Od zvláštního zpravodaje Deníku

Napochodovali urostlí mládenci v červených kabátcích a černých kloboucích z kanadské jízdní policie. Zadula olympijská hymna. A na medailovém náměstí pod kopcem Blackcomb dostal Lukáš Bauer půlkilovou bronzovou medaili. Co pro něj znamená?

„Připomínku výbornýho závodu s výborným koncem,“ říkal. Byl večer, pět hodin po bitvě.

Přehrával jste si v hlavě závod?
Ani ne. Přebíral jsem ho cestou ze stadionu po dopingové kontrole. Spíš jsem si vzpomněl na pár věcí… jak jsou děti nešťastný, když odjíždím pryč.

Poslal jste jim ememesku s medailí?
Mluvil jsem s Katkou, se ženou. Ta byla nadšená. Oni spali. Ani nevím, jestli se koukali a jestli to chápou… Občas mě vidí v televizi. Vědí, že tátu pár lidí poznává. Možná stejně jako turínskou medaili budou mít tuhle nějaký rok v šuplíku mezi hračkami. A pak mi ji snad vrátěj.

Nevezmete si ji sám, do síně slávy?
Možná, už jsem si nechal udělat vitrínku. Mates s tou minulou na krku běhal po bytě, chtěl ji vzít do školky, ale to jsem ubránil. Jenže… radši by byl, kdybych zůstal doma. Teď se naskýtá otázka: Mám dvě děti, a odtud jednu medaili.

Tedy?
Musím se ještě snažit, nemám úplně hotovo.

Považujete zdejší originál za cennější artefakt než turínské „cédéčko“, byť má stříbrnou hodnotu?
Nevím. Tahle se mi líbí asi víc. Stříbrná by měla být zase výš, ne? Před Turínem jsem vyhlašoval, že chci bojovat o medaili. Tady mi nic jiného víceméně nezbývalo. Kdybych neudělal po lednovém vítězství ve světáku medaili, bralo by se to jako velký neúspěch. Teď se mi ulevilo. A zároveň to může být nakopnutí, že si další tlak už nemusím připouštět. Svým způsobem mám splněno. Teď se to můžu pokusit buď zopakovat, nebo vylepšit.

Kam schováte medaili v olympijské vesnici. Přitlučete ji na zeď, abyste ji měl na očích?
Každý se na ní teď bude chtít podívat. Asi ji dám do úschovy Fousovi. Servisáci by tady se mnou měli stát na stupních.

Přidáte jim vysněné zlato?
Budu se snažit, máme na to ještě tři pokusy. Když jdu na start, vždycky mám nejvyšší cíle.

Chystáte scénář jako Kateřina Neumannová v závěrečné třicítce na olympiádě v Turíně 2006?
Nevím, jestli ta padesátka bude můj úplně poslední olympijský závod jako u Kačeny. Záleží, co mi dovolí doma, že jo. Jestli ještě pojedu za čtyři roky do Soči. Ale tohle neřeším.

Váš parťák Fousek radí zůstat v klidu a další úspěch přijde.
Spíš to myslí tak, abych nezačal mít nos nahoru. Do dalších závodů jsou čtyři dny. Takový blbý období, že jeden den tam přebejvá.

Nepasuje vám víc psychicky nebo fyzicky?
Pro skladbu přípravy. Jak dát dobře dvě volna? Nebo den volna, trénink, volno, trénink a závod, což není úplně ideální. Kdybych chtěl udělat víc, zase by mi vypadlo volno, což je taky špatně. Nepotřebuju tolik odpočívat fyzicky ani psychicky. Po měsíci nezávodění vidím, že můžu dál bojovat s nejlepšími. Jde o to dobře se připravit na duatlon (Bauer tak stále nazývá skiatlon, pozn. red.) a jít do něj s chutí. Pokud servismani připraví lyže jako dneska, tak v tom boji o medaile budu zase.

Kolik výsledku udělají lyže?
Potřebujete i štěstí. A jestli by na těch samých lyžích někdo zajel výsledek? Já myslím, že ne. Pokud chcete být od desítky, musíte mít výborné lyže. Takže všichni je měli. Pak záleží, jak na tom ten den jste. Poslední dvě sezony ukazují, že těch, co mohou jet o medaili zas tolik není.

I na volný styl je tak důležité mazání? Co jste tam měl?
Nevím. Na klasiku se občas poptám, stoupací vosky jsem schopen namazat i sám. Ale parafíny na bruslení? Zajímá mě, když lyže jedou srovnatelně s ostatníma, to je pro mě dostačující.

Používáte teď model s dírami ve špičkách, že?
Závodím na těch, co vyjdou nejlíp. A to jsou teď ty s dírama. Fous asi podlehl marketinkovému tlaku a pořád mi je tlačí. Pořád jsem byl zvědavý, jestli ta špička nebude křehčí. Ale po zkušenostech, co mám, se jich nebojím. Vydrží minimálně stejně co ta plná.

Zdejší bronzový pár vás dovezl v lednu k triumfu v Tour de ski na vrchol Alpe di Cermis, že?
Říkali, že mi ho dají, ale jestli to byl on, já ani nevím…

V dalších závodech pojedou o špici stejní lidé? Cologna teď získal první medaili, dosud byl etapovým jezdcem.
Vím, že mu nevyšlo mistrovství světa v Liberci… Kdo bude nebezpečný dál? Určitě on i Piller-Cotrer, oba umějí klasiku i skejt. Dál Vittoz, pokud odkroutí klasiku. Northug bude zpátky, tomu věřím a těch lidí bude zase minimálně deset. Mým cílem bude v sobotu v duatlonu, když ne roztrhat, tak držet vysoké tempo na klasický části, aby do skejtu najížděli menší skupinky. A na padesátku bude jeden z největších favoritů Andrus Veerpalu, co tady pojede jediný závod, na něho nesmím zapomenout.

Vážně se vzpamatuje Northug z 41. místa?
Nevím, co se stalo. Pak jsme se potkali a snažil jsem se mu naznačit, že asi cítím, jak mu může bejt a že mě to svým způsobem mrzí. Že věřím, že to má v sobě a že zase nebezpečný bude. Norské televizi jsem řekl, že s jeho formou a s tím co předváděl, je to obrovský propadák. Ale na druhou stranu vím, jaký na mě byl tlak v Liberci na něho musel být teď ještě větší. Nerozjel to ideálně a když mu nahlásili asi šestnáctý místo na mezičasu, to by zlomilo každého.

Vás taky?
Myslím, že jo. Pokud by to bylo na prvním mezičase tak ne, tam jsou rozdíly minimální. Ale pokud bych to slyšel na desítce, tak už s tím neuděláte I když jde o olympiádu a musíte bojovat.

Norský servr langren.no psal, že si stěžoval na „syrové“ lyže. Co to je?
Když jsem šel z ceremoniálu, nesl dva nebo tři páry a šel je přezkoušet, asi nebyl spokojený s těmi vybranými. Tak to chodí.

K medailím jste musel dozrát, říkal váš kouč Petrásek. Považujete se za vyzrálého?
Vůbec ne. Každý mi tlačí do hlavy, že to je moje čtvrtá olympiáda a měl bych být výrazně v pohodě, nebrat si něco. Přitom já byl nervozní jak juniorek. Necítím se vyzrálejší, prostě možná umím trochu líp lyžovat, trochu víc vydržím.

A kdy tedy dozrajete?
Já asi nikdy. Vždycky je co zlepšovat a jakmile si člověk začne říkat, že je zralej nebo dobrej, tak to je tak akorát konečná.

Povzbudila vás o den dřív zlatá jízda Martiny Sáblíkové?
Koukal jsem a bylo neskutečný, jak jim naložila. Na druhou stranu jsem si říkal, už nemám motivaci, už medaili máme (smích). Přeju jí to a věřím, že se jí bude dařit i dál. Když se daří českému týmu, najednou cítíte, ať bobista nebo běžec jinou atmosféru. V jídelně se bavíte, jak jela perfektně a roste chuť ostatních bojovat.

Vy jste vždycky býval bojovník, že?
Četl jsem to o sobě a tak jsem se tomu snažil věřit. Spíš se to teď ale sešlo. I když jsem se trápil, nepropadal jsem se nijak extra.
Pak mi pomohlo, že má Hellner problémy, to mě vybičovalo.

Kde se hledá tahle vlastnost?
Je to strašně subjektivní pocit. Myslím, že když mi to nejde a začne mě to hodně bolet, tak polevím, ale to asi každý. Jestli polevím o chvíli později než ostatní, to netuším. Rozhodující je tohle (potěžká medaili). Že jsem byl bojovnější, nebo jel víc v klidu, nerozhoduje. V můj prospěch rozhodla koncovka, jindy ji mám slabší.

Víc jste si hrábnul do rezerv?
Do jedenáctého kilometru jsem jel skoro na krev. Pak už víc než na krev. Nevnímal jsem, dřel rukama nohama. V cíli na zemi jsem jen čekal, až přijede Hellner. Na časové tabuli jsem výsledky viděl o něco později. Pak se objevil a začal jsem se… trošku radovat. Poslední kilometr jsem to bral, že musím hlavně porazit Hellnera.

Přiznal jste krizi okolo čtvrtého kilometru. Kde se vzala?
Míra (Petrásek) mi říkal, že první kopec od startu bylo vidět, jak strašně moc chci. Bylo to spojený s nervozitou prvního závodu. A to vždy hrozně chcete. Vím, co se ode mě čeká, ten bič jsem si na sebe upletl sám. Ten první závod vás vždycky srovná. Teď to bude v klidu, při hromadném startu máte hned od začátku přehled.

Atmosféra se zdála v Callagham Valley slabší.
Já jsem očekával, že kolem tratí nikdo nebude. Ale tribuna na stadionu byla plná, spousta českých vlajek, spousta lidí v českém oblečení. Bobisti mi několik dní připomínali, že se na mě pojedou podívat, že budou řvát a byli strašně moc slyšet. Cologna i Cotrer mi řikali, že jsem tu jak doma, že jsem měl možná vyhrát já. Tak jsem jim řek, že snad příště.

Vyhecuje se i štafeta? Dlouho se od ní čeká velký výsledek.
Nevím, po zklamání v Liberci nedokážu odhadnout. Martinové Jakš i Koukal jeli výborně, Jirka Magál nejel.

Dal jste si na malou oslavu aspoň skleničku?
Teď jsem měl kelímek piva. To je spíš na servisu, já potřebuju co nejdřív do postele. Je to trošku problém propašovat rum do vesnice.

Takže jste ani nestihl tradiční symbolický groček večer před startem?
V devět večer jsem šel za nima popřát, ať se pořádně vyspí. A taky popíchnout Fouse. Já jsem na tom dobře, už to může být jenom lyžema. Čekal jsem, že si dáme malýho groga. Ale nebylo z čeho, tak jsem jim vynadal: Jak chcete, abych dobře závodil, když nedostanete rum do vesnice. Ve vašich buňkách u tratí ho máte… Ale kdybych dal groga a nezajel, o to bych byl smutnější.