Psal se rok 2013 a do futsalového okresního přeboru vstoupil klub Zlej se(n) Liberec – nováček s velkým odhodláním a vášní pro futsal. Z přeboru se za tři roky dostal do druhé ligy a v posledním ročníku dokonce postoupil do nejvyšší soutěže. „Byla to dřina, ale vyplatila se! Všichni se na nové ligové zkušenosti moc těšíme,“ říká v exkluzivním rozhovoru předseda oddílu a zároveň hráč Pavel Bína.

Pavle, jak vás osud zavál k futsalu?
V patnácti letech mě kamarádi vzali do liberecké regionální soutěže a ten sport mńe ihned učaroval. Futsal mě učili nejdříve kluci v Tangu Liberec a na té vyšší úrovni poté rodina Mrijajů v týmu Andy Liberec. Částečnou zásluhuna vzniku klubu má i malá kopaná, kde jsem pomáhal s organizací Romanu Šotolovi (tým Šotci – pozn. red.), odkud jsem se přesunul na futsalovou palubovku.

Můžete popsat konkrétněji zrod klubu Zlej se(n) Liberec?
V mládí mě bavili zimní turnaje a s kamarády jsme vždy hrávali proti sobě. Každý za jiný tým, a to mě mrzelo. Z tohoto důvodu vznikl nový oddíl, který jsem jako začínající funkcionář přihlásil do okresního přeboru. Postupně jsme se rozrůstali. Některé členy vzal futsal stejně jako mne a některé tolik ne. Aktuálně je z nás plnohodnotný klub, který má svou mládež a jeho A-tým začne sbírat prvoligové zkušenosti.

Když jste klub zakládali, očekával jste, že se vyšvihne takhle bleskově?
Vůbec ne, to je jasné. Na počátku nebyla žádná očekávání, spíše nadšení. Začali jsme v okrese a ani nepomýšleli na to, že bychom šli výš. Uvědomovali jsme si, že to bude stát více peněz a času. Nakonec jsme ovšem usoudili, že vyhrávat zápasy dvouciferným rozdílem nebude dlouhodobě úplně zábavné.

Kdo stojí za originálním názvem klubu?
Asi já. Tento název byl převzat z nějakého turnaje na Jičínsku, kde jsem si tohoto originálního názvu všiml a hrozně mě pobavil. Počínaje novou sezonou se prezentujeme jako Zlej sen Liberec, tedy bez závorky. Jsem si vědom, že to není příliš reprezentativní a před vstupem do ligy to bylo jedno z témat, zda-li se přejmenovat či název ponechat. Všichni jsme se nakonec shodli na jednom – že jsme začali tenhle příběh psát pod názvem Zlej sen, a tak to ponecháme i do budoucna. Koneckonců – mluví za nás výsledky a široká veřejnost ví, že nejsme už jen ledajaká parta kamarádů, ale plnohodnotný klub s krátkou, ale velice úspěšnou historií.

Jste předseda klubu. Co všechno pozice obnáší?
Starosti a nervy. Ale především radost! Klub organizačně stál dlouhou dobu jen na třech lidech. Jsem velmi rád, že se k nám přidali další tři členové. Veškerá práce se tím výrazně zjednoduší.

Zároveň i hrajete. Dají se obě profese skloubit?
Doposud to nějak šlo. V rámci nejvyšší soutěže by to už reálné určitě nebylo v předešlém stavu. Díky novým třem lidem ve vedení si ale budu moct dovolit dál hrát.

Jak často trénujete?
Všichni hráči hrají velký fotbal a futsal máme jako doplněk. Fyzickou stránku si každý hlídá sám a nabírá kondici ve svém fotbalovém oddíle. Futsal poté trénujeme jednou až dvakrát týdně, kde se zaměřujeme pouze na taktické věci.

Celý rozhovor naleznete v Týdeníku Liberecko, který vychází už zítra, v úterý 10. července.