David Kovář před několika lety založil tým Rally Sport Kovář, který začal jezdit volný pohár, kde se postupně zabydlel a sbíral úspěchy. Od letošní změny pravidel se tým přesunul do vyšších soutěží a vrcholem byla účast na odjeté Rally Bohemia, kde skončili na 2. místě ve třídě sedm. Ve dvoukolkách obsadili 14. příčku a celkově závod dokončili na 39. místě. Nyní bude následovat menší odpočinek a potom si tým vyzkouší vysněnou Barum Rally, kde je cílem hlavně dorazit do cíle.

V normálním životě vedete autoservis a jste mechanik. Jak jste se dostal k rallye?

K tomuto sportu jsem se dostal přes své kamarády. Ti totiž chodili pracovat na svém autě do vedlejší dílny mého bratra. Skamarádili jsme se, začal jsem s nimi jezdit na závody a postupem času dostal chuť si to vyzkoušet na vlastní kůži. Na první závody jsem si od nich půjčil jejich Favorita, se kterým jsem při své premiéře prásknul, takže jsem jim ho musel potom zase opravit.

Následovala koupě Audi. S ní jsem začal pravidelně jezdit amatérské závody do vrchu (pozn. Winter cup), které se tady po okolí jezdily. Byly to pouze krátké úseky a šlo hlavně o zábavu, ale jistá průprava na to naučit se řídit auto, to bylo dostatečná. Kamarádi se následně dopracovali k tomu, že si pořídili závodní Felicii, která splňovala podmínky pro absolvování volných podniků a já jsem jim pomáhal jako mechanik. Také mě to zlákalo a začal jsem hledat inzeráty se závodními auty.

Tenkrát jsem natrefil na Felicii, s níž jezdíme doteď. V té době jsem i mezi řečí oslovil budoucího navigátora Tomáše Preislera, který jim také pomáhal se servisem auta. Sám mi později přiznal, že to bral jenom jako srandu, když jsem s tím návrhem přišel, ale když jsem Felicii koupil, už nemohl couvnout.

Jak dlouho se rallye věnujete?

To byl rok 2011, kdy jsme spolu začali jezdit. Není to jenom o závodění. Člověk práci na autě věnuje každou volnou chvilku. Velmi náročná byla i sezóna 2012, kdy jsme jeli celkem dvanáct závodů. Znamenalo to vlastně cestovat každých 14 dní.

Kolik lidí je v týmu Rally Sport Kovář?

Já a navigátor Tomáš Preisler jsme stálí členové. U mechaniků je to různé. Záleží hlavně na tom, kdo má jak čas, protože všichni to dělají ve svém volném čase a zadarmo. Věnují tomu své víkendy a jsem jim za jejich pomoc strašně vděčný. Někdy si dokonce berou i dovolenou, aby nám pomohli. Velmi mi pomáhá můj bratr, který nám u sebe v práci zařídil i servisní vůz. Ten nám v mnohém usnadnil život.

V začátcích nám hodně pomohli i František Dubský, Jaroslav Novák, Petr Komžák. Ruku k dílu přidává i Lukáš Belda, který kromě toho sehnal i podporu v podobě pneumatik. Lidí kolem našeho týmu je opravdu hodně. Vzhledem k tomu, že auto známe nejlépe já a Tomáš, tak v případě problému se musíme z role jezdce a navigátora stát taky mechaniky a ostatním v servisu pomoct.

Tým funguje hlavně na pomoci ostatních. Závody nebudou nejlevnější. Kolik se pohybují náklady na jeden podnik?

Když se to všechno sečte, tak jeden závod vychází na třicet pět tisíc korun. Samozřejmě, když se nic nerozbije. A to si myslím, že máme úplně to nejlevnější auto, s kterým se dá fungovat za normálních podmínek. Jinak všechny silnější a modernější auta, tam už mluvíme o astronomických částkách.

Kolik času máte na testování a případné úpravy na voze?

Kromě závodů není testování vlastně žádné. Maximálně v rámci shakedownu, který se jede před samotným závodem, můžeme vyzkoušet, jestli všechno funguje správně, jak má. Jde ale jenom o dvoukilometrový úsek, takže na větší testování moc času není. Hlavní zkouška je tak vlastně až při závodě.

Ač to tak nemusí vypadat, rallye je velmi náročná i co se fyzické kondice týká. Jak se připravujete přes zimu, kdy se nejezdí?

Úplně špatně kondičně jsem na tom nebyl už předtím, ale vzhledem k tomu, že jsem měl problémy se zády, tak jsem musel začít cvičit a i teď v autě cítím, že to cvičení pomáhá. Po delší erzetě nebo dříve po jednodenním závodu ve volném podniku byl člověk docela rozlámaný. Cvičením se tento problém dá mírnit.

Jde o zápřah nejen mentální, ale i pro svalstvo. Při delších rychlostních zkouškách jako byl například nyní Sychrov, pot z člověka přímo teče. Je to jako, když jste v sauně a ještě u toho posiluje.

Tento rok byl pro tým přelomový, protože jste se zapojili do mistrovských soutěží. Proč k tomu došlo?

Důvodem byla změna pravidel rallye v naší republice. Pohár, který jsme do loňska jezdili, zanikl. Změnili se podmínky a jsou i jiné licence. Úpravy se dotkly i třídy aut, které mohou jezdit, takže došlo k radikálním změnám v mnoha směrech. Díky tomu, že jsme v předchozích letech jezdili volný pohár, měli jsme možnost si udělat velké licence. Letos jsme tak začali jezdit sprinty, kde jsme chtěli absolvovat všechny soutěže, ale štěstí nám moc nepřálo. Ze začátku se nám nedařilo a potkaly nás i technické závady. V Hustopečích jsme měli navíc havarii. Vzhledem k tomu se mi nechce dojíždět zbytek těchto závodů. Po opravě jsme se soustředili na účast v Rally Bohemia a Barum Rally.

Zmiňoval jste havárii. Jak vážná byla?

Auto jsme dvakrát obrátili na střechu a nakonec zůstali ležet na boku. Přitom nám vypadlo přední sklo, takže jsme tudy i vystoupili. Na stejném místě měl potíže ještě jeden tým, takže nám pomohli spolu s pořadateli a diváky auto převrátit, ale měli jsme vylomené kolo a jet dál se nedalo.

Ve finále jsme zjistili, že je auto poškozené víc, než se původně zdálo. V první chvíli jsem byl hodně zklamaný, že padají šance jet na Bohemce, ale odstupem času jsme se rozhodli zkusit auto opravit, což se i díky obrovské podpoře kamarádů podařilo.

Jaké to bylo stát na startu Rally Bohemia, který je pro tým vlastně domácí, po boku Kopeckého nebo Pecha? Viděl jsem, že nakonec byl i čas pro společnou fotografii s Olgou Lounovou.

My jsme startovali právě za ní. Znali jsme se i z předešlých závodů. Můj spolujezdec Tomáš (Preisler) si udělal společnou fotku už dříve a já jsem si to nechal až na teď.(smích) Start na Bohemce je splněný sen. Je to pomalu největší závod, který se u nás jede, navíc jediný, který se letos odjede na severu Čech. Navíc je to doma a strašně jsme se na to těšili. Skvělé bylo i to, že startovní pole bylo za poslední roky jedno z nejpočetnější. Bylo to vážně úžasné.

Letos se jeli i noční rychlostní zkoušky. Jaké byly?

Pro nás závodníky jsou noční jízdy vždycky hezké. Závodník totiž před sebou vidí opravdu pouze závodní koridor trati.

Vážně? Daniel Landa prohlásil, že by si noc klidně odpustil, protože se zatím s autem seznamuje.

(smích) Tak Daniel Landa má silnější auto, takže tam je to možná trochu problém, ale my už s autem za ty čtyři roky seznámení jsme. Osobně mám noční zkoušky rád.Člověk má na jízdu více klidu, protože vidí, co potřebuje. Horší jsou horizonty, ale člověk se musí v tomhle případě spolehnout na rozpis. Ta trať se nemění. Je pravda, že noční erzety jsou vždycky pomalejší. Řekl bych, že člověk má větší respekt.

Opravdu podrobně jste znali hlavně Šumburk?

Díky tomu, že jsem v těch místech bydlel, tak z devadesáti procent znám skoro každý metr. (smích)

Bylo to znát i na čase?

Je to opravdu tak. Sám jsem si úplně nemyslel, že to bude takový rozdíl, ale je to znát. Člověk, když ví, jaká zatáčka ho čeká a nemusí se spoléhat ze sta procent na rozpis, tak jede trochu jinak.

Jak hodnotíte soutěž z pohledu celkového pořadí?

Já jsem nadšený a spokojený. Ani jsem takový úspěch nečekal, protože to obsazení v naší třídě dvanácti aut bylo opravdu slušné. Byl tam dokonce i jeden zahraniční jezdec. Úplně jsem si na pódium nevěřil. Druhé místo v kategorii sedm je, i vzhledem k tomu, že jsme letos nenajezdili tolik kilometrů, super.

Jaká byla krátká rychlostní zkouška v Mladé Boleslavy?

Mně se úplně nelíbila, ale chápu, že pro lidi to bylo atraktivní. Hned v prvních dvou zatáčkách byla díky studených pneumatikám krizovka, protože jsme je neměli jak ohřát na krátké vzdálenosti ze servisu.

Kromě této krušné chvilky, měli jste namále ještě někde jinde?

Měli jsme další dvě velké krize. Jedna byla paradoxně na Šumburku. Byl to přejezd z Pustin na Příchovice, kde se skáče přes silnici. Tam jsem to podržel trochu více, než jsem měl. Naštěstí to gumy podržely. Druhá potom přišla na Staroměstské v Mladé Boleslavy. Kolegové, kteří tady už jeli, věděli, že tam se to pod plynem držet nedá. Já jsem to podržet zkusil a byla tam velká krize, takže příště už tak statečný nebudu. (smích)

Víte vlastně kolik vašich fanoušků se přišlo na Bohemku podívat?

Nejvíce jich bylo určitě na rychlostní zkoušce na Šumburku. To bylo úžasné. Mávalo tam na nás strašně moc lidí. Chtěl bych jim poděkovat.

Stihnete lidi vůbec při té rychlosti vnímat?

Konkrétní lidi ne. Maximálně si stihneme všimnout vlajky s naším logem RSK nebo, když dopředu o někom vím, že v určitém místě bude stát a fandit. Jako jezdec se hlavně koncentruji na závod a před sebou vím jenom tunel a cestu.

Dalším závodem, na který se chystáte, je Barum Rally. Kolik času zbývá?

Závod začíná 28. srpna, takže teď je relativně chvilka času na odpočinek. Auto by mělo být v pořádku, takže proběhne jenom taková lehká údržba. Barumka je pro nás strašně velký závod. Je to třídenní ježdění, o hodně více kilometrů v rychlostních zkouškách a také vzdáleností je to daleko. Pro nás i pro mechaniky to bude velká výzva. Dost lidí si kvůli tomu bere i dovolenou. Potom počítám bude delší oddych. Mám totiž takové nutkání, že bych si od závodů chtěl dát chvíli pauzu.

I přesto. Jaké si před tímto velkým závodem kladete cíle po velmi úspěšné Bohemce?

Jak už jsem řekl. Soutěž pro nás bude daleko náročnější. Spousta závodníků tam navíc bude doma nebo někteří jiní tuto soutěž už jeli. I proto je naším cílem hlavně dojet do cíle. Asi bude jedno v jakém pořadí. Je to soutěž, na kterou jsme se jezdili roky dívat jako fanoušci a teď to zažijeme i z druhé strany. Pro mě to bude takový vrchol závodění, co se z mých finančních prostředků dá uskutečnit.

Internetem proběhlo několik trailerů na chystaný film. Jak daleko jste s jeho uvedením a kdy proběhne premiéra?

Nakonec asi k uvedení ani nedojde a zůstane pouze u upoutávek. Ten člověk, který film točil a zpracovával, je teď velmi vytížený a časově to nezvládá. Zatím jsme navíc nenašli nikoho, kdo by v jeho práci pokračoval. Kdyby se takový nadšenec, který by v jeho práci pokračoval a věnoval tomu zdarma svůj volný čas, budeme moc rádi. Zatím ovšem nikoho takového nemáme.