Další rok musel vynechat kvůli zranění. V tom loňském už startoval. A letošní ročník Red bull Cupu si ujít rozhodně nenechá. V sobotu chce opět harrachovský skokanský můstek pokořit.

Proč do toho jdeš znovu?

Je to obrovská výzva. Sice se řekne čtyři sta metrů. Ale člověk si při nich pořádně sáhne na dno. Výhodou je, že tomu nemusím podřídit celoroční přípravu. Nějak se nahoru vždycky dostanu. Ale musí hlavně umět překonat sám sebe.

Přišla v kopci i na tebe krize?

Měl jsem tři krizovky. Člověk běží, nebo spíše leze po čtyřech. A když už se zdá, že je to nějaká doba, podívá se před sebe a vidí, že není ani v půlce. Pak je lepší nahoru ani nekoukat. Musí zavřít oči a hlavně to udejchat.

Takže příprava nebyla?

Loni jsem to pořádně podcenil. Tak mě letos už dvakrát napadlo, že si můstek cvičně vyběhnu. Ale ani jednou mi to pak nevyšlo.

Teď se trochu připravuji, běhám. Už dokážu odhadnout, co mě čeká. Než dlouhé výběhy trénuju spíš krátké, intenzivní, aby se člověk naučil pracovat s dechem a s maximálně nejvyšší tepovkou.

Loni jsi to tedy fest pocítil?

Tepovka je tak vysoká, že člověku vyschne hrdlo a vzduchem si ho ještě odře. Když jsem loni doběhl, tak jsem pak ještě čtrnáct dnů kašlal. Přičítal jsem to kouření a pěti letům s malborkami. Teď už jsem nekuřák. Ale jeden z účastníků loňského závodu, slepý běžec Honza Bauer, mi říkal, že je to právě nezvládnutou vyšší tepovkou.

Jak ti je, když zdoláš vrchol?

Člověk si lehne a lapá po dechu. Jsou tam připraveni zdravotníci jabloneckého Českého červeného kříže, postarají se o každého, dají mu napít. Někdo má i křeče nebo zvrací, to ale pokud se napije hned po doběhnutí. Člověk se nahoře válí a snaží se to rozdýchat.

A to tě na tom tak láká?

Líbí se mi hlavně ta atmosféra, která je jak dole u startu, tak hlavně v cíli. Navzájem se neznáme, ale každého, kdo to zdolá a dostane se až na vrchol, ostatní poplácají se slovy „seš dobrej, nepotřebuješ protáhnout nohy…?"

Nebojí se o tebe tvoje rodina?

Manželka mi říkala, že o mne loni strach měla. Jsem zvyklý sportovat, jezdím na kolečkových bruslích, běhám, člověk se zadýchá. Ale, jak říkala, tady jsem s nikým nekomunikoval, jen koukal a dejchal. Prostě jsem si sáhl na dno.

Co říkáte ženám, které se také Red Bull 400 účastní?

Ano, ženy to běhají také. Ale v tomto závodě každý, kdo se ho zúčastní, je vlastně vítěz sám nad sebou. Honza Bauer má pořekadlo, které stoprocentně platí. To říká, že je třeba najít jeden jediný důvod, proč do toho závodu člověk zase jde a ne tisíc, kvůli kterým nejde.

Ovlivní výkon také počasí?

Já bych řekl, že je to jedno. Záleží hodně na tom, v čem člověk běží. Loni jsem měl trailové boty. Před štafetou fest sprchlo, ale mně se to nesmekalo. Obuv je hodně důležitá. A pak také rukavice, ty stoprocentně. Kopec sice vypadá, když člověk pod ním stojí, že je rovný. Ale pak se běží přes jámu, kdy je třeba šlápnout a sáhnout výš. A to pak člověka stojí hodně sil.

V sobotu tedy běžíš individuální závod a také štafetu?

Běžím sám a pak s kamarády ve čtyřčlenné štafetě. Jejím členem je také novinář David Nýč, z Českého rozhlasu. Můj táta letos bohužel nemůže, moderuje jablonecký fotbal.