Martin Macek pojede jako týmová jednička stáje Yamaha se startovním číslem 19, v kategorii Maratón 450 ccm, na stroji Yamaha WR 450 F Blue Angle kit.
„Před měsícem jsme techniku z francouzského Le Havru po přejímce poslali do dějiště závodu. Přejímka proběhla celkem v pohodě a od té doby pracuji na vylepšení fyzické kondice, chodím i do sauny a do solária, abych si zvykal na velké teploty, které nás v dějišti Dakaru čekají,“ řekl Martin Macek.

Do Jižní Ameriky odlétáte 29. prosince, čím si vyplňujete poslední dny?
Stále trénuji, chodím do fitka, běhám na lyžích. Musím být fit, abych při etapách, které jsou dlouhé, nebyl „shnilý.“

Jak dlouhé etapy vás denně čekají?
Vzdálenost se pohybuje kolem 700 km, a z toho je tak 300 km rychlostních testů, ve kterých jde o výsledek. Zbytek jsou přejezdy, které jsou však velmi sledovány a musí se na nich dodržovat předpisy. Za porušení nám hrozí velké pokuty nebo i diskvalifikace ze závodu.

Před dvěma lety jste skončil patnáctý jako tzv. baťůžkář, letos jedete jako týmová jednička. Podmínky pro závod budou asi diametrálně odlišné?
To ano. Zatímco před dvěma lety jsem se o vše staral sám, nyní na to bude tým lidí. S Yamahou jsem podepsal smlouvu do roku 2011, a i když vedení týmu tvrdí, že výsledek není až tak důležitý, ale důležitější je jet s rozumem a dojet ve zdraví. Ale já bych chtěl dojet co nejlépe.

Máte tým, který se bude starat o jídlo o stroj, co budete po dojetí do cíle dělat vy?
Jak se znám, stejně u oprav stroje budu. Pak si budu připravovat itinerář na následující den, který se dostává ve smotku, který si musím projet a označit si na něm nebezpečná místa.

Sice jste zmínil, že chcete dojet co nejlépe, ale jak vás znám, máte jistě konkrétní cíl?
Před dvěma lety jsem byl patnáctý a letos bych byl rád, kdyby se mi podařilo dojet v první desítce, ale to bude záležet na okolnostech. Sám na sebe jsem dost tvrdý a leccos dokážu skousnout, ale jsou věci, které neovlivním, jako počasí a stroj, a potřeba bude jistě i notná dávka štěstí. Počítá se, že ze startovního pole do cíle dorazí tak 30 – 50 lidí.

Stroj máte jistě řádně otestovaný, kde jste ho zkoušeli?
Myslím, že ano. Testovali jsme ho v Holandsku, kde firma sídlí.

Etapy jsou velmi dlouhé, co se závodníkovi v tom čase honí hlavou?
Hlava musí být čistá. Celkově je závod extrémně rychlý a nelze udělat chybu, ta by mohla být i osudná. Musí se plně soustředit na závod, zejména v rychlostních zkouškách. V přejezdech lze trošku polevit, já si třeba pouštím hudbu, kterou mi připravil syn, ale i tak se musím stále soustředit. V Dakaru totiž neexistuje cesta zpět.

V minulosti došlo i k několika úmrtím, nebojíte se o sebe?
Bojím a bojí se i moje rodina i přátelé. Každá chyba může být draze zaplacena a je třeba si uvědomit, zda ztratit minutu nebo celý život. Obavy jsou a není příjemné ani to, že musíte na startu zaplatit 1500 euro na převoz ostatků. Jde o to neudělat osudovou chybu.

Loňský závod byl z obav o bezpečnost jezdců zrušen a letos se jede na jiném kontinentu. Myslíte, že bezpečnost je zajištěna?
Bezpečí je zajištěno, i když stát se může cokoli, ale pořadatel pro to, aby se nic nestalo udělal vše, i když jistou míru rizika nese vždy.

Bude vám čtyřicet let, je to pro závodníka ideální věk?
Čím starší, tím je lepší. Ideál je mezi 40 – 45 lety, tedy jsem na kraji ideálního období. Mladý závodník není tak vyježděný a dělá mnoho chyb, a také fyzicky není tak dobře vybaven. A starší už zase nemá tolik sil.