„Mapě pro největší orientační běh, který se konal o víkendu na Severáku v Jizerských horách, jsme dělali skoro rok," shrnul Jan Picek úsilí, které předchází tomu, aby se závodníci na trati vyznali.

Vy jste tedy za letošní mapu zodpovídal?

Ano. Mapa, kterou používají orientační běžci, je nejpodrobnější, jaká může být. Možná ještě na katastru mohou mít podrobnější. V naší mapě je každá kupka, každý kámen. K její přípravě jsme měli nejpodrobnější podklady, které se dají sehnat.

Kolikrát jste ji musel, jako autor, sám projít?

Každý mapařský den, což znamená tak deset hodin v terénu, jsem nachodil kolem deseti kilometrů.

Takže stížnosti nebyly žádné?

Určitě drobné připomínky bývají. Ale může to být i chybou a naštváním závodníka, ne chybou v mapě. Mohl sám udělat chybou na kontrole. Tato mapa závodu prošla důkladnou revizí. Věřím, že byla solidní.

Co musí závodníci na kontrolách udělat?

Na startu dostane závodník mapu. Na každé kontrole je stojan s lampionem a krabičkou. Závodník má čip, orazítkuje kontrolu, zaznamená se do čipu. Kontroly musí mít v takovém pořadí, v jakém jsou na mapě. Tentokrát museli zvládnout pětadvacet kontrol. Až orazí všechny a doběhne do cíle, odevzdá čip. Ten se vyčte, vyhodnotí se udělá se z těchto informací pořadí.

Jak se člověk stane mapařem?

Musí mít hlavně rád mapy. Nesmí se bát být několik hodin v lese, ani lesních nástrah i zvířat. A taky se musí obrnit dotazům místních obyvatel a umět jim odpovídat na otázku, co tam v tom lese pořád dělá.