Vladimír Chlup má za sebou bohatou hráčskou i trenérskou kariéru. Uvědomil si ale, že je čas dát přednost svým blízkým. „Do Jablonce jsem přišel v roce 2000 z Liberce. Přinesli jsme sem mužskou soutěž.

Na jakém postu jste hrál?
Jsem jediný hráč v týmu, který vystřídal všechny posty. Nejčastěji jsem začínal na třetí metě, postupně jsem přešel na první. Poslední roky už jsem jen nadhazoval.

A teď tedy s baseballem opravdu končíte?
Končím s aktivní hráčskou kariérou. Hrát budu jen za veterány na mistrovství republiky jednou za rok.

Ale vy jste také trenér…
Už čtvrtým trénuju extraligu, nejprve v Ostravě a teď už dva roky v Praze.

Je to tedy vaše zaměstnání?
To bych byl rád, ale spíše je to žrout času, člověk to dělá za minimální odměnu. Tréninky jsou dvakrát v týdnu, třikrát týdně zápasy. Jsem minimálně čtyři dny v týdnu na hřišti. Časově je to velmi náročné. Nemám čas na svoje blízké. Proto jsem se už rozhodl. Zvítězila rodina a přítelkyně.

Bylo to těžké rozloučení?
Už jsem jednou končil, to bylo v roce 2004. Tehdy bylo mému synovi Markovi pět let a potřeboval větší péči. Dal jsem si roční pauzu. Ale stále jsem cítil, že mám týmu co dát a že potřebuje vedení, které v té době chybělo. Tak jsem se zase do Jablonce vrátil a vydržel jsem až do současnosti. V týdnu jsem jezdil do Prahy na tréninky. Ale víkendové zápasy jsem tady hrál pravidelně. Ale takhle to už dál nejde. Mám ještě navíc náročné povolání, mám hospodu. Každá volná chvilka je vyvážená zlatem.

Vaše hospoda má také blízko k baseballu, kde se nachází?
Je to jediná baseballová hospoda v Čechách, v nebaseballovým městě. Je v Českém Dubu a jmenuje se Na Růžku. Jsou tam pálky, míčky a jiné dekorace. Když je sezona, na televizi běží baseball. A všichni ještě musí trpět moje povídání o baseballu včetně chlubení se úspěchy mého syna Marka.

Na další sporty není čas…
Než jsem se úplně zbláznil do baseballu, tak jsem hrál závodně tenis, pak ještě závodní volejbal. Teď věnuji čas už jen baseballu, protože cítím, že mu mám co ze svých zkušeností dát.

Kdy jste se vlastně s baseballem potkal poprvé?
Poprvé v roce 1986, to mi přirostl k srdci. Měl jsem štěstí na tělocvikáře na základce. Ten s námi hodně hrál softball. Pak jsme ve Znojmě, odkud pocházím, založili oddíl. A od té doby se mu věnuju.

Co se vám na něm tak líbí?
Každý si v něm najde něco zajímavého. Už slavný spisovatel Ernst Hemingway řekl, že baseball jsou nejrychlejší šachy. A to platí. Uplatnění tam najde každý, kdo o něj má zájem. Každý hraje sám za sebe, ale přitom je součástí týmu. A to se mi na tomto sportu líbí.

Jaký bude váš poslední zápas v dresu jabloneckého týmu?

Jsme na druhém místě první ligy. Po odchodu všech posil tým omladil. Baseball tady budoucnost má a stojí za to ho hrát. A má také silnou podporu fanoušků.