Skvělého úspěchu dosáhl na letošním ročníku extrémní rallye motocyklový závodník ze Smržovky Martin Macek. Člen továrního týmu Yamaha skončil ve své kategorii speciálů osmnáctý a zpět domů si kromě velmi slušného výsledku přivezl nezapomenutelné vzpomínky. Některé ho budí i ze sna.

„Od doby, co jsem se vrátil, dávám se do kupy jednak fyzicky, ale zejména psychicky. Stále se mi vybavují věci, které jsem zažil,“ říká téměř po dvou měsících smržovský motocyklista Martin Macek.

Smrt Terryho byla souhrou náhod
Jednou z nich je úmrtí Pascala Terryho, který dostal infarkt, a kolem kterého se vířila vlna dohadů. „Prosakovaly věci, že se na něj pořadatel vykašlal nebo něco zanedbal, ale já si to nemyslím. Starali se o nás jako o své děti, stále bylo všude mnoho lékařů, helikoptéry nás hlídaly. U Pascala se sešlo mnoho náhod. Nejprve potvrdil, že pomoc nepotřebuje a pak se vydal hledat pomoc. Ovšem bez motorky. Pokud by byl blízko stroje, našli by ho pořadatelé hned, protože díky navigaci na stroji vědí o naší poloze. Takto sice našli stroj, ale závodníka ne. Přitom každý ví, že nesmí opustit stroj,“ vrací se k stínu závodu ze svého pohledu přímého aktéra Macek.

Podobné nešťastné příhody se stávaly i v Africe, kde však podle Macka neměli pořadatelé vše podchyceno jako v Argentině a v Chile. „Bohužel, i přesto se to stalo. Tady o nás měli pořadatelé díky technice přehled a dokázali určit naši polohu téměř na metr přesně, ovšem opět opakuji, jen polohu stroje.“
Jediné, co by pořadatelům vytkl, ne už v souvislosti se smrtí Terryho, bylo, že při přejezdech pouští nebylo pro závodníky dostatek vody. „Na motorce to ještě šlo, ale v autech měli neskutečné vedro,“ vzpomíná borec.

Martin Macek svůj cíl – přežít – splnil
Když odjížděl na Dakar kladl si jediný cíl – přežít. Ten splnil a k němu přidal slušné umístění. Na otázku, kdy mu bylo v závodě nejhůře, odpověděl: „Bylo to ve třetí etapě. Zvažoval jsem, zda se na závod nemám vykašlat. Měl jsem mnoho ošklivých pádů a přemýšlel jsem, zda to vůbec psychicky unesu. Nakonec jsem do cíle dojel a povzbuzující slova manažera a kamaráda mechanika mně daly sílu abych jel, i když jsem se i díky poruše na pístu u motoru propadl až na 111. pozici. Nakonec jsem se dokázal prokousat nahoru,“ ulevil si Macek.

Do cíle dojel jako osmnáctý, což je podle něj skvělé. „Na čtyři sta padesátce při mé váze nejsem schopen jet rychleji. V tom jsem měl oproti svým konkurentům handicap. Kila nejdou zahodit ani odbourat,“ je si vědom závodník.

Brazilci hledali a našli „mochy“
Tým však byl s výkonem spokojen, litoval jen toho, že Mackovu Yamahu jury nezařadila do kategorie Marathon, a přeřadila ho do kategorie Super production.
„Abych mohl být zařazen do kategorie Marathon musel bych mít šest dílů, které jsou označeny a stroj se spíš přibližuje sériové výrobě. Po nás šli Brazilci, a nakonec tak dlouho hledali, až našli kotouč o dva centimetry větší. Tak jsem byl zařazen do druhé kategorie, kde jsem nakonec dojel osmnáctý,“ vysvětluje motocyklista.

I přesto po dojezdu do cíle tlumočil Mackovi manažer slova chvály šéfa továrního stroje a sdělil, že jeho umístění bude mít kladný vlil na další spolupráci. „Dokázal jsem, že mé umístění z prvního startu, kdy jsem dojel patnáctý, nebyla náhoda,“ usmíval se závodník.

Srovnání Dakaru v Africe a Americe
Smržovský rodák jel Dakar podruhé v životě. Poprvé v Africe, podruhé v Jižní Americe a oba závody se dají srovnat. „V Africe byl závod snazší, jelo se takřka na rovině. Kdežto v Americe byl terén velmi členitý technicky hodně náročný. Jelo se třeba v horách ve vysokých nadmořských výškách, což bylo náročné pro techniku i pro nás a pořadatelé nám ve výšce 4000 a až 4700 dávali kyslíkové masky.

Také písečné duny se nedají srovnat. Zatímco v Africe byly řádově v desítkách metrů, v Americe i stovkách. To bylo neskutečné, nikdy jsem takové duny neviděl. Těžko se daly vyjet a sjíždět.

Pokud se jela rovně, spustila se lavina jemného písku, tak jsme museli jet traverzovitě. To, že takové duny jsou, mnoho lidí ani netuší. Byla duna, která měla snad 500 metrů, k tomu enormní vedro. Nebo zase místy zcela měsíční krajina, jemný prach, bylo vidět jen jak se vzduch tetelí.

Riziko bylo velké, člověk musel být stále ve střehu, protože věděl, že když chvilku poleví v koncentraci buď se zraní nebo se zabije. Na motorce je to horší už proto, že jedete pořád sám. Stalo se mi, že jsem na přejezdech dvakrát na motorce usnul. Tak jsem byl „vycuclý.“ Naštěstí jsem se vzbudil na krajnici, ale byl to nepříjemný zážitek,“ vracel se ve vzpomínkách k hromadám písku Macek.

Noční můry jej děsí ve spánku stále
Po svém návratu se dlouho dával do kupy fyzicky a psychicky. Mnoho hodin spal, ale v noci se často budil, a některé noční můry ho ze spánku probouzejí i dnes. „Některé okamžiky se mi vracejí. Zdá se mi, že jsem na vrcholu pískové duny a nevím, jak ji sjet,“ popisuje můry Smržovan.

Oproti tomu byl letošní ročník příznivější z pohledu civilizace. „Afrika je plná chudých domorodců, kteří mají jiné starosti, než sledovat rallye. V Americe je svět civilizovanější. Závody byly enormně sledovány, na start přišlo téměř půl milionu lidí. Atmosféra byla kolem celého závodu úžasná,“ vzpomíná motocyklista.

Na druhou stranu si s sebou do Afriky nemohl přivézt věci osobní spotřeby, jako jsou šampóny, parfémy ani české pivo v plechovce. „Dokonce ani housku, žádnou chemii, sice jsem pak šel a v obchodě si koupil stejné zboží jako v našich obchodech. Oni to zavedli, aby pozvedli ekonomiku,“ zmínil pikanterii Macek.

Rallye se pojede i na jiných kontinentech
Rallye Dakar s sebou přináší velké zisky. Jednak z televizních práv, od sponzorů, účastníků a fanoušků. Podle Macka tak přijde doba, kdy se o pořádání této dnes již show budou zajímat další světové velmoci. „Poprvé se jela rallye mimo území Afriky a dopadla skvěle. Je otázkou času, kdy se pojede v Indii nebo třeba v Číně. Dakar je populární a podle sledovanosti to byla po olympiádě a MS ve fotbale třetí nejsledovanější akce posledních let,“ upozorňuje Macek.

Příště chce jet na sedmistovce
On sám v současné době přispívá k propagaci Dakaru, což plyne z jeho zaujetí pro závody, ale také ze smluv, které uzavřel s továrním týmem a sponzory. Chodí na promo akce a besedy do škol a v hlavě kuje pikle na další ročník.

„Příští ročník Dakaru bych už vzhledem ke své postavě chtěl jet na velké motorce 700 ccm. S ní bych byl v TOP desítce, ale po letošních zkušenostech si myslím, že bych mohl jet i v první pětce. Uvidíme, jak se vzhledem k ekonomické krizi situace vyvine, Yamaha chce ve spolupráci pokračovat,“ sdělil na závěr Martin Macek.

32. ročník Rallye Dakar se opět pojede v Jižní Americe.