Nikol, ty jsi teď maturovala a život s vysokou se ti změní. Bude v něm čas i na sport?
Doufám, že ano. Rozhodovala jsem se o vysoké škole a brala na to ohledy. Vím, že nikde jinde, jako tady v Jablonci, tak dobré zázemí mít nebudu, a tak jsem se nakonec rozhodla pro studium na Technické univerzitě v Liberci v oboru Biomedicínského technika.

Jaké byly roky na gymnáziu?
Myslím si, že gympl mi dal hodně zkušeností. Líbí se mi spojení učení a sportu, ale chápu, že to třeba není pro každého. Není jednoduché přijít po celém dni domů a začít se učit. Nebo odjet na dlouhé soustředění a všechno dohánět, přece jen je to gymnázium a na žáky se nějaké nároky kladou.

Mělo studium i výhody?
Na druhou stranu ta organizace sportu je skvělá. Těžko bych při jiné škole měla tolik času se věnovat lyžování. Líbí se mi, že člověk může na chvíli uniknout z toho školního kolotoče a vyčistit si hlavu.

Doporučila bys takovou školu mladším kamarádům?
Za mě ano, ale vždycky je to o tom člověku. Mně to vyhovovalo, ale někomu třeba nemusí. Podle mě by si každý měl uvědomit nejprve co to bude obnášet a jestli to opravdu chce, protože trápit se čtyři roky někde nemá smysl. Myslím si ale, že je to výborný způsob jak strávit čtyři roky. Pro toho, kdo má rád sport a chce se mu věnovat na nějaké, dejme tomu, vyšší úrovni, je to ideální.

Měla jsi někdy pochybnosti jestli sport, který děláš, má smysl, nebo jestli by ses neměla věnovat spíš škole?
Ano, to jsem měla. Ale tím si podle mě projde taky každý.

Jak jsi ten pocit překonala?
Později jsem si uvědomila, že mám lyžování opravdu ráda a že se ho nechci vzdát.

Ty jsi teď v přípravě na nadcházející zimní sezónu. Co tě v ní čeká?
Teď jsem zatím ve fázi přípravy, na podzim mě čeká mistrovství republiky na kolečkových lyžích. Přes léto závody neplánuji, maximálně se zúčastním jednoho výjezdu v srpnu v Orlických horách, ale to se uvidí.