucího školské komise. Přicházely nové nápady a práce to byla zajímavá.

V rodném domu Gabriely Koukalové vznikly moderní jesle a školka pro děti od 1 do 6 let.
Koukalová otevřela v rodném domě v Jablonci školku

Co nejraději z českého jazyka učíte?
Literaturu. Dodnes hodně čtu a přemýšlím třeba o tom, jak bych to téma žáky učil. Literatura je kreativní záležitost a může se i připodobňovat současnosti. Měl a mám ji rád.

Co vám utkvělo z hodin češtiny v paměti?
Třeba to, když jsme se učili o bibli. Tenkrát to téma žáci vůbec neznali, ani rodiče, protože v tehdejší společnosti to bylo tabu. Školáci to brali jako téma dobrodružné. A když jsme si v hodině četli ukázky z bible, tak bylo naprosté ticho, všichni poslouchali. Jako zajímavé téma mě Bible provázela na hodinách češtiny dlouho.

Jakou knihu jste naposledy přečetl?
Teď jsem dočetl asi osmisetstránkovou knihu o Janu Žižkovi a době husitské. Byl to velmi zajímavý a zase zcela jiný, moderní pohled na toto historické období. Nevyhledávám to, co čtou všichni. Hodně čtu knihy s historickou tematikou. Ale je pravda, že se teď začala objevoval nová vlna především ženských autorek. A některé z nich jsou velmi zajímavé.

Co obnáší post moderátora?
Když jsem přestal lyžovat, začal jsem moderovat. Měl jsem velkou výhodu, že jsem se znal jak s těmi mladšími, tak staršími závodníky. Znal jsem i jejich rodiče a příběhy, takže toto všechno jsem mohl při komentování závodů využít a říkat tak i zajímavosti. Moc práce mi moderování nedalo, zásoby informací jsem měl.

BasketbalistkyTJ Bižuterie musely předčasně ukončit soutěže. Trénují individuálně a těší se na společný trénink.
Jablonecký basket vyčkává. O soutěžích bude jasno v půlce května

Jak využijete volný čas, pokud vám ještě nějaký zbývá?
Stále se snažím trochu sportovat. Jezdím na kole, na lyžích. Dokud to jde, tak se věnuji aktivitám, které mi tělo dovoluje a v rychlosti, jakou mi dovoluje. Zdraví mi relativně v osmdesáti letech ještě funguje.

A současná pandemie? Jak myslíte, že ovlivní život lidí?
Myslím, že bude mít dopad hlavně očistný. Že si lidi přestanou konečně myslet, že mohou
všechno ovlivnit, že nad ně, jejich rozum, nad roboty a počítače prostě není. Že začnou být opatrnější, ohleduplnější a víc si začnou vážit všeho kolem sebe. Všichni jsme zvyklí si brát moc. Ale měli bychom si uvědomit, že život není zadarmo.

Jakou budoucnost předpovídáte lyžařskému sportu?
Když sleduji závody jako moderátor, tak musím říct, že se počty účastníků v žákovských kategoriích trochu zvedají. Možná je to začátek toho, že se vrací doba zdravějšího sportování v přírodě. U lyžování je to ale i záležitost klimatická. Bude-li sníh, bude se lyžovat. Do budoucna bude možná problém, jestli vůbec dětem koupit lyže, když nebude sníh.

JAK NA NĚHO JABLONEČÁCI VZPOMÍNAJÍ:

Bývalý student jablonecké průmyslové školy Josef Březina:
Pan profesor Jiří Šimůnek mne učil na průmyslovce český jazyk a tělocvik. V češtině náročný, nekompromisní, ale naprosto spravedlivý, tak ho mám uchovaného v paměti. Aniž bychom si to uvědomovali, tak svojí náročností nás po celou dobu připravoval na maturitu. Ta pak byla málem snadnější, než jeho zkoušení při hodině. A tělocvik? Něco podobného. Měli jsme dvouhodinovky a ty měly náplň a určitě nám všem něco daly Dělali jsme všechno, atletiku, gymnastické prvky, volejbal, basketbal … . Dokázal odhadnout, kdo na co má a podle toho případně i povolit. A taky jsme během dvouhodinovky zvládli i výběh na Bramberk, kdo nemohl, zůstával po cestě a při návratu se zase přidal. To tak trochu zapomněl, že není na tréninku lyžařů… . Jo a pod jeho vedením jsme se dostali tenkrát i na Spartakiádu a cvičili na Strahově ne zrovna jednoduchou sestavu gymnastických prvků s lavičkami. Pod jeho vedením jsme to zvládli. A byl to nezapomenutelný zážitek pro všechny. Krátce shrnuto, fajn učitel a člověk!

RNDr. Tomáš Hofrichter, Ph.D., ředitel Gymnáziua Dr. Antona Randy:
Pana ředitele Šimůnka jsem poznal v roce 1995, když jsem nastupoval na Randovku jako učitel. Dodnes si na náš první rozhovor pamatuji. V průběhu dalších let jsem v něm poznal skvělého člověka s velkým přehledem, obrovskou láskou ke sportu a schopností motivovat a vést lidi. To on vtiskl Randovce její dnešní tvář. Vždy se dokáže na věci dívat nově, ale s rozvahou, oddělit důležité od nepodstatného. Později se z nás stali přátelé, a já se pokaždé těším, až znovu zaklepe na dveře ředitelny, posadí se a položí mi svou obvyklou otázku: “Tak co nového?”. Randovka je totiž stále tak trochu jeho.

Jan Hásek, SKI Klub Jablonec:
Jirka Šimůnek byl kdysi vynikající závodník Ski Klubu a později dlouholetý trenér.
Za svou aktivní trenérskou kariéru trénoval nejen juniorskou reprezentaci, která se v té době skládala ze závodníků TJ Naveta Mšeno a z nichž poté vzešli olympionici a výborní závodníci, ale i závodníky ze sportovního gymnázia Dr. Randy, kde později působil i několik let jako ředitel školy. Mnoho let pracoval na ÚBD (úsek běžeckých disciplín) jako člen rady. Nyní je už po mnoho let stále aktivní v činnosti Ski Klubu a pevně se zhostil práce komentátora všech sportovních akcí pořádaných Ski Klubem. Podílel se například na komentování MS juniorů (mistrovství světa) v Liberci v roce 2010. Za jeho práci mu děkujeme a přejeme mnoho zdraví do dalších let.