Jak trávíte volné chvíle?
Po půl roce, co jsem se neviděl s rodinou, jsem se hned rozjel domů za maminkou. Bylo to už pro ni dlouhé, doma byla sama, a tak jsem tam společně s mojí přítelkyní strávil celý týden. V tuto chvíli také doháním školu, protože studuji na Masarykově univerzitě v Brně. A jak dovolí čas, tak relaxuju. Užívám si toho, že nemusím balit a nežiju v tašce a jsem doma.
Hřešíte ve stravování nebo jste na sebe přísný jako v sezóně?
Určitě hřeším. Když mám na něco chuť, tak si to dám. A využívám také službu rozvozu jídel. S přítelkyní si třeba objednáme dobrou večeři. V sezóně se omezuji, teď si užívám. Přiznám se, že po sezóně už mám tři kila nahoře.
Na čem nejvíc ujíždíte?
Přiznám se, že asi na všem. Nejsem vybíravej, mám rád maso i palačinku s nutelou. A je toho víc. Nemám jen jedno specifické jídlo, které bych jedl nejvíce.
Jak svoji půlroční absenci vynahrazujete přítelkyni?
Hlavně jsme spolu. Nejsem moc na procházky, buď běžet nebo sedět, v tom to má přítelkyně s se mnou těžké. Pro nás je nejdůležitější, že jsme spolu nebo s ostatními z rodiny. Tím si teď vynahrazujeme to, co nám v průběhu zimy chybí.
Nepřemlouvá vás přítelkyně, abyste už do další sezóny nešel?
Ne to ne. I když se jí po tak dlouhé sezóně už asi stýská. Ale ví, že biatlon je můj život, v tom mne podporuje a má pro mne pochopení. Sportovala také, takže to chápe.
Jaká je vaše nejvyšší meta pro další sezónu?
Příští rok je zimní olympiáda. To je hlavní meta pro mne a myslím, že i pro většinu zimních sportovců.
Už jste společně zhodnotili ukončenou sezónu?
S trenéry se uvidíme v květnu. Oni už teď pracují na rozborech výsledků a výkonů. A potom si společně řekneme, co bylo dobře a co špatně. Do detailů to rozebereme. A od této porady se bude pak odvíjet příprava na novou sezónu. Jednoznačně to ale bude olympiáda, kterou bude mít asi od samého začátku sezóny v hlavě každý sportovec.
Víte, kde a v čem byly chyby?
Myslím, že to u každého jednotlivce bylo jiné. Určitě se musí každý zamyslet sám nad s sebou a nad svojí přípravou. Myslím, že u žen bude snaha změnit skutečnost, že, vzhledem ke covidu, nemohl být jejich trenér s nimi během přípravy. A u mužů se, podle mne, jedná o individuální zamyšlení každého z nás nad svojí přípravou a přístupu k ní.
Máte důvod se bát nějakých velkých změn?
To určitě ne. Nemyslím, že by mělo přijít něco drastičtějšího, čeho bychom se měli bát. Každý z nás je nastavený tak, že chce v zimě jezdit co nejlépe. A každý sportovec, který chce dělat sport vrcholově, musí mít sebereflexi. A to musí přijít i u nás. Musíme si říct, co se nepovedlo, proč a hlavně co s tím uděláme. Musíme si umět chyby připustit a říct si, jak to bude fungovat v příštím roce.
Nepadla myšlenka, že by trenérem mohl být Ondra Moravec?
Myslím, že o tom s Ondrou Rybářem už asi hovořili. Ale z posledních informací od Ondry vím, že chce mít po ukončení sportovní kariéry chvíli klid, nechce se rozhodovat hekticky. Chce si dát čas, aby se mu samo vykrystalizovalo, čemu se bude dál věnovat. Pro nás by to určitě přínos byl. A myslím, že by to byla jedna z cest i pro něj.
Ale příliš klidu by mu to nepřineslo…
Je to podle mne spíše otázka až té přespříští sezóny, ne té, která následuje. Když bude trénovat, tak musí počítat s tím, že se zase dostane do toho koloběhu cestování. To je úplně stejné jak pro trenéra, tak pro sportovce. Teď vím, že si chce užívat rodiny.
Vy jste stále usměvavý a optimisticky naladěný, býváte taky někdy naštvaný?
To ano, naštvaný umím být také. Přítelkyně by to určitě potvrdila. Když si vyměníme názory, tak já se spíš uzavřu do sebe a za půl hodiny si řekneme, že to bylo zbytečné. Oba vychladneme a snažíme se řešit to hlavně klidem. Já chci spíš hledat z problémů východisko, protože vím, že naštváním se nikdy nic nevyřeší.
