Kliknutím zvětšíteNa letošních Zimních olympijských hrách v v jihokorejském Pchjongčchangu získal stříbrnou medaili, což považuje za svůj dosavadní největší úspěch. „Předsevzetí si nedávám. Jsem vždy spokojen s tím, když si po sezóně můžu říct, že se mi povedlo odstranit nějaký nedostatek, který jsem měl,“ vyjádřil se Krčmář k blížící se biatlonové sezóně.
Nedávno začal podzim, jak jste si užil léto?
Léto jsem prožil tréninkově. Během léta absolvujeme největší porci tréninkové zátěže, takže na ostatní aktivity není úplně prostor.
Po zdravotní stránce jste v pořádku? A jak jste na tom s fyzičkou?
Musím to zaklepat, v tuto chvíli tělo drží a můžu se nadále připravovat na začátek nové sezóny. Co se týká fyzičky, těžko říci. Myslím si, že odpověď dostaneme už za pár týdnů, až vypukne nový ročník světového poháru.
Můžete popsat svou cestu k biatlonu?
Začínal jsem s běžeckým lyžováním ve Vrchlabí pod panem Alešem Sukem, ale ve třinácti letech jsem se rozhodl, že se chci věnovat biatlonu, a tak začal přesun k babičce a dědovi do Žamberka, kde jsem dochodil základní školu a vystudoval střední školu. Ze Žamberka jsem to měl sedm kilometrů do areálu biatlonu v Letohradu, kde se mě ujali tři trenéři v čele s Čendou Suchomelem. Následně jsem dorostl do dorosteneckého a juniorského věku, kdy se o mě staral Michael Málek a později Vlastimil Vávra. A při přechodu do mužské kategorie jsem se přesunul do Jablonce pod křídla Ondry Rybáře. Za celou tu dobu musím říct, že jsem potkal spoustu skvělých lidí, se kterými se rád vídám.
Co vás motivuje k tomu, abyste se posouval dál?
To, že na sobě stále pozoruji obrovské množství chyb, které chci zlepšovat. To mě posouvá směrem dopředu. Je to uzavřený kruh. Nevím, co by muselo nastat, abych přestal mít motivaci.
Blíží se další biatlonová sezóna, jak probíhala a vlastně probíhá příprava?
Začátek přípravy mi lehce zkomplikovalo zranění kolene, ale věřím, že manko z jarní části přípravy se v zimě neprojeví. V tuto chvíli absolvujeme posledních šest týdnů přípravy a snažíme se dohnat nedostatky, které nám léto ukázalo. Jinak celkově příprava přinesla pár menších změn, ale jestli ty změny jsou dobré, nebo špatné, se dozvíme až v zimě.
Jak se na sezónu těšíte, máte nějaká předsevzetí?
Na sezónu se vždy těším, vnímám ji jako odměnu po dlouhé sedmiměsíční přípravě. Navíc režim během sezóny je volnější než při tréninku. Mezi závody už tělo spíše necháváme regenerovat a tréninky nejsou tak časté a dlouhé. Předsevzetí si nedávám. Jsem vždy spokojen s tím, když si po sezóně můžu říct, že se mi povedlo odstranit nějaký nedostatek, který jsem měl. A když jich je více, tak jenom dobře. (smích)
Baví vás tréninky? Co máte nejraději a čemu naopak moc neholdujete?
Na tréninku mě baví vše, bez toho by to asi nešlo. Ale pokud mám něco vyzdvihnout, tak to bude střelba, ať už klidová nebo po zatížení. Pro mě to představuje příjemné zpestření tréninků. A neholduji asi úplně posilovně, i když v poslední době už i ji mám docela rád. (úsměv)
Se střelbou pomáhá olympijská medailistka Kateřina Emmons. Jaká je s ní spolupráce?
Káťa přinesla oživení do našeho týmu. Nejen že je to super člověk, ale je na ní vidět, jak ji střelba baví a to, že nám chce pomoci, toho si moc vážím. Co se týká výsledků společné práce, řekl bych, že se dostaví až v horizontu dvou až tří let.
Co vás čeká v nejbližší době?
Nyní jsme na soustředění ve slovinské Pokljuce. Odtud zamíříme na ledovec Dachstein v Rakousku. Následně pár dní doma a prvního listopadu odlétáme do Finska na první sníh. No a pak už začínají závody.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch, ať už osobní či sportovní?
Z hlediska sportu jednoznačně vede stříbrná olympijská medaile. A osobní úspěch? Já bych to řekl tak, že jsem spokojený se svým životem. Moje práce je můj koníček a mám kolem sebe spoustu skvělých lidí (úsměv).
Už jste uvažoval, že byste skončil se sportem? A pokud ano, co byste rád dělal?
Samozřejmě se snažím mít i zadní vrátka. Možností je více a já si říkám, že vše se uvidí, až skončím, ale jedna z variant je určitě role trenéra. Doufám, že ještě nějaký rok sportovat budu. (úsměv)
Jste sportovec, veřejně známá osobnost. Litoval jste toho někdy? Jak se vyrovnáte s tlaky ze strany veřejnosti, fanoušků?
Necítím na sobě nějak extrémně velký tlak, který by mě nutil toho litovat. Ba naopak, spíše se setkávám s pozitivními reakcemi, například že někomu dodáváme chuť bojovat se životními situacemi a podobně. To mě vždy moc potěší.
Jaké máte zájmy kromě biatlonu? U které činnosti si odpočinete a zrelaxujete?
Mým koníčkem je fotbal, ať už aktivně či pasivně. Když chci vypnout, tak si sednu k televizi a kouknu se na nějaké televizní utkání. Sleduji hru a nemyslím na nic. Zároveň si nejvíce odpočinu doma, když se ráno vzbudím a vím, že ten den nic nemusím.
Biatlon utrpěl pošramocení „pověsti“, když Gabriela Koukalová vydala svou knihu. Mělo to přímo na vás nějaký dopad či vliv? A byl jste od té doby s ní v kontaktu?
Nevím, jak to přesně vnímat. Jestli to pošramotilo biatlon? Těžko říct. Já jsem žádné problémy podobného typu v biatlonu nikdy nezaznamenal, teď tím myslím zdravotní problémy, a to jsem v něm od deseti let. Ba naopak, když se mě někdo zeptá, jestli bych své děti někdy v budoucnu svěřil do ruky trenérům v biatlonu, tak neváhám a řeknu, že ano. Jinak s Gabčou jsem od té doby v kontaktu nebyl. Naposledy jsme se viděli tuším po sezóně v jedné restauraci v Jablonci nad Nisou.
Myslíte si, že už se to přehnalo? A druhá věc, jste toho názoru, že ženy to ve vrcholovém sportu mají těžší než muži?
Tak už je to celkem dlouhá doba a já v tuto chvíli nevidím důvod se o Gabče bavit. Myslím, že už toho bylo řečeno tolik, že bych se jen opakoval, a teď to nemyslím vůbec nějak špatně. Ona „kapitolu biatlon“ uzavřela a my nyní pokračujeme bez ní. Neřekl bych, že ve vrcholovém sportu to mají ženy těžší. Spíše bych to nazval tak, že je složitější fungovat ve větší skupině žen, ale to je, myslím si, všeobecně známo, a opět to nemyslím špatně. Tak to prostě je.
Věnujete se i vysokoškolskému vzdělání. Co studujete?
Studuji v Brně na Masarykově univerzitě navazující magisterské studium, obor kondiční trenér. Chtěl bych moc poděkovat univerzitě za vstřícnost a umožnění vysokoškolského studia i při vrcholovém sportu.
Co byste vzkázal mladým sportovcům?
Má rada je jednoduchá. Děti, dělejte sport, protože vás baví, a ne proto, že chcete být úspěšný. A dělejte jakýkoliv sport. Je jedno, jestli lyžujete nebo hrajete hokej, fotbal a další, důležité je, že z toho máte radost. A co se týká výsledků? Ty se dostaví, nespěchejte na ně!
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
